Dlouho jsem přemlouval o svolení svého kamaráda, který je opravdu speciální případ chlapa, abych mohl uveřejnit jeho trable tady v magazínu. Když jsem je sepsal, usmál se a řekl: „Tak tohle klidně podepíšu.“ Takže takhle to má Jarda...

Je mi jasné, že tímhle svým životním příběhem asi spoustu z vás rozčílím, ale zkuste se, prosím, než mě šmahem odsoudíte, podívat na věc i z mé strany. Je mi 36 let a jsem (tak říkajíc) starý mládenec. Do nedávna jsem si svobodný život užíval na plné obrátky – mejdany, bujaré pitky a hlavně holky, hodně holek.

flirting

Jenže jeden můj kámoš se před několika měsíci oženil a teď se mu narodil syn. Kluk jak buk! A světě, div se, i mě, zapřisáhlému odpůrci všech závazků, začaly tikat biologické hodiny, tedy jestli se tomu tak u chlapa dá říct. Zkrátka jsem si tak nějak uvědomil, že tady nebudu věčně, a že by bylo docela fajn naučit všechno, co umím, novou generaci (navíc s mým genetickým potenciálem).

Obecně vzato mám nejvyšší čas a finanční zabezpečení by tu taky celkem bylo. Problém ovšem je v partnerce. Ať už si totiž dnešní svět hraje na jakoukoli liberálnost, stále platí rovnice jeden muž + jedna žena + děti = rodina. Jenže já tam těch žen potřebuji daleko, daleko víc. Není to jen touha nebo bláznivý sen, je to zkrátka fyzická potřeba. S jednou holkou vydržet nedokážu, i kdybych se rozkrájel.

Nemyslete si, zkusil jsem to. A věřte, že to byla naprostá katastrofa. Už nechci lhát o práci do večera a firemních výjezdech přes víkendy, to je fakt pod úroveň. Nechci lhát a přetvařovat se, jako to dělá většina mých ženatých kolegů. Už prostě nechci dělat vola.

Ani nechci za partnerku nějakou naivní husičku, která by mé zálety poslušně, trpně a submisivně snášela – vždyť s ní chci do háje strávit, když už ne celý, tak alespoň pořádný kus zbývajícího života, tak si jí musím přece vážit!

Takže když si to shrneme: Chci založit rodinu, mít děti a manželku, ovšem věrný být nedokážu, lhát o věrnosti taky nechci. Zbývá jediné, najít si takovou ženskou, která dokáže můj vztah k partnerství respektovat. Minimálně stejně jako já budu respektovat případné její avantýry. Ovšem existuje vůbec taková osoba?

Odpověď je pochopitelně ano, existuje. Sám jich několik znám, ale jsou to přesně takové putičky bez vlastní osobnosti, které „zálety“ manžela vnitřně trpí, ale za živého boha by to nepřiznaly. Co bych asi tak s takovou osobou dělal?

Já chci vedle sebe rovného partnera, sečtělou a vyzrálou osobnost, která můj naturel pochopí a přijme za svůj – ne tu, co se mi prostě podřídí.

Přiznám se, že jsem už myslel, že ji mám. Ale když jsem vyrukoval s tímhle svým názorem, našel jsem ráno klíče na stole. Prostě nějak netuším, kde se takové ženské shánějí. Když už si myslím, že takovou mám, dopadne to bídně. Co myslíte, jaký úspěch by měl inzerát: Hledám partnerku na založení rodiny. Značka: Jsem chronický sukničkář. Chcete mě?

Jarda

Přečtěte si

Reklama