Evě je 45 let a je už třikrát rozvedená. Problém však není v jejich bývalých manželech, ale v ní samotné. Nedá totiž ani ránu bez maminky.

mum

Už odmalička byla Evička miláčkem rodiny. Byť měla dva starší bratry, paradoxně se jí dostávalo více pozornosti od matky. Vždycky prý chtěla holčičku a u obou porodů synů prožívala zklamání.
Evička byla od svých bratrů mladší o deset a o sedm let. Zatímco syny vedla matka přísnou rukou, Evička mohla všechno, a běda, kdyby na ni její bratři jen zvýšili hlas.

Když bylo Evě šest let, rodiče se rozvedli. Příčina rozvodu byla oboustranná, ale Evičce bylo vtlučeno do hlavy, že za všechno může jen její táta, že on je ten nejhorší. Evička k němu pak odmítala chodit, a tak si otec brával pouze své dva syny. Ti se brzy osamostatnili a matka s dcerou se na sebe upnuly ještě víc.
Neudělaly bez sebe ani krok a o všech věcech se radily jako dvě kamarádky. Na jednu stranu dobré, na druhou ubíjející.

První manželství

Když se Eva vdala poprvé, poměrně brzy, v devatenácti letech, bydleli společně s manželem a poté i dcerou u její matky. Evin manžel toto soužití vydržel necelé dva roky. Vyprovázen slovy: „My tě stejně k ničemu nepotřebujeme,“ sbalil kufry a odešel.

Druhé manželství

Krátce nato se Eva seznámila s druhým manželem, vlastně jí s ním seznámila její matka. Dobrá partie od ní z podniku. Druhý manžel neměl nikdy hluboko do kapsy, a tak brzy pořídil pro svou ženušku a nevlastní dceru pěkný dům, ve kterém ovšem nesměl chybět ani pokoj pro maminku. Přece ji nenechá Eva samotnou.
Po necelých pěti letech společného soužití došlo na prodej domu a majetkové vyrovnání. Být pod jednou střechou s tchyní, která „kecá“ i do toho, kdy se má chodit spát, by nevydržel ani svatý. Evin druhý manžel navíc opustil i zaměstnání, aby se se svou bývalou tchyní nemusel potkávat ani na pracovišti.

Nějaký čas žila Eva s matkou a s dcerou samy, v bytě, který si pořídily za peníze z prodeje domu. Všude chodily spolu. S Evinou dcerkou jak kdy, ta trávila hodně času u svého pravého otce, ale ty dvě byly spolu pořád. Pracovaly i na jednom pracovišti (maminka zařídila), společně chodily na nákupy, jezdily na dovolenou. A i to většinou bez Eviny dcery, neboť si vybíraly termín, kdy ona byla zrovna na prázdninách u otce.

Třetí manželství

Právě na jedné z dovolených se Eva seznámila se svým budoucím, třetím manželem. Rozvedeným podnikatelem. Nešetřil chválou na dceru ani na matinku, že vypadají jako dvě sestry. Eva o svoji dceru z prvního manželství nejevila žádný zájem, a tak ji nakonec soud svěřil do péče otce. Byla opět úplně volná, bez závazků, a vdala se potřetí.
Vlastně jeden závazek měla, svoji maminku. Ta jí dýchala za krkem skoro i o svatební noci.

Třetí manžel byl trochu udiven Eviným požadavkem, aby bydleli společně s matkou. Mělo mu už tehdy přijít divné, že vlastní dceru u sebe nechce, ale maminku ano. Ale byl zamilovaný až po uši, a tak svolil. Nastěhoval si obě do svého domu. Brzy však pocítil, jakou udělal chybu. Když chtěl se svou ženou někam jít, tak měl smůlu, šla už s maminkou. Když chtěl jít se svou ženou spát, tak to nešlo, dívala se s maminkou na televizi, když chtěl jít na společnou večeři, musel vzít obě. A do toho ho obě peskovaly za každý drobek na stole. Začínal toho mít plné zuby a požádal o rozvod.
Obě ženy se bránily, z vilky, která byla jeho, se jim moc nechtělo, ale škodné nebyly. Evin manžel poskytl své ženě značnou finanční hotovost na nové bydlení s tím, že už je nechce nikdy vidět.
„My tebe taky ne,“ odcházely se slovy, obě zavěšené do sebe.

„Vždyť my ty chlapy, Evičko, k životu ani nepotřebujeme, vystačíme si samy,“ řekne matinka dnes už 45leté zralé ženě, která se jí nikdy nedokázala postavit.

Čtěte také:

Reklama