Ještě na škole jsem prožívala klasickou školní lásku - bylo to zábavné, romantické, dost ujeté a šíleně milé. Ve škole jsme se vzájemně motivovali - no, spíš soutěžili, Aleš nemohl přenést přes srdce můj "talent" na počítače (zápočet jsem vždycky zvládla....-)), on mě zase triumfoval v právech....-))

Každé léto jsme vyráželi na dovču - stopem s batohem na zádech, pěšky nebo na kolech. Jedno léto jsme vyrazili do Českého Ráje, na zádech krosnu, stan i spacáky, po kapsičkách paštiky, čaj, toaleťák a chléb...:-))

Po celodenní túře jsme to "zapíchli" šíleně ilegálně na kraji lesa u Vidláku. Stan jsme stavěli téměř za tmy a já byla šťastná, když jsem konečně zaplula do spacáku. To jsem ale netušila, jaká noc mě to čeká.

Sama jsem šílený strašpytel, ale na Aleše jsem skutečně neměla. Po prvních minutách začal vyšilovat, že kolem stanu někdo/něco chodí - zaručeně vrah nebo nějaký šílenec - takže jsem i já za chvíli "viděla" siluetu zabijáka se sekyrou v ruce, rýsující se přes látku stanu...:-))

Další půlhodinu jsme se tudíž dohadovali, kdo provede obhlídku okolí stanu s baterkou v ruce - moje argumenty, že jsem ženská, skutečně nezabraly, takže jsem byla vyhnána ven....Samozřejmě, nikde nic, max. myška, pták nebo ještěrka...:-))

Když jsem po třetí obhlídce a téměř dvouhodinovém stresu konečně zabrala a usnula jsem, z ničeho nic mi přistála ruka na krku - téměř jsem leknutím strhla stan, ale při mém zděšením jekotu mi můj ex-drahouš jen suše sdělil, že kontroloval, jestli tam jsem...:-))

Nejdřív jsem myslela, že ho zabiju, pak jsem mu pohrozila, že půjdu spát jinam a představa, že stráví noc sám, a v lese ho natolik vyděsila, že byl až do rána hodný....-)))

Už nikdy jsem ho však na samotu nedostala....-))

Zolinda


 Ha, to jsou věci, to jsou věci :)

Chlap, co se v noci bojí, to je fakt divný... Takový já neznám...

Reklama