Že mateřská už nemusí být čistě ženskou záležitostí, to je celkem známá věc. Přesto jí většinou je. Málokterý muž si troufne na výchovu novorozeněte. Málokterá žena je ochotná mateřskou péči přenechat chlapovi. Jak to vypadá, když se k tomu přece jen pár odhodlá?

Setkali jsme se s Vaškem a Jitkou. Vašek byl na mateřské dovolené s Ninou, JItka je nyní na mateřské s malým Vašíkem. Jak na svou mateřskou dovolenou Václav vzpomíná?

Co vás vedlo k tomu stát se mužem na mateřské?
Moje práce se odehrává většinou doma, sedím u počítače a vymýšlím různé hádanky a kvízy, tudíž to nebyl časový problém. Manželčina práce spočívá spíš v různých přednáškách, diskuzích. Logicky vyplynulo, že budu doma a starat se o malou.

Proč jste se s druhým dítětem rozhodli obráceně?
Ono to není obráceně. Prakticky jsme teď na mateřské oba, protože času trávíme doma skoro stejně, možná dokonce já i víc. Ale papírově je na mateřské manželka – to je takové nespravedlivé, musím si postěžovat (smích).

Co vás překvapilo, když jste byl na mateřské?
Je to už rok a půl, takže konkrétní vzpomínky už mi zastřela historie. Byl jsem na mateřské asi tři čtvrtě roku, rok od Ninina půlroku. Vzpomínám si, to mě překvapilo, že Nina dělala skokové pokroky. Třeba se dlouho jenom převalovala a batolila, pak najednou začala chodit. Myslel jsem si, že tyhle věci půjdou spíš plynule.

Je něco, co jste dělal nerad?
Byly činnosti, které jsem dělal rád, třeba jsem si rád s Ninou hrál a podobně. Pak byly i činnosti, které jsem dělal vyloženě nerad, třeba přebalování, utírání hovínka a podobně - to nemusím dodnes.

Myslíte, že muž na mateřské může plně nahradit ženu (samozřejmě když pomineme kojení)?
Myslím, že může. Nina nebyla kojená od dvou měsíců, takže tam nebyl problém. Otázka je, jestli muži mají tu správnou zodpovědnost. Přiznám se, že manželka je při péči zodpovědnější.
Nina samozřejmě ví, že jsem s ní byl na mateřské já, občas si na internetu pouštíme dokument Táta jako máma, ve kterém jsem se o ni staral. Ale kdyby to neviděla v televizi, tak si myslím, že to neví. Vzpomínky na to nejsou.

Takže myslíte, že to pro dítě není žádný rozdíl, jestli ho vychovává muž nebo žena?
Pro to dítě to není žádná velká změna. Je to změna pro rodinu jako celek. Je to změna pro toho, kdo je na mateřské, ale pro dítě ne. Ale je to jenom můj názor, nejspíš se najdou sociologové a psychologové, kteří řeknou, že je pro dítě podstatné, kdo je s ním na mateřské. Rovnou říkám, že s nimi nesouhlasím. Dítě to moc nevnímá a od okamžiku, kdy to začne vnímat, tak je už mateřská dávno pryč.

Jaké vidíte rozdíly v tom, jak jste se staral o dítě vy a jak se stará Jitka?
Hlavní rozdíl je asi v tom, že jsem dával Nině jídlo, které mi buď připravila Jitka, nebo jsem jí dával třeba přesnídávky, jenom jsem to ohřál a dítě nakrmil. Málokdy jsem sám vařil. A její péče je intenzivnější, víc se stará, víc kouká na to, co tomu řekne dítě.
Já jsem fungoval asi na té bázi, že teď udeřila nějaká hodina, tak nabídnu dítěti něco k jídlu. Jitka kolem dětí pořád pobíhá a něco jim nabízí... Z mé strany to bylo víc volnější – někde jsem četl, že to je obecný přístup chlapů.

Myslíte, že máte s Ninou díky mateřské vroucnější vztah, než kdybyste na ní nebyl?
To je hypotetická otázka, protože já nevím, jaký bych s ní měl vztah, kdybych nebyl na mateřské. Myslím ale, že je to individuální u každého chlapa – u mě by to asi bylo stejné.
Jsem přesvědčený, že v rodině, kde to situace umožní, tam je dobré, aby si chlap péči o dítě vyzkoušel. Už jen proto, aby se ten chlap něco naučil, spíš než proto, aby k němu získal bližší vztah. Buď má dítě rád a pak ho bude mít rád bez ohledu na to, jestli byl na mateřské, anebo ho rád nemá. Z toho ho mateřská nevyléčí.

Když jsem si já jako dítě odřel koleno, tak jsem běžel za maminkou – myslím, že to tak děti obvykle dělají. Jak je to u Niny – běží za vámi, nebo za maminkou?
To je právě ten důvod, proč říkám, že je to jedno. V tuto chvíli běží Nina častěji za maminkou, respektive je mazaná. Když tuší, že je potřeba něco povolit, a předpokládá, že by u maminky narazila, tak jde za mnou, ale to je asi už běžná dětská vypočítavost.
Možná je to nějak zakódované? Nevím. Ale je pravda, že teď jsme doma oba a hodně z té péče přešlo na Jitku, mohlo se to samozřejmě odrazit.

Co považujete za nejtěžší věc, kterou jste se musel naučit?
Ono pro mě bylo spíš hodně věcí náročných. Jsem akční člověk, který když někam jde, tak jde z místa A do místa B. To s dítětem nefunguje, protože mezi místem A a B je spousta dalších míst C, D... až Z, které dítě chce cestou navštívit a řve, pokud dokud se tam nepodívá. Potkat jakéhokoli pejska znamená, že mezi dítětem a pejskem nastane komunikace... Nejnáročnější pro mě asi bylo, že dítě nepovolí a vynucuje si svůj vlastní režim. Ale nebylo to nepříjemné, spíš neutrální.
Nepříjemné pro mě bylo, je a bude to přebalování.

Kdo s tím vlastně poprvé přišel, že budete na mateřské vy, a ne Jitka?
O tom, že budu doma s dítětem, jsem věděl ještě dřív, než jsem vůbec nějaké dítě měl. Takže šlo spíš o to, jestli budu na mateřské sám – tedy jestli v době, kdy ještě manželka může být doma podle nějakých zvyklostí a zákona.

Jak na vás reagovalo okolí jako na muže na mateřské? Jak reagovaly maminky s kočárky?
Maminky s kočárky nijak nereagovaly, jsou asi už zvyklé. Jinak v mém okolí se nikdo nepozastavoval, v Jitčině ano.

Zeptali jsme si i Jitky na pár otázek, protože nás zajímalo, jak se na Vaškovu mateřskou dívá a dívala ona...

Jaký byl Vašek máma?
Takový tátovský. Co považoval za důležité, řešil, co za důležité nepovažoval, neřešil.

Myslíte, že dělal něco špatně?
Taková návodná otázka (smích). Samozřejmě, že když člověk není na mateřské, tak očekává, že je doma uklizeno, navařano, člověk se potěší s dětmi a jde spát – v téhle pozici jsem nebyla. Když jsem šla z práce, tak jsem měla plnou tašku nákupů, v ruce pizzu pro tatínka, který celý den nic nejedl, doma to vypadalo, jako když vybouchl granát, ale Nina byla spokojená, což bylo podstatné.

Jak jste se cítila? Proč jste to vlastně udělala, že jste nechala Vaška na mateřské?
Od začátku jsme měli dohodu, bez které bych do toho nikdy nešla, totiž že to bude na krátkou dobu – plánovali jsme druhé dítě, takže bylo plánované, že se vrátím do práce jen na rok. S tímhle ohledem jsem to šla zkusit.
A samozřejmě jsem Vaška připravovala už od Ninuščina narození. Snažila jsem se ho hodně zapojovat do aktivit s ní. Aby už od začátku uměl přebalit, aby věděl, jak jí dát mléko, aby poznal, co dítě potřebuje... To se myslím podařilo, takže přechod na mateřskou nebyl tak náročný.
Jiná věc je, že my jsme s dětmi celou dobu vlastně oba. Tím pádem je pro Václava přirozené, že u dětí funguje. U tatínků je problém, že berou děti jako takovou nárazovou záležitost, vidí je jen večer nebo o víkendu. Vašek byl s dětmi hned od začátku v intenzivním kontaktu.

Takže se dá říct, že je Václav přirozený talent?
To rozhodně ne. Není typ chlapa, který přirozeně inklinuje k výchově. Musel se to učit stejně, jako jsem se to musela naučit já, když to dítě přišlo.

Dá se na chlapovi poznat, jestli bude dobrá máma?
Hlavní je, jestli to ten chlap sám chce. Vašek přišel s tím nápadem sám, takže jsem s tím souhlasila, neiniciovala jsem to.

Jaká je rada pro ženy i pro muže od Jitky a Václava?


Znáte nějakého muže, který je nebo byl na mateřské?

Reklama