Vztahy

Chechtáme se, dámy, chechtáme. A neulejvat se u toho!

 

Tak jsem si dnes lámala hlávku, jaké téma zvolit pro ten dnešní den. Ale znáte to určitě taky, občas se prostě zadaří... mozkovna vymetená, buňky stávkují. To je potom jeden opravdovej chudák. Zvlášť, když je editor. A to já dneska teda jsem.

I otevřela jsem v tomto polozoufalém stavu redakční mail a ke své radosti v něm nalezla spoustu Vašich příspěvků, které jste včera posílali Radkovi. A jak jsem si to tak pročítala, našla jsem tam jeden od mé - již staré známé dobré souputnice - Vikiny007.

A ehjhle! V hlavince škrtlo a bliklo a díky Vikině máme dnešní téma. A tím je - smích. Co vás nejvíc rozesměje, kdy jste se sami odbourali, na jaké humorné situace nemůžete zapomenout a pokaždé, když se vám vybaví, se musíte znovu smát? Pište, pište, pište... ať se dneska stěny otřásají.

A nyní již přicházím k tomu, abych vám odtajnila Vikinin příspěvek, díky kterému se mé páteční editorské ráno stalo fajnovým. A Vikino... moc díky, fakt... dáreček už balím. Fakt si ho zasloužíš. :o)))) Nebýt tebe... jsem tady smutná a bez nálady. Fakt. :o))

Vikiny chechtačka

Nevím, jak dalece tímto trpíte vy, ale já mívám občas takový ten nezadržitelný smích, říkáme tomu atomový záchvat. Prostě přijde nenápadný podnět a já se musím chechtat, až  mi tečou slzy, i kdyby to bylo na pohřbu. Občas mě to uvede do nějaké trapné situace, třeba v práci a vysvětlujte to někomu, kdo si přijde vyřídit docela důležitou věc. Dejme tomu mu hrozí, že přijde hnusný exekutor a bude zabavovat. Vejde do kanceláře, a tam vidí dvě úřednice, které si evidentně nezaslouží svůj plat, protože se drží za břicho a chechtají se, až jim tečou slzy. My jsme na tom s kolegyňkou totiž stejně.

Jednou jsme jeli s bráškou do Prahy a lístek jsme byli nuceni koupit až ve vlaku, protože byla zavřená pokladna. Přišel takový šíleně vážný vousatý průvodčí, určitě velice slušný člověk. Bráška v té době dělal v pokladně a jeho úchylka byla, že si všechny svoje papírové peníze měnil za ty, které vypadaly jako čerstvě vytištěné z tiskárny. Průvodčímu tedy odevzdal dvě nažehlené papírové dvacetikoruny, průvodčí mu dal jízdenku a poodešel k dalšímu cestujícímu. A v tu chvíli mi něco nakukal čertík a já povídám nahlas: „Vidíš, ani si nevšiml, že jsou falešné.“ V tu chvíli se průvodčí vymrštil a začal proti oknu zkoumat peníze. Nám se to ovšem velice líbilo a byli jsme ztracení. Od té doby nám připadalo humorné cokoliv, kdo z nás řekl, a skončili jsme vychechtaní s břichabolem ohnutí přes zábradlí Holešovického mostu.

Někdy mi stačí i taková maličkost, jako když nám na velice vážné a důležité schůzi s obědem přinesl číšník místo příboru dva v ubrousku pečlivě zabalené nože, a byla jsem ztracená.  Vážnost schůzky velice utrpěla. Další trapas se konal v porodnici, kdy zřízenci při mém přesunu na vozík explodovaly kšandy a místo zdrchané matičky po čerstvém porodu přivezl na pokoj hýkajícího a slzícího cvoka.

Ptám se zcela zodpovědně – mám se léčit? 

Vikina007

Kdepak, léčit rozhodně ne.... :o)) Jsi bezva. A nezapomeňte vy ostatní psát své humorné situace... dneska je povoleno vše. V zájmu smíchu... :o))

redakce@zena-in.cz

   
05.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [24] Jájja [*]

    My tomo doma říkáme soukromá smavka. Přesně to mě chytlo na promoci, akorát při projevu děkana

    superkarma: 0 05.08.2005, 12:24:43
  2. avatar
    [20] Winnie the Pooh [*]

    Jitulenka: Mně zase pohádky večer v posteli vyprávěla maminka. Nebyly popletené, ale někdy byly bez konce, když mamka usnula dřív než já. To jsem jí pak prstíky páčila oční víčka...

    superkarma: 0 05.08.2005, 10:25:20
  3. avatar
    [19] Odemětobě [*]

    Měla jsem na gymplu spolužačku (178/96),keré přišlo k smíchu třeba jak leze moucha po okně.Rozesmála svým nakažlivým smíchem celou třídu a nebyla k zastavení.Kantoři z ní byli na mašli.Smích až k slzám je ohromně uvolňující a očišťující,ale potkávám ho snad už jen na Žena-in.

    superkarma: 0 05.08.2005, 10:11:43
  4. avatar
    [18] Enya [*]

    Jitulenka: krásně napsaný , babička musela být vážně super, tak až bude pršet, tak si na ní vzpomenu

    superkarma: 0 05.08.2005, 10:08:50
  5. avatar
    [17] Trinitty20 [*]

    Vikino tak to je mazec!

    superkarma: 0 05.08.2005, 10:01:04
  6. avatar
    [15] Raduzka [*]

    Bridgetj: ahojky Bridgit...

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:55:02
  7. avatar
    [13] svetluszka [*]

    a bude veselo....

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:40:13
  8. [12] Pe-ťule [*]

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:39:59
  9. avatar
    [10] Raduzka [*]

    chechtání..to je moje včera jsem měla slušný záchvat po dlouhé době a abych řekla pravdu..byla to fakt hovadina. Člověk se holt někdy musí uvolnit a nekontrolovat se

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:31:18
  10. [9] louže [*]

    Taky se ráda řechtám, ale u mě to přechází v jakési chrochtání, takže okolí se právem může domnívat, že jsem utekla z blázince. Přesto si myslím, že by byla škoda to léčit. žiju si takhle chrochtající celkem spokojeně! Důvody k tomuto smíchu příliš k publikování nejsou, protože jsou to většinou jakési gagy, které se týkají jen úzké společnosti a jiným vůbec vtipné nepřipadají.

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:30:47
  11. avatar
    [8] Jitulenka [*]

    Milá Meryl, vzpomínám si na svoji babičku a na její

    POPLETENÉ POHÁDKY. Asi mi nefunguje mail, zpráva se mi pořád urputně vrací , tak Ti to posílám sem.

    Je to již hodně dávno, co mi babička vyprávěla pohádky. Tehdy jsem byla ještě malá holka, a bylo mi celkem jedno, kdo mi pohádku vypravuje nebo čte - jestli to je babička, děda, máma nebo táta. I když je pravda, že táta na vypravování příliš nebyl, a taky vlastně ani neměl tolik času, a když ho už měl, tak si chtěl sám v klidu odpočinou a třeba si přečíst noviny nebo se podívat na televizní zprávy. A nebo nebyl doma, protože vyprávěl pohádky jiné paní. Maminka se zase nejvíce starala o to, abychom měli uvařeno, uklizeno, vypráno a vyžehleno, což jsem ve věku zhruba čtyř až šesti let příliš nevnímala, jen jsem věděla, že ani ona mi moc vyprávět nechce a pořád říká, že nemá čas. A děda? Ten ze všeho nejraději odešel na ryby a tiše si tam sám pro sebe mlčel.

    Takže vlastně ať tak či onak, vyprávění pohádek zbylo většinou na babičku. Ovšem aby nedošlo k nedorozumění - já si nestěžuji! Naopak. Babička byla vzácný člověk s nádherným smyslem pro humor a s bujnou fantazií. Když ona vyprávěla pohádku, nikdy jsem neměla ani potuchy, jak tato nakonec dopadne. Možná se vám to bude zdát divné, ale v babiččině podání se různé pohádky
    prolínaly v jednu, takže jsem se například mohla dozvědět, že Červená Karkulka potkala v lese vlka, který ji zavedl až k liščí noře, ve které bydlela liška se čtyřmi liščaty a za chvíli tam tato liška na svém huňatém ocasu přivezla Budulínka, ale protože si Karkulka s liščaty nechtěla hrát, tak utekla až k perníkové chaloupce, před kterou uviděla místo ježibaby děda
    Vševěda a tak dále a tak dále. Pokaždé to bylo jinak a pokaždé také měla pohádka jinou pointu, a to se mi velmi líbilo. Babička mne okouzlovala svými všemožnými smyšlenými variacemi a já se vždycky moc těšila, až začne vyprávět. Nikdy jsem nemohla tušit, co se z které pohádky vyklube, a právě toto mne k jejímu vypravování přitahovalo. Nikdo jiný to tak pěkně neuměl a musím se přiznat, že obyčejné pohádky vyprávěné nebo čtené z knihy maminkou nebo i později v mateřské školce byly pro mě pouhým slabým odvarem toho, co se mnou udělalo napínavé povídání babičky.

    Jak jsem již předeslala v úvodu, je to již spousta let. Babička teď nejspíš svoje nádherně "popletené" pohádky vypravuje kudrnatým beránkům na obloze, a ti se jim tak chechtají, že se jim kudrlinky jen natřásají a z očí jim tryskem tečou slzy štěstí a ty padají na nás tady dole. A my bláhoví se domníváme, že zase prší nebo padá sníh. A ona to má všechno na svědomí moje
    upovídaná babička.

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:28:40
  12. [5] papáček [*]

    tak tohle znám docela dobře.když jsem jeli z dovolený tak jedna paní už vystupovala v rukou asi 4 tašky a na schůdkách klopejtla a jak tak z toho autobusu vypadávala tak narazila přímo čelem do baráku.vím že takhle to jako sranda nevypadá,ale já jsem se tlemila na celej autobus a nešlo to zastavit.ten smích mě s malejma přestávkama vydržel 42 min. mi to ze zoufalství stopoval

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:14:31
  13. avatar
    [4] Kekka [*]

    Trpím tím samým. A nejhorší to bylo v těhotenství, to jsem prochechtala celé a nedalo se to zastavit. Srdečně zdravím Vikinu.

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:13:23
  14. avatar
    [3] Tanzi [*]

    Díky za téma..včerejšek jsem měla trochu depresivní..potřebuju zlepšit náladu.
    Těším se na příspěvky.

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:10:39
  15. [1] bejby [*]

    Za kamaradku by tu Vikinu brala Takové lide dokažou dodat optimizmu Trochu smichu a svět je hned krásnější

    superkarma: 0 05.08.2005, 09:08:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme