Jak je to na tom světě nespravedlivé! Když po něčem vehementně toužíme, ne a ne se toho dočkat. Většinou však štěstí má ten, kdo po ničem tak horoucně netouží. Tak už to bohužel na tom světě chodí…

Přečtěte si příběh mladé ženy, která touží po dítěti, avšak jí to není přáno…

Ilona je bohužel v té skupině těch, co po něčem marně touží, co na něco stále marně čeká. Dostává se do let, kdy už biologické hodiny poněkolikáté neúprosně tikají a oznamují nejvyšší čas. Předzvěst, že už je ta pravá chvíle. Ale...

Má však smůlu. Není nikdo, s kým by to dítě měla. Nebo spíš nemá partnera, který by dítě chtěl. Ačkoli o tom občas mluví, k činu se však nemá. Pouhé řeči. Ilona na něj nenaléhá. I když se moc trápí, o svých pocitech mlčí. Naléhat na chlapa? Takovou chybu už neudělá. Udělala to jednou v životě a po zbytek života je v tomto směru poučena. S předchozím partnerem byla několik let. Čas plynul a oni dva se dostávali pomalu do let, kdy už bylo vhodné založit rodinu. Iloniny biologické hodiny se pomalu ozývaly. Cítila, že je vhodná doba, aby byla matkou. A tak nějaký čas své pocity a přání svěřovala partnerovi. Ačkoli ji vždy vyslechl, slyšela od něj stále jedny a ty samé věty: Určitě někdy ano. Teď však ne. Vyčkej.

Měsíce však utíkaly, byl z toho rok a víc. Nic se však nedělo. Ilona na partnera naléhala čím dál víc. Stále však slyšela ty samé věty. Vztah se nakonec rozpadl. Zbortil se jako domeček z karet. A s tím i touha po dítěti, po rodině.

Bohužel i nyní, kdy již dalších několik let žije s jiným partnerem, marně čeká. Na to, že bude něco jiného. A tak se trápí. Své myšlenky a pocity se snaží oklamat. Snaží si namlouvat, že ještě nechce, že je ještě dost času, že není kam spěchat. Nejdřív kariéra a pak rodina. Ale ví, že to je pouze nalhávání sama sobě.

Jak dlouho však ještě bude čekat? Dalších pět, deset let? Ona však už nechce čekat. Až někdy, až někdy. NĚKDY, může také znamenat NIKDY! A toho se bojí.
Smutně nahlíží do kočárků, klopí zrak, když vidí těhotnou ženu, má slzy v očích, když se známé okolo ní radují z potomků.
A tak se snaží na to tak nemyslet. Stále jen celé dny pracuje od rána do noci, někdy až do úmoru, a snaží se budovat kariéru, o kterou však nestojí.

Snad někdy bude moci chovat v náruči své dítě a zahrnovat ho svou láskou…

Reklama