Milé ženy-in,

čtu si takhle v sobotu ráno články nabité erotickým jiskřením a čím dál tím víc si uvědomuji, že nežiji tak, jak bych si představovala. S přítelem žiji něco přes 2 roky. Nebudu tady rozebírat jeho chyby a moje také ne. V každém vztahu jsou dva lidé, dvě individuality....

Po dvou letech vztahu se mi ale stalo něco, co mi úplně vyrazilo dech. Zamilovala jsem se. Ne znova do svého přítele, ale do kolegy, který na mne byl milý, usmíval se na mne. Nedala jsem tomu volný průběh. Pud sebezáchovy mi říkal, že přece nezahodím 2 roky budování vztahu.

Nějak jsem to překonala a kolegovi odolala. Stalo se to ale znova. Asi o dva měsíce později. Stačí, že se na mne jiný chlap usmívá a je pozorný a já okamžitě rozvíjím fantazii. Není to varovné znamení?

Rozumějte mi, že já jsem svého přítele nepodváděla, rozhodně ne fyzicky. Ale říká se, že pro ženy je nejdůležitější psychická věrnost. Ani bych nebyla schopná žít zároveň s více muži, nikdy nebudu podvádět.

Už nevím, co ke svému příteli cítím. Nevím, jestli je to láska, sexuální přitažlivost také ne. Asi už ho beru jako bratra. Ale přece se nesmířím s tím, že zůstanu s chlapem, kterého nemiluji, do konce života. Je mi 23. Já chci být zamilovaná!

Jistěže o tom s přítelem mluvím. On má pocit, že se jenom snažím zničit domácí pohodu, a moje výtky hází zpět jako lži. Před víkendem se situace vyhrotila. Žádala jsem přítele, aby si zařídil dovolenou na svatbu na mojí straně v rodině. On tvrdil, že to není potřeba. Nakonec to dopadlo tak, že musí dělat práci, ve které by byl bez problémů nahraditelný.

Ještě přilil oleje do ohně a řekl, že je rád, že na tu svatbu nemusí. Tohle se stalo v minulosti už několikrát (plesy, oslavy narozenin, atd.)

Už nechci chodit na společenské události sama jako jediná nemilovaná. Také se mnou přítel odmítá tancovat (dříve tancoval), nosit mi kytky (k tomu si našel záminku, proč to nedělat).

Ostatní věci v našem životě nejsou růžové, ale dokázala bych s nimi žít. Jenom bych ten život potřebovala pocukrovat tou láskou.

Asi takhle nedokážu žít, dala jsem příteli nůž na krk, mám v plánu se odstěhovat (byt je jeho). V neděli se má přítel vrátit z práce, tak si sbalím věci a odejdu. Nechám tady kus svého srdce, žila jsem tu víc než 2 roky a zažila spoustu krásného, ale dokážu to. Už jednou jsem takhle kus srdíčka nechala jinde, ale naštěstí znova dorostlo.

 

Vaše

 

Reklama