Milá redakce,

dnešní téma dne je snad vymyšleno přímo pro mě, čekám totiž nedočkavě na telefonát z banky, zda mi schválí nebo neschválí hypotéku na vybranou nemovitost. 

Ale od začátku…
Vyrostla jsem ve větším městě, v obyčejném panelákovém bytě. Ale už jako malá holka jsem ráda jezdila k babičce na vesnici a rozhodla jsem se, že jako „velká“ se přestěhuji do domku. Líbilo se mi chodit do lesa, k rybníku, být chvíli na dvoře s koťaty, chvíli doma.

Pak přišlo období puberty a tou dobou by mě na vesnici nikdo nedostal. Moc se mi ve městě líbily diskotéky, kina, obchody plné hadříků. Naštěstí jsem toto období přežila ve zdraví a později jsem si našla chlapa, který byl sice z města, ale tou dobou bydlel na vesnici.  

A nastalo krásné období chození do lesa, snídaní na dvoře, koupání v bazénku, péče o vinohrad, vlastní čerstvá rajčata, jablka přímo ze stromu. Bohužel po dvou letech jsme se museli odstěhovat a teď jsme opět ve městě. Ovšem doufám, že ne na dlouho. Objevili jsme kousek od města pozemek s domkem, který bychom chtěli zrekonstruovat. A teď jsem jako na trní a čekám na telefon, abych se dozvěděla, jestli mi to klapne, nebo ne.

Tak mi prosím držte palce J 

chuanita


Milá Chuanito,
děkujeme za příspěvek a myslíme na Vás. Ať to vyjde!
Mimochodem, vlastní rajčata se s kupovanými nedají vůbec srovnat... ach jo.

Kde pěstujete rajčata vy? Na balkoně paneláku, v činžáku nebo na zahradě?

redakce@zena-in.cz

Reklama