„Já to nechápu,“ svěřovala se mi Eva. „Doma je tak milý, hodný, pozorný, ale jakmile jdeme ven a on je se svými kamarády, tak mě ponižuje a uráží. Nevím, proč to dělá!“ Chvíli jsem se na ni v tichosti dívala. Netušila jsem, co na to rychle odpovědět. Chlapi jsou prostě z jiné planety a budou většinou jednat jinak, než jak bychom od nich my očekávaly. Ale tohle jí přece říct nemůžu. Ne teď, když se mi přišla vybrečet na rameni. Jen rychle vylovit nějaká slova útěchy.

 

Proč se chová jako malý kluk?
Nechtělo se mi říkat, tak se s ním rozejdi, když je to takový blbec! Vím, kolik pro ni znamená a že doma je to opravdové zlatíčko. Proč si však snaží hrát před kamarády na něco, co není, mi je záhadou. Kdyby to byl mladý kluk, tak by se to ještě dalo pochopit, ale ne omluvit. Mladí kluci občas netuší, jak se k přítelkyni chovat, a jsou rozpolceni mezi „světem velkého mužství a romantikou“. Jak si to samé má člověk ale vyložit u někoho, kdo už se má dávno chovat jako dospělý?

 

Komunikace selhala

Po chvilce jsem poradila Evě, aby si o tom se svým přítelem promluvila. Někdy až na to bude vhodná chvíle a budou spolu sami. Jak jsem jí poradila, tak kamarádka i učinila, ale velkého účinku se však nedočkala ani ona, ani já. Pán si totiž své provinění vůbec neuvědomoval. „O čem to, sakra, mluvíš? Chovám se k tobě před klukama úplně normálně!“

 

Když ne před tebou, tak za tvými zády
Nepomohlo ani udávání příkladů a vysvětlování, proč je to špatně. Přítel to zkrátka odmítá pochopit. Neví, proč se na něj Eva zlobí, a kvůli čemu dělá takovou aféru. Nakonec byla tedy špatná zase ona. Mělo to asi jen jednu výhodu – nastala u nich pár dní tichá domácnost. Partner za zábavou vyrážel sám a tak ponižoval Evu pravděpodobně jen za jejími zády. Ovšem, co oči nevidí, srdce nebolí.

 

Promiň, je to moje chyba
Evča však udělala po pár dnech zásadní chybu. Ze své velké lásky ke svému partnerovi se mu šla omluvit. Ona, která v podstatě jen chtěla, aby se k ní choval slušně, uznala svou chybu. Přiznala, že příliš vyváděla a že to bylo zbytečné. On ji vzal něžně do náruče a prohlásil, že už na to dávno zapomněl a má ji rád.

 

Kalich trpělivosti přetekl
Ano, má ji rád, ale při nejbližší příležitosti ji opět shodil před kamarády. Bez mrknutí oka z ní udělal hloupou slepici, která má mozek velikosti fazole. Od svých kamarádů za to sklidil velké uznání a každý si ještě něčím přisadil. Evě nezbývalo než bezmocně sedět a nechat je do sebe navážet. Ne, tohle už dál snášet nemohla. Při dalším nejapným vtipu na svoji osobu od svého přítele vstala a s rozmachem mu jednu pořádnou vrazila.

 

Role frajera v troskách

Následně se otočila na podpatku a zamířila ven z hospody. Cestu jí zpříjemňoval výsměch kamarádů, patřící její drahé polovičce. Jako malému štěněti mu vymáchala čumák v loužičce přímo při činu. Pokud předtím nechápal, co jí vadí, teď už to musel pochopit. Hlavně, když zůstal sedět u stolu s rudnoucí tváří mezi kluky, před kterými nadobro ztratil tvář velkého frajera.

 

Tento akt nelibosti se však opět obrátil proti Evě. Přítel vůbec nepochopil, za co facka byla. Bral to jako zesměšnění jeho osoby mezi jeho kamarády a něco takového nedokázal rozdýchat. Navrhl proto rychlý a „vše řešící“ postup – rozchod. Možná měla ze začátku Eva pocit, že by mu to měla nějak vymluvit, udobřit si ho, ale pak jí došlo, že za takových okolností asi fakt nemá cenu plýtvat silami. Je jí sice líto, že přišla o velkou lásku svého života, ale na druhou stránku nemusí obtížně bojovat o své místo pod sluncem.

 

Ponižoval vás někdy někdo před přáteli? Třeba váš partner, kamarádka nebo někdo z rodiny? Zesměšňovala jste někdy někoho vy? Jaký máte z takových situací pocit, když jste jejich svědkem? Jste typ, který by se bránil, nebo by si to spíše nechal líbit?

Reklama