Vztahy

Chci jen svůj prostor

Chtěla bych tak trochu reagovat na příběh Danny (ZDE). Jsem v podobné situaci, ale naopak. Také s přítelem bydlíme, ale ne v mém bytě, ale pronajali jsme si ho společně loni v létě. Před tím jsme každý bydleli u rodičů a to jsme ten problém, co řešíme teď, neměli.
O co jde: můj přítel se začal chovat tak, jako bych byla jeho majetek. Vyžaduje, abych s ním všude chodila, kam jde on. Když si chci domluvit nějakou vlastní aktivitu (kámošky, cvičení, sraz s lidma z práce…), tak je oheň na střeše a výslechy s kým a proč. Jinak se ke mně chová moc hezky, myslím, že mě má opravdu rád, ale ty žárlivé scény se poslední dobou dost stupňují. Když jsem si o tom chtěla promluvit, řekl mi, že když se lidé milují, tak musí dělat všechno dohromady a být spolu co nejvíc, když nejsou v práci. Že to je důkaz lásky.
Dokonce mě začal citově vydírat, když jsem byla služebně mimo přes noc, tak mi v noci volal, že nemůže spát, když tam nejsem. Nevím, co si mám o tom myslet, vždyť přece každý potřebuje trochu toho prostoru, aby mohl dýchat. On zase naopak nikdy nikam nejde s kamarády nebo tak, třeba i plavat nebo na squash musím vždycky s ním. Předtím, když jsme nebydleli spolu, tak to ještě šlo. Ale teď je to dost neúnosné, dokonce jsem mu začala i lhát, že jsem třeba dýl v práci a místo toho si jdu sednout s kámoškou. Vím, že je to hloupé, ale nechci, aby byly řeči a výslechy. Taky se mi snažil vysvětlit, že bych mu měla říct své heslo do mailové pošty, že lidé, co se milují, by neměli mít před sebou tajemství. Nedala jsem mu ho a hrozně jsme se kvůli tomu chytli.
Máte někdo zkušenost, co s ním? Je nějaká cesta, jak ho tohle odnaučit? Nebo se mám ve všem jen podřizovat já? Opakuju, že jinak to mezi námi klape.

Blanka
   
27.02.2003 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [95] Aja [*]

    Blanko, vyměnit...

    superkarma: 0 05.03.2003, 10:24:11
  2. avatar
    [81] Toniniella [*]

    Chudák paní Edwardová!

    superkarma: 0 28.02.2003, 07:31:46
  3. avatar
    [62] medved [*]

    blanko...ber roha dokud je cas...to co te dneska stve se muze casem promenit v maly ale hodne rozpaleny soukromy peklicko ze kteryho se bude utikat uz mnohem hur

    superkarma: 0 27.02.2003, 13:49:44
  4. avatar
    [59] manki [*]

    Fay: No to jsi tedy prožila hrůzné necelé dva roky a dovedu si to, po přečtení Tvého příspěvku jasně představit.Nic takového jsem ve svém životě dosud nezažila, i když i můj manžel má své mouchy, ale kdo je nemá. Blance vzkazuji to co ostatní, protože si to většina zažila na vlastní kůži a není to veselé čtení. Připadá mi to jako v Talibanu, tam jim také rozkazovali a přikazovali co smějí dělat a co ne.Rychle z takového vztahu pryč, protože to bití opravdu může přijít a toho bych se sama bála nejvíc, protože nevíš, co v té zuřovosti může udělat. Moje známá měla podobný vztah, jsou už starší, ale na věku asi nezáleží. Dělal to samé co Fay a když potom něco provedl, brečel a sliboval, že už nikdy nic takového neudělá a stejně udělal. Až jednou na dovolené na horách ji bez příčiny, jen proto, že chtěla jít dřív spát, ji začal škrtit a to si myslela, že to už je její konec, že ji uškrtí a málem se to stalo.Zbytek dovolené přetrpěla a hned jak přijela mu oznámila, že s ním končí. No a nastalo jí to samé, volání, vyhrožování sebevraždou, slibování a citové vydírání. Neměla chvíli klidu a bála se stejně jako Fay vyjít na ulici, přestěhovala se, ale on se stejně dověděl kam. Dodnes se jí ozývá a ona se děsí každého volání, každého zazvonění. Když k ní jdou kamarádky, máme svůj signál, aby věděla, že to není zase on. Je to opravdu o nervy a dobře si rozmysli, jestli chceš s podobným člověkem takhle žít. Zkus si s ním promluvit, ale moc si od toho neslibuj, protože to už má v povaze a ta se těžko mění. Byla bych ráda, kdybys nám všem za čas napsala, jak jsi ten svůj vztah vyřešila. Měj se hezky, přeji hodně štěstí a držím palečky

    superkarma: 0 27.02.2003, 12:39:13
  5. avatar
    [58] hašlerka [*]

    Fay: margot: To je hrůza!

    superkarma: 0 27.02.2003, 12:22:25
  6. avatar
    [56] Lucimo [*]

    margot: Drzim palce, at se toho kripla zbavis co nejrychleji. Uplne mi behal mraz po zadech. Brrr...

    superkarma: 0 27.02.2003, 12:01:25
  7. avatar
    [54] margot [*]

    Blanko, tohle jsem taky zažila. A nevěnovala jsem pozornost dobrým radám, ať uteču včas. Byla jsem zamilovaná a slepě jsem se konejšila tím, že přeci ten můj takový není, že to je jen VELKÁ láska... A že by mě bil? Nesmysl!!...
    Ano, jinak to byl skvělej chlap - až na tu žárlivost... Nejpřej si zažít, kam až může dospět tahle takzvaná láska - spíš je to touha ovládat a vlastnit (někdy za každou cenu).

    Žárlivost u nás zabila všechno - i původní "všude musíš se mnou" se změnilo na "nikam se nebude chodit, budeme spolu doma". To pravé peklo začalo se žárlivcem až po svatbě a když přišlo dítě. Byli jsme jeho majetek a každý pokus o trochu volnosti byl chápán jako jeho ohrožení a byl po zásluze potrestán. Situace se ještě více vyhrotila, když jsem znovu nastoupila do práce. Fakt, že mám znovu nějaký příjem (a tím pádem nejsem bezprostředně na něm závislá) a to, že jsem po dlouhé době poznala nové lidi, prostě neskousnul... Od té doby bylo hrdelním zločinem jít i na pracovní oběd, jakýkoli přesčas, zdržení... Podotýkám, že všechna péče o dítě a domácnost byla od počátku na mě, pomáhala jsem mu ve firmě, měl doma veškerý servis a žádné důvody k žárlení. Dokonce jsem opustila veškeré své koníčky (ano, tak jsem byla hloupá) jen abych se vyhnula domácím scénám, že ho zanedbávám. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že nic nezmůžu - veškerá snaha o rozumný rozhovor se obrátila proti mě - s tím, že já jsem ta špatná. Navenek jsme fungovali jako přešťastné manželství - doma bylo čím dál větší peklo. Čtení mé elektronické pošty. Sledování mých výpisů na mobilní telefon, slídění v mobilu. Osobní kontroly v práci, zda tam opravdu jsem. Vyhrožování nejen mě, ale i mým přátelům. Pití, nadávky, ponižování, tresty, noční "evakuace" z postele v 1/2 třetí ráno... Když pochopil, že už dál nemůžu, udělal jen to poslední, co zbývalo - ukradl veškeré naše peníze, aby si pojistil, že bez prostředků neuteču. Potom přišlo i fyzické napadání a vyhrožování na životě...
    Před 2 měsíci (po 10 letech společného života) jsem od něj doslova utekla i s dítětem. Žijeme "z ruky do huby" v pronajatém bytě, pouze s oblečením a osobními věcmi, které se nám podařilo tajně předem odstěhovat, ale šťastní, že jsme pryč. I přes vyhlídku na léta u soudu, s vyhlídkou, že po těch letech nebude ze společného majetku vůbec nic, jsem šťastná, že jsem to dokázala, že se zas můžu volně nadechnout.

    Pokud je ten tvůj chorobně žárlivý, nevěřím, že ti pomůže si s ním na toto téma popovídat - nejspíš bude celý udivený, co mu to povídáš, svůj "vadný" postoj vůbec nepochopí. Taky mu NIKDY nevysvětlíš, až bude "přesvědčen" že jsi nevěrná, svoji nevinu. Bude žárlit na přízraky ve své mysli. (Ten můj doteď nepochopil, že jsem neodešla k "XY"!!!)
    Netvrdím, že zažiješ to, co já. Jen to uvádím jako odstrašující příklad - nežeň se do ničeho bezhlavě. A HLAVNĚ - važ si sama sebe.
    Hodně štěstí a to správné rozhodnutí, držím palec.

    superkarma: 0 27.02.2003, 11:53:42
  8. avatar
    [53] mamina [*]

    Blanko, říká ti něco psychické týrání? To co jsi mám tady popsala, jsou klasické začátky, další vývoj popsala Fay a další. K tomu není co dodat.

    superkarma: 0 27.02.2003, 11:43:49
  9. avatar
    [52] margot [*]

    Blanko, tohle jsem taky zažila. A nevěnovala jsem pozornost dobrým radám, ať uteču včas. Byla jsem zamilovaná a slepě jsem se konejšila tím, že přeci ten můj takový není, že to je jen VELKÁ láska... A že by mě bil? Nesmysl!!...
    Ano, jinak to byl skvělej chlap - až na tu žárlivost... Nejpřej si zažít, kam až může dospět tahle takzvaná láska - spíš je to touha ovládat a vlastnit (někdy za každou cenu).

    Žárlivost u nás zabila všechno - i původní "všude musíš se mnou" se změnilo na "nikam se nebude chodit, budeme spolu doma". To pravé peklo začalo se žárlivcem až po svatbě a když přišlo dítě. Byli jsme jeho majetek a každý pokus o trochu volnosti byl chápán jako jeho ohrožení a byl po zásluze potrestán. Situace se ještě více vyhrotila, když jsem znovu nastoupila do práce. Fakt, že mám znovu nějaký příjem (a tím pádem nejsem bezprostředně na něm závislá) a to, že jsem po dlouhé době poznala nové lidi, prostě neskousnul... Od té doby bylo hrdelním zločinem jít i na pracovní oběd, jakýkoli přesčas, zdržení... Podotýkám, že všechna péče o dítě a domácnost byla od počátku na mě, pomáhala jsem mu ve firmě, měl doma veškerý servis a žádné důvody k žárlení. Dokonce jsem opustila veškeré své koníčky (ano, tak jsem byla hloupá) jen abych se vyhnula domácím scénám, že ho zanedbávám. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že nic nezmůžu - veškerá snaha o rozumný rozhovor se obrátila proti mě - s tím, že já jsem ta špatná. Navenek jsme fungovali jako přešťastné manželství - doma bylo čím dál větší peklo. Čtení mé elektronické pošty. Sledování mých výpisů na mobilní telefon, slídění v mobilu. Osobní kontroly v práci, zda tam opravdu jsem. Vyhrožování nejen mě, ale i mým přátelům. Pití, nadávky, ponižování, tresty, noční "evakuace" z postele v 1/2 třetí ráno... Když pochopil, že už dál nemůžu, udělal jen to poslední, co zbývalo - ukradl veškeré naše peníze, aby si pojistil, že bez prostředků neuteču. Potom přišlo i fyzické napadání a vyhrožování na životě...
    Před 2 měsíci (po 10 letech společného života) jsem od něj doslova utekla i s dítětem. Žijeme "z ruky do huby" v pronajatém bytě, pouze s oblečením a osobními věcmi, které se nám podařilo tajně předem odstěhovat, ale šťastní, že jsme pryč. I přes vyhlídku na léta u soudu, s vyhlídkou, že po těch letech nebude ze společného majetku vůbec nic, jsem šťastná, že jsem to dokázala, že se zas můžu volně nadechnout.

    Pokud je ten tvůj chorobně žárlivý, nevěřím, že ti pomůže si s ním na toto téma popovídat - nejspíš bude celý udivený, co mu to povídáš, svůj "vadný" postoj vůbec nepochopí. Taky mu NIKDY nevysvětlíš, až bude "přesvědčen" že jsi nevěrná, svoji nevinu. Bude žárlit na přízraky ve své mysli. (Ten můj doteď nepochopil, že jsem neodešla k "XY"!!!)
    Netvrdím, že zažiješ to, co já. Jen to uvádím jako odstrašující příklad - nežeň se do ničeho bezhlavě. A HLAVNĚ - važ si sama sebe.
    Hodně štěstí a to správné rozhodnutí, držím palec.

    superkarma: 0 27.02.2003, 11:41:39
  10. avatar
    [51] Toniniella [*]

    Teď jsem si uvědomila, a co ti psychopati, co pak zabijou i děti, aby se pomstili, že není po jejich? To bude taky podobná sorta.

    superkarma: 0 27.02.2003, 11:21:46
  11. avatar
    [46] hašlerka [*]

    Znala jsem z vyprávění jednu slečnu, která chodila s podobným týpkem. Volal jí několikrát denně kde a s kým je, dělal jí přepadovky v práci, kontroloval, v kolik přijde domů a jakmile se o pár minut zpozdila, byl oheň na střeše. Jeho žárlivost ji nakonec dohnala k tomu, že si našla milence a od svého přítele se odstěhovala. Neměla však vyhráno, skrývala se u příbuzných nebo známých a on všechny objížděl a ptal se po ní, všude ji hledal. Nevím už potom, jak to dopadlo, jen to, že ona musela opustit svoji práci, aby ji nemohl najít ani tam. Takže si myslím, že takoví žárlivci se nejen nezmění, ale dokážou být i pěkně nebezpeční. Dávej si na něj pozor, Blani, a jak Ti už tady většina lidí radí, zdrhej, dokud je čas!!!

    superkarma: 0 27.02.2003, 10:29:41
  12. [44] Radka JS [*]

    Taky mám doma žárlivého chlapa. Dokud chodím s kamarádkou na ricochet, do sauny, plavat... Tak je vše v pořádku. Nejvíc žárlí na mého šéfa (na kamarády samozřejmě taky)!! Máme se šéfem naprosto skvělý přátelský vztah (je o více než 20 let starší!!) . Pokud je důvod k oslavě, jdeme si někam sednout. Občas nějaká výstava, divadlo, vernisáž někdy tenis. To se ale doma nesetkává s pochopením. Přítel nechápe, že když spolu pracujeme, proč se ještě stýkáme u mimo pracovních aktivit. Jenže on na takové kulturní akce není a já mám umění prostě ráda. Taky na mě nemá moc času. Když ho o něj pořádám, říká že pracuje, že se nefláká a zase to bude lepší... Jenže stále není.
    Teď právě mě čeká jedna taková akcička se šéfem, jenže nevím co mám doma říct. Lhát nechci a hádat se taky ne..

    superkarma: 0 27.02.2003, 10:15:43
  13. avatar
    [40] Acinka [*]

    Mirka: Napiš tvůj příběh a rozepiš se ...

    superkarma: 0 27.02.2003, 09:56:57
  14. avatar
    [32] Lucimo [*]

    Mirka: Jednou se mi jeden klucina ve slabe chvilce priznal, ze mi zahnul. Jednou, byl opily a byli jsme zrovna desne rozhadani. Uz jsem se z toho nevzpamatovala, pri milovani se mi vybavovalo jak to asi vypadalo mezi nema, jestli ta druha delala neco jineho, lepsiho... Mozna jsem byla moc mlada, ale bolelo to tak priserne, ze jsem zacala sveho pritele zamerne psychicky tyrat... Kdyz jsem si to uvedomila, s tezkym srdcem jsem nas vztah ukoncila, par let jsme nekomunikovali a ted mame super vztah na pratelske bazi, vse odpusteno, resime spolu docela intimni veci a byl vlastne jeden z prvnich, kdo vedel, ze se budu vdavat... Mam ho moc rada.
    Asi jsem ti nepomohla, ale mozna se v necem poznas. A jednu radu na zaver. Netrap ho, nevycitej, nepripominej, jinak ti utece. A jestli to nedavas, tak to radsi ukonci, budete trpet oba dva a nicemu to nepomuze...

    superkarma: 0 27.02.2003, 09:22:56
  15. avatar
    [30] Toniniella [*]

    Mirka: Víš Mirko, v první řadě si zkus odpovědět na otázku, zda ten člověk za to stojí. Já jsem byla ve stejné situaci, snažila jsem se to nějak zachraňovat, navštěvovala jsem i psycholožku. Ta si jednou toho mého pozvala na malý pohovor a pak mi řekla otevřeně, že ten člověk za to nestojí.A dneska vidím, že fakt měla pravdu.
    Moje kolegyně měla stejný problém, manžel sice zůstal, rodina jakž takž drží, ale ona sama říká, že je to už bez šťávy a už jí na manželovi nezáleží, je jí dost lhostejný. Jsou spolu hlavně z ekonomických důvodů, sama by se dvěma dětma těžko přežívala.

    superkarma: 0 27.02.2003, 09:16:45
  16. avatar
    [27] Elostris [*]

    Mirka a proč s ním ještě jsi? Kvůli dětem?

    superkarma: 0 27.02.2003, 09:02:19
  17. avatar
    [25] Bella [*]

    Pryč od něho!!!!! Moje nejlepsi kamaradka si takoveho vzala a ten ji totalne znicil! Doslova a do pismene. Znicil nase pratelstvi, protoze zarlil i na kamaradky. Je to debil nejvetsiho kalibru!

    superkarma: 0 27.02.2003, 08:27:52
  18. avatar
    [23] Toniniella [*]

    Evča: Musím se Blanky trochu zastat, zažila jsem něco podobného a ten dotyčný se zcela vybarvil až v manželství. Dřív tam určité náznaky byly, ale to chápu až s nadhledem a odstupem dneska. Tehdy jsem byla zamilovaná a nepochopila jsem některé věci správně. Když spolu ti dva nežijou, prostě se to projevit nemusí. Nejsou spolu pořád, tak hledají příležitost spolu být, proto jim ty chyby hned nedojdou.

    superkarma: 0 27.02.2003, 08:26:06
  19. avatar
    [21] Evča [*]

    Když říkáš "Jinak to mezi námi klape" co tím myslíš? Přeci to nejdůležitější ve vztahu dvou lidí - důvěra, svoboda a pochopení vám chybí! Žárlivost a absolutní závislost na partnerovi nemá v partnerském vztahu místa. Již teď Tě to vede ke lhaní a co později?
    Vím že to pro Tebe bude znít krutě, ale okamžitě bych utíkala pryč z tohoto vztahu, někdy tyto případy končí velmi tragicky. Jen mě trochu udivuje, že jsi to poznala až když spolu bydlíte, dřív jsi neměla svoje aktivity?
    Přeji Ti hodně štěstí v rozhodování

    superkarma: 0 27.02.2003, 08:11:27
  20. avatar
    [17] Lucimo [*]

    Tohle jsem nikdy nezazila a ani nechci zazit. Byt tebou, prcham...

    superkarma: 0 27.02.2003, 08:06:22
  21. avatar
    [16] Aktij [*]

    Já pořád nechápu, co v takovémto vztahu ještě "jinak klape"? Viděla jsem to u kolegyně, teprve až se po 8 letech rozvedla, tak se mohla v klidu a svobodně nadechnout. A opravdu, to bití tam bylo na skoro denním pořádku. Prchej!

    superkarma: 0 27.02.2003, 07:50:33
  22. avatar
    [10] Toniniella [*]

    Nechci být špatným prorokem, ale myslím, že takový člověk má jakýsi osobnostní problém, není jaksi dokončen v duševním vývoji a zaměňuje lásku za vlastnictví. Mám podobnou zkušenost, už jsem to tu dříve psala a mohu Tě ujistit, že se ten člověk nikdy nezmění. Možná mírně přibrzdí, když mu budeš vyhrožovat, ale to není řešení. Za čas se Ti může stát, že přistoupíš na jeho pravidla a začneš vydírat Ty jeho, protože jiný systém řešení prostě nebude možný. A bude to u vás jako v blázinci. Takže zvažuj dobře, ale iluze si nedělej, on se opravdu nezmění.

    superkarma: 0 27.02.2003, 07:20:24
  23. avatar
    [6] Bobina [*]

    No tak to je vrchol.Docela tě lituju. To by mně dost naštvalo,kdyby mi řekl o heslo do mailové pošty.

    superkarma: 0 27.02.2003, 06:36:32
  24. avatar
    [2] clarCa [*]

    Blanko, zdrhej, dokud je čas. Za chvíli ti začne vyčítat, že telefonuješ se svojí mámou (šéfem, kamarádkou) a pak tě zmlátí, až ti ujede tramvaj a nebudeš doma v 17:30 přesně...

    superkarma: 0 27.02.2003, 00:12:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme