Tři děti? Dnes? To už je docela rarita. Ale ještě se najdou „odvážné ženy“, které si i v dnešní době troufnou mít víc než jedno nebo dvě děti. Ale většinou jsou to muži, kteří dalšího potomka nechtějí.

rodina

Spřátelila jsem se svou sousedkou. Možná proto, že má také dvojčata jako já. Samozřejmě podstatně mladší. Jejím roztomilým štěbetalkám jsou tři roky.
„Je to starost, co?“ pronesla jsem chápavě, když jsem ji s batohem, tříkolkami a dětmi potkala u auta na parkovišti. Pomohla jsem jí droboť a zavazadla naložit do auta.
„Náhodou, děti jsou super a klidně bych si dala ještě jednoho špunta říct,“ usmála se naklonila se ke mně, jako by mi chtěla svěřit nějaké tajemství. „Já bych chtěla ještě chlapečka, ale manžel o tom nechce ani slyšet,“ dodala pološeptem. „Ony by ty malé „prdelky“ tatínkovi „vyslepičily“, že o tom mluvím kde s kým.“

Nebyla jsem tak smělá, abych se ptala na podrobnosti, koneckonců, nic mi po nich není, ale okamžitě se mi vybavila moje neteř, která řešila podobný „problém“. Má dvě děti a chtěla by ještě jedno. Ale její manžel je zásadně proti. Už k tomu druhému ho musela „přemlouvat“, nechtěla jedináčka.

Čím to je, že jsou to většinou muži, kdo nechce mít víc dětí? Nejraději by si rozmazlovali jedináčka. Přitom by se zdálo, že spíš ženy nebudou chtít sedět doma, budou se bát, že ztratí kontakt s prací, nebo že se rodina bude muset uskromnit, když se všechno „potáhne“ z jednoho platu. Ale kdepak, peníze ani u jednoho z případů nehrají roli.

Tak co? Pohodlnost a sobectví mužů? Asi.

Reklama