Celý tento týden provázelo nechutné téma: CHLAP! Mohli jste si užívat nechutné redakční články i soutěžní příběhy. Které čtyři příběhy vyhodnotila redakce jako nejlepší?

Přinášíme vám vyhlášení soutěže, která provázela celotýdenní téma na našem magazínu. Příběhy o nechutných chlapech vás zaujaly, protože kromě bouřlivé diskuze pod články, které s tématem souvisely (viz Dana Svobodová: Nechuťák aneb co vás na chlapovi odradí, Redakční blog: Můj nechutný zážitek a Marie Šrámková: Rána do nosu aneb letní odér), jste nám zaslali celkem patnáct soutěžních příběhů o setkání s nechutným chlapem. Některé tyto příběhy jsme již uveřejnili coby novinky:

Redakci nejvíce zaujaly následující čtyři příběhy, které ocenila výhrami (ty mohou soutěžící očekávat poštou).


První dvě místa
a výhru kosmetický balíček L´Oréal Paris men expert získávají:

Reniččin příběh

V průběhu manželství se mi osvědčil recept, že když už opravdu hrozí, že by se mi manžel znechutil nějakou nepřekonatelnou věcí, například tím, jak si míchá kávu :), odcházím do vedlejší místnosti... Jsou důležitější věci, pro které jsem s ním.
Nechuťáky potkávám spíše venku na ulici, a čím větší je teplo, tím více se jich vyskytuje.

Nedávno kvůli opravě tramvajové tratě jsem musela využít náhradní autobusové dopravy. S vypětím jsem objevila nástupní stanici, ukořištila místo a jala se sledovat okolí. Autobus narvaný, nade mnou stál chlap, cca třicátník, slušně oblečený, přes rameno notebook. Až po chvíli jsem si všimla, že mi na něm něco nesedí. Se zájmem jsem se podívala ještě jednou.... ano, měl ho venku! Protože jsem od přírody naivní, první, co mě napadlo, chudák, zapomněl se zapnout...  Nedalo mi to, a podívala se NENÁPADNĚ ještě jednou, ne, nezapomněl se zapnout - reakci měl už celkem viditelnou... Nikdo ze spolucestujících neměl tu možnost vidět to, co já, protože brašna přes rameno mu sloužila jako obrana. Byla jsem z toho tak mimo, že jsem (autobus měl trasu jako nekonečná smyčka) zapomněla vystoupit a okruh si švihla ještě jednou, pak jsem vystresovaná vystoupila ještě stanici před zastávkou, na které jsem původně nastoupila. Ano, vím, měla jsem reagovat, třeba ve smyslu: „Pane, kouká vám penis!“ nebo vytáhnout mobil a s větou Chvilku se mi nehýbejte“ si ho vyfotit. Prostě to nešlo.

Proti tomu dědula z Vodičkové ulice, který mě oslovil větou „A sex nechceš?", je vcelku milý stařík.


Andrein příběh

To, že chlap má nějaký ten nedostatek na kráse, jako např. nějaké to kilo navíc, nedokonalý vlasový porost, zápach od všemožna... by se u chlapa dalo přežít. Koneckonců v dnešní době je spousta možností, jak tomu předcházet, od všemožných sprejů a kosmetiky přes fitka, salony krásy a plastikami konče. A ruku na srdce, dámy, my po zpocení nevoníme zrovna jako čajová růže a po zkonzumování česneku se nám z úst neline Chanel č. 5 jen proto, že jsme křehké ženské pohlaví.

Co mi na chlapech fakt přijde nechutné, je to, co se tak lehce nedá změnit... tzn. jejich povaha a s tím související mluva a nedej bože i jejich činy.

Neříkám, že všichni, ale jeden příklad z mého života: Jednoho letního večera (spíš noci), když už jsem skoro usínala, někdo zazvonil. Byl to kluk, s kterým jsem v té době chodila. A hned že chce jít na věc!! Na otázku, proč jede tak pozdě a kde vůbec byl, s klidným výrazem ve tváři odpověděl, že v bordelu. Brala jsem to jako nepovedený vtípek (ty dělal často), ale ON tvrdil, že nekecá. Údajně se tam jel jen s kamarády pobavit a prý si s těmi slečnami jen „povídal“. Styk by rád až se mnou...

No, nevyšlo mu to. Ani se nestačil divit, jak rychle jsem ho vykopla. Jedinou útěchou pro mě bylo, že to byl tzv. převozník (osoba, s níž jste jen pro to, aby jste nebyli sami), takže mě to ani nemrzelo.


Třetí místo
a výhru sprchový gel Fa ACTIVE a osvěžovač obuvi KIWI Fresh Force získává:


Nechutné seznámení, příběh brunety

Nechutných vlastností u chlapů je jistě nespočet – všechny ty chlupy, nehty, vydávané zvuky a vůně. Každý chlap má svoje nechutnosti, které patří k jeho stereotypu života a se kterými prostě chtě nechtě musí ženská bojovat, a nebo pokud má toho svého opravdu ráda, tak se s nimi i trochu smířit.
Já mám to štěstí, že mám doma skvělého mužského, který dbá na běžnou osobní hygienu, nehty si nekouše, a jelikož jsme teprve rok svoji, i jisté tělesné zvukové projevy si v mé přítomnosti prozatím odpustí. Nevím, jak to bude třeba za deset či dvacet let, nicméně zatím si myslím, že si mohu gratulovat.

Moje nechutnost, o které vám chci napsat, se však i přesto týká mého manžela, a to konkrétně našeho seznámení. Protože k jeho veškerým kladům a záporům musím přičíst navíc to, že je to ohromný srandista. O čemž jsem však v té době ještě neměla tušení. Seznámili jsme se na diskotéce, kterou jsem ještě před několika lety s kamarádkami ze školy hojně a pravidelně navštěvovala. A jak to tak na podobných akcích většinou bývá, zanedlouho nás začala sledovat trojice celkem pohledných mladíků. Všimla jsem si, že jeden z nich je obzvláště k světu, a jak jsem si ho tak letmo prohlížela, zjistila jsem, že on na mě sem tam taky nesměle pohlédnul. S postupem večera a také vypitých skleniček se trojice osmělila a přisedla si k nám. A začala nenucená konverzace. Dozvěděli jsme se, jak se kluci jmenují, odkud jsou, kam chodí do školy a tak podobně. A můj vyhlédnutý krasavec byl zblízka ještě krásnější. Když s úderem půlnoci začali hrát ploužáky, zeptal se mě, jestli si nepůjdu zatančit. Hráli moc krásnou písničku, on krásně tančil... no bylo to super. Pak jsme si šli sednout a on se mě s bázní a s nevinným pohledem zeptal: „Mám takové divné výtoky, nechtěla by ses podívat?“
V tu ránu jsem musela vypadat šíleně. Vytřeštěné oči, otevřená pusa, a ani šance, že bych se zmohla na nějakou odpověď.

„Cože?To si děláš srandu?“ nechápala jsem.

Pak mě na chvíli ještě napadlo, že by to mohlo souviset s tím, že jsem studovala zdravotnickou školu a že chce třeba poradit, ale to jsem hned zase zavrhla, protože jsem si uvědomila, že se jedná o nejnechutnější návrh, jaký kdy mohl být vysloven.

„Ne, nezlob se, to bych asi vážně neunesla,“ odpověděla jsem, jak neslušněji to šlo, a chtěla jsem odejít pryč. Když jsem však míjela jeho dva kamarády a viděla jejich pohledy, musela jsem se zastavit. „Co je? Co tak civíte?“ zeptala jsem se jich.

„Co ti řekl? Co ti právě teď řekl?“ ptali se mě jeden přes druhého.

„Ať se jdu podívat na jeho divné výtoky.“

Hurónský smích všech těch třech blbečků neznal konce. Pak vytáhli každý tisícovku a položili ji na stůl před toho nechuťáka, který mě tak pohoršil. Shrábnul je a poté přišel ke mně.

„Prosím tě, nezlob se, včera jsme si tu větu přečetli v časopise, a tak jsme se vsadili o dva litry, že to řeknu nějaké holce. Řekl jsem si, že jestli to ustojíš, pozvu tě za ně zítra na večeři.“

Ještě chvíli jsem dělala drahoty, jakože „no, to je teda velká sranda“ „kluci, jste fakt nechutní“, ale jisté bylo, že mu nakonec odpustím a na tu večeři s ním přece jen půjdu. Uznala jsem totiž, že si ji oba zasloužíme. On za odvahu a já za ten šok. Postupem času jsem poznala, že je to milý kluk s obrovským smyslem pro humor. Je to už šest let, z toho jsme rok svoji, a můžu říct, že se s ním opravdu nenudím


Čtvrté místo
a výhru knihu: Jak nejlépe říci NE od Moniky Radecki, nakladatelství GRADA a impregnační sprej na obuv KIWI AQUASTOP získává:


Seznámení na inzerát, příběh večernice56

Měla jsem pocit, že mi život utíká mezi prsty, a rozhodla jsem se s tím něco udělat – chce to chlapa, který mne bude hýčkat, občas mne vyvenčí, prostě samoty už bylo dost. Ale kde ho vzít? Inzerát, zkusit se má všechno. Nabídek přišlo dost. Vzhledem k tomu, že jsem trochu umělecky založená, padla má volba na výtvarníka. Podle hlasu v telefonu by mohl být sympaťák, bydlí na vesnici, má rád zvířata – to by šlo. Dala jsem se do gala, jak nejlépe to šlo, a vyrazila vlakem do nedalekého města. Na nádraží jsem čekala na vlak, který měl přivézt mého budoucího prince. Vlak přijel a já očima pátrala po vysokém blonďatém elegánovi, ale marně. Celá mrzutá už jsem uvažovala, že dalším vlakem pojedu zpět – náhle vedle mne se objevil on s otázkou, zda jsem to já. Byla jsem v takovém šoku, že jsem (místo úprku) přikývla. Vedle mne stál malý plešatý mužík oblečený ve špinavých tesilkách, dederonové bundě s lampasy, která frčela v pionýrských dobách, a celé to bylo korunováno velkým bílým flekem na rameni, předpokládám, že to byl zaschlý holubí trus. Výřečný byl hodně, já jen mlčky zírala. „Tak já si teď jenom odskočím něco ofotit, je to tady hned za rohem, a pak si půjdem sednout tady do nádražní hospody na pivo a povykládáme!" Rukou s černými nehty umělec otevřel starožitnou aktovku, podobnou měl můj otec v garáži na nářadí, a ukázal mi, co půjde kopírovat... V aktovce byly pornočasopisy a mezi nimi prázdné láhve od piva... V němém úžasu jsem přikývla, že na něj počkám, takže chlapácky odešel...

A já? Nasedla do vlaku...

Na to se opravdu nedá zapomenout...


Jak se vám líbí vaše nechutné příběhy o chlapech? Máte nějakou podobnou zkušenost?

Reklama