Kdysi jsem na mužích obdivovala svaly, moderní oblečení a účes, krásný úsměv a říkala jsem tomu "mužnost". Za jednoho takového jsem se vdala a čekala klasickou pohádku ve stylu "a jestli nezemřeli, žijí šťastně až dodnes".

Pak přišlo procitnutí...

Můj mužný chlapák neuměl ani zatlouct hřebík bez toho, aby se u toho rozčiloval a sprostě nadával, neustále si na mne vyléval vztek a zároveň s prvním dítětem přišly i první rány...

Zabalila jsem si své saky paky a s ročním dítětem a bez iluzí se odstěhovala k babičce, říkala jsem si, že i když je mi 25, už nikdy o žádného chlapa nestojím.

Pak jsem jednou poznala JEHO...

Není to klasický idol žen, je to "obyčejný" čtyřicetiletý mužský, ale pro mne je naprosto, naprosto jedinečný.

A co na něm obdivuji?

Jeho milý úsměv, když mě hladí po hlavě a sklání se nad prckem, když spolu staví z kostiček cosi, čemu já jako ženská prý nemůžu rozumět, jeho klid v jakékoli situaci a snahu pomoci mi zapomenout na to, čím jsem si prošla...

Miluji na něm i to, jak mrzutě se tváří hned po probuzení a jaký zmatek umí nadělat v kuchyni.

Když vidím, jak droboučká ručička mého malého sluníčka mizí v jeho velikánské tlapě a on mu s milým úsměvem pomáhá objevovat svět.

Vím už, že chlap není jen potvora, ale i opora a to je to, co na mužích obdivuju ze všeho nejvíc.

Mad_Max

Milá Mad_Max,
můžu Vás o něco poprosit? Pozdravujte toho, který Vás znovu přesvědčil o tom, že můžete věřit v lásku. Myslím si, že Vaše velká odvaha odejít od muže, který Vám ubližoval, byla náležitě odměněna. Přeji Vám třem do budoucna hodně štěstí!

Dnes se bavíme o mužích. Je někdo ve Vašem okolí, kdo Vás platonicky miluje? Napiště nám o něm.

                                                         redakce@zena-in.cz
 
Reklama