Je to tady. Čas odhalování. Nezvykle teplé počasí nás donutilo odložit další vrstvu hadříků. Vylouply jsme se jak cibule ze slupek… a co si budeme povídat, také tak trochu vypadáme.
Teď nemyslím její kulatost, ale barvu. Jsme bílé, skoro průsvitné, prostě mouční červi. A přitom navzdory nezdravému a nemodernímu opalování se na nás všude z reklam a časáků zubí bronzové modelky. 
Co s tím? Máme několik možností.

Chceme-li udělat radost dermatologům nebo se nám prostě líbí mít pleť bílou jako španělská aristokracie či Nicole Kidman, natřeme se vysokým faktorem od šedesátky výš, schováme se pod slunečník a v poledne vůbec nevycházíme.

Patříte-li k druhému extrému a musíte mít v každém ročním období kůži jako mulatka, patrně jste na slunce nečekala a poctivě a pravidelně přiživovala svůj uměle vyčarovaný bronz v soláriích.
Ty šťastnější proložily sychravou zimu pobytem na  „pravém“ slunci v exotických zemích.

A třetí kategorie, do níž se počítám i já, která má ze solárka klaustrofobii, na pobyt u moře nějak nezbývají finance a na „české“ slunce se jí čekat nechce, zajde do drogerie, zakoupí zázrak jménem samoopalovací mléko, sprej nebo olej a vytvoří si rychlý, bezpečný a relativně levný bronz doma.
Ale má to háček. A ne jeden.

Nikdy nemám přirozenou barvu, jsem žlutá jako Číňan. A to nejen já, ale i povlečení, prádlo, všechno. Že bych byla právě nadšená z toho ořechového odéru, se také říct nedá.
Další vrstvy už nefungují, jako by si moje kůže vytvořila protilátky a vůči sytějšímu zhnědnutí byla imunní.
Po vysprchování ztratí „opálení" souvislou vrstvu, a pokud nezmizí docela, zůstanou mi na těle fleky. A to si dělám peeling, dodržuji přesně návod a nekupuji si právě nejlevnější značky.

Vložila jsem tedy naději do samoopalovací novinky (takový ten air brush pro domácí použití). Dlouho jsem ho nemohla sehnat, až jsem na něj náhodou narazila v jednom malém městečku mimo Prahu. Zajásala jsem a už se nemohla dočkat, až ho aplikuji.
První dojem super. Rozprášila jsem na sebe nádherně voňavý oblak bronzeru. Za několik hodin jsem byla opravdu zlatavě opálená jako od moře. Až na jednu vadu. Dozadu jsem si moc neviděla... nebo nedosáhla.
Příště budu potřebovat asistenci.

Nic jiného mi asi nezbývá. Ty tam jsou doby, kdy jsem se dokázala celý den grilovat jako klobása z Václaváku. Také jsem bývala černá jako bota.
Ale čím jsem starší, tím méně mě opalování baví a více proměňuje do podoby staré indiánky. A o to fakt nestojím.

A jak jste na tom s opalováním vy, milé-ženy-in?

Co děláte pro bronzovou pleť?
Smažíte se na slunci?
Chodíte do solária?
Nebo používáte samoopalováky?
Opalujete se nahá?
Spálila jste se někdy?
Měla jste úpal nebo úžeh?
Nebo patříte mezi odpůrkyně slunění?

Napište nám, podělte se s námi o své zážitky z opalování nebo samoopalování a my vám pošleme dárek.

Reklama