Reklama

 

Ahoj všem,
 
jako každý mám taky svoje sny, ale spíš bych se s vámi chtěla podělit o to, co můj sen určitě nikdy nebude...
Máme na chatě souseda. Je to cizinec, ale v Čechách žije už nějakých pětatřicet let. Kdysi dělal takzvaně "panského kočího" a měl vedle nás pronajatou chatu. Choval se vždycky mile a kamarádsky a tak jsme ho brali skoro jako člena naší rodiny. Měl milou ženu a malou dcerku. Jeho životním snem bylo mít jednou hodně peněz.

V jeho myšlení se to rovnalo být "něco víc". Tento jeho sen jsme se dozvěděli od jedné společné známé, se kterou pracoval, až mnohem později. Bylo to až po roce 1989, kdy začal podnikat, a opravdu se mu podařilo zbohatnout.

Pronajatou chatu koupil a přestavěl ji na honosné sídlo.  Od té doby se hrozně změnil. Chová se, jako by mu patřila celá osada. Pořádaly se tam mejdany pro jeho přátele a vůbec nebrali na vědomí, že jsme v sousedství a máme mimina. Když ho někdo upozornil, že by se mohli ztišit a nevyřvávat do dvou do rána, prohlásil, že je na svém pozemku a může si tak dělat, co chce.

Splnil se mu tedy jeho sen. Je bohatý, ale má to své stinné stránky. O svůj majetek, který dává okázale na odiv světu, se strašlivě bojí, a tak si pořídil luxusní zabezpečovací zařízení s kamerou a usíná s pistolí pod polštářem, kdyby něco...
 
Věřte, že takhle bych žít nechtěla. Vždyť se ten člověk už nikdy v životě klidně nevyspí a kamarádi, tedy spíš rádoby kamarádi k němu chodí jen tehdy, když tuší dobrou baštu a drahé pití. Když byl vážně nemocný a vstával skoro "hrobníkovi z lopaty", nikdo za ním nepřišel.
 
Tak tohle můj sen rozhodně není. Mám skromnější přání. Až děti odrostou, ráda bych absolvovala nějakou pěknou poznávací cestu po světě. Zatím mi ale stačí, že mám spokojené manželství, dvě hodné děti (zatím, čeká nás puberta) a že jsme zdraví a šťastní. Taky bych chtěla mít víc peněz, kdo by nechtěl, ale když jich je moc, může to člověka hodně změnit. A já chci zůstat taková, jaká jsem.