Na pořádek doma jsem už pomalu rezignovala,“ píše čtenářka Dispečerka. Proč? Protože její soužití s muži jí naučilo.

Máte podobnou zkušenost, milé čtenářky?

Na pořádek doma jsem už pomalu rezignovala

Moc se mi líbí, když je doma či na pracovišti čisto a voňavo, ale po 25ti letech spolubydlení s mými chlapy (manžel a synové) a k tomu 10ti letech  v kromě mě v čistě mužském kolektivu, už z toho tak nešílím. Musela bych se fakt zbláznit.  Když jsem sama doma tak smejčím, myju, peru, uklízím, ale po deseti minutách po příchodu, stačí  jednoho z těch mých výtečníků, a už je doma zase binec. A než se stihnu ohradit, že by si to po sobě mohl uklidit, už jsou na tréninku, makají na zahradě nebo jsou na rande. Zkrátka někde v trapu. A takhle mi probíhají bytem všichni tři. Nějaké úklidy, to jsou pro ně malé věci. Můžu prosit, nadávat, ječet, všechno marné. Vždyť oni, teď zrovna, nemají na uklízení čas. Rozhážou věci po bytě, po jídle nejsou ani schopni naskládat po sobě nádobí do myčky, o vlhkých, nerozvěšených ručnících v koupelně ani nemluvím. Asi jsem udělala někde ve výchově chybu. Postupem času jsem už na úzkostlivý pořádek rezignovala. Proč se mám pořád rozčilovat? Snažím se, aby to mělo nějaký základní řád, ale dnes už raději, než bych měla doma pořád leštit a uklízet, jedu se s kámoškami projet na kole.  Spolu si při tom ponadáváme na to,,jací jsou ti naši chlapi nemožní bordeláři“, vyventilujeme se a je nám hned líp.  No a pak přijdu do práce a vidím, jak si moji kolegové odkládají zablácené kanady na židle, kde se normálně sedí, s drobící se svačinou chodí po pracovišti, kde jsou koberce, s tím ,,však to tady někdo vysaje!“ a o tom, že by si za sebou umyli svoje nádobí, o tom už vůbec nemluvím. Pak přijdu domů a říkám si, že to doma zas není tak hrozné. Když vím, že má přijít na návštěvu moje maminka nebo nějaká jiná ,,vzácná návštěva“ tak před tím pořádně vysmejčím, ale jinak už to fakt nechávám volně plynout.

Zdraví,
Dispečerka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne dnes zní „Vztah k pořádku: Bordelář vs. puntičkář“

Jaký je váš vztah k pořádku, respektive nepořádku? Jste bordelář, nebo puntičkář?

Odpovídejte mi na tuto otázku e-mailem do redakční pošty (viz kontakt níže). Odpověď samozřejmě můžete okořenit nějakou pikantní historkou a vlastní zkušeností. Pokud chcete získat krásný dárek, rozepište se více, protože šanci na odměnu za příspěvek k dennímu tématu budou mít pouze ty z vás, jejichž příspěvek bude alespoň tak dlouhý, jako je tento odstavec. A co můžete získat? Oním krásným dárkem jsou teploučké zelené papučky (důchodky), rukavice-chňapka a modré tričko k seriálu Přešlapy.

Reklama