Jak nastavit partnerské hranice a komunikovat o takových věcech jako je přispívání na společnou domácnost, nákupy? Svůj příběh nám poslala čtenářka Hanka.

Před nějakým časem jsem zašla na návštěvu ke kamarádce.

Mám totiž potíže ve vztahu. V dlouhodobém komplikovaném vztahu. Tak jsem to chtěla s ní probrat, ulevit si, poslechnout si jiný názor či podívat se na věc z jiného úhlu. Můj přítel je téměř padesátiletý chlapec, nemá děti ani sourozence, s tatínkem vychází dobře, s maminkou už je to horší, spíš tedy špatné. Dlouhodobých vztahů v jeho životě moc nebylo a ten poslední (přede mnou) skončil naprostým fiaskem. Z jeho přítelkyně se vyklubala po několika letech celkem obstojná potvora.

Žijeme s mým partnerem odděleně, stýkáme se u nás doma (řekla bych, že často), kde bydlí i můj desetiletý hyperaktivní syn. Průběhem našeho společného žití a potkávání se v mé situaci hodně věcí změnilo. Tak třeba moje finanční situace, potřebovala bych, aby mi přítel více vypomáhal i v záležitostech každodenních povinností, ale tak, že bych mu o to nemusela říkat. Že by se toho chopil sám... ale když s ním o tom mluvím, nabudu vždy dojmu, že se vrátil před pár dny z Marsu.

článek

Vůbec nechápe, že standardní věci, jako posekání zahrady, oprava tekoucího kohoutku, nakoupit ze své vůle  např. čaj, cukr, kávu, večeři… Takové věci jako společné bydlení jsou přirozenou součástí vztahu, kdy spolu partneři sdílejí jedno lože (to u mě).

Měla jsem za svůj život několik životních partnerů (aktuální přítel je třetí), mám i dvě děti a dva sourozence. Přijde mi úplně normální se dělit o vše, co s sebou soužití dvou lidí přináší. V dobrém i zlém... Jak mu to mám vysvětlit, ptala jsem se kamarádky Michaly? Mám pocit, že na něj mluvím klingonštinou, a pokud se mu moje argumenty nelíbí, nakonec se ještě urazí!

Kamarádka Michala (44 let, dvě děti, dvě manželství) mě pobaveně poslouchala, a pak mi prorocky sdělila: „Holka, lovíš ve špatných vodách, co se starým chlapem? Najdi si něco mladšího. Jak mu od začátku neřekneš, jak to bude, těžko to pak pochopí. Starej chlap je jako strojek, do kterýho ze shora nacpeš rohlík a dole z něj vypadne šiška :-). Mužský jsou totiž jako křoví. Pořád to musíš ořezávat, jak to začne ztrácet pevný hranice, hned to upicni, jinak se ti to rozbují a je to k ničemu. Oni by rádi svobodu, ale ukaž mi jednoho, který ji umí používat?“

Jak řežete své křoví vy? „Upicnete“ výhony hned jak vyraší, nebo máte doma neprostupnou houštinu, se kterou nic nehne?

Čtěte také:

Reklama