Reklama

Tak s tímto přístupem hledání partnera pro život si Adéla těžko najde toho pravého. Vybírá a vybírá... jen aby nepřebrala.

holka

Adéla je vymodlené dítě, tatínek si přál spíše syna, ale její modrá kukadla a světlé kudrnaté vlásky ho přesvědčily, že nad holčičku není. Odmalička si ji hýčkal jako panenku. Zatímco jiné děti šlapaly do školy či do školky v zimě, v dešti, Adélka se vozila autem pomalu až do školní místnosti. Vždycky měla ty nejkrásnější šatičky, nejkrásnější botičky, vždycky měla všechno nej…

To, že má všechno, nač si ukáže, že si dupne a tatínek přiletí, brala jako samozřejmost. Nějaký malér ve škole? Tatínek vyřeší. Touha koupit si už v osmnácti automobil? Tatínek koupí. Sehnat nějakou práci? Tatínek sežene, a kdyby se tam náhodou Adélce nelíbilo, sežene další, případně dcerunku finančně založí.

Ne, to není film pro pamětníky, takovou „Adélu“ opravdu znám. Za dva roky jí bude třicet. Je krásná, svým způsobem i milá, finančně nestrádá, ale je to stále i ten malý, rozmazlený spratek, se kterým dlouho nikdo nevydrží. Nikdo totiž není jako její tatínek. Ten, který ji svou opičí láskou zkazil a zcela jí zastínil pohled na reálný život. S žádným partnerem nevydržela snad déle než dva měsíce. Jen jí něco vytknul, už si běžela stěžovat tatínkovi. A její matka? Tu jako by ti dva ze svého života nenápadně vytlačili. Jsou jen oni, nikdo víc.

Adéla bydlí kousek od svých rodičů. Chtěla se „osamostatnit“, a tak jí táta koupil byt. Téměř denně však za ní chodí na návštěvy, jestli holčička něco nepotřebuje, jestli nestrádá. Asi měsíc má další, nevím už kolikátou známost. Podle mě však s tím klukem dlouho nevydrží, tedy spíše on s ní. Nedávno si mi totiž přišla postěžovat: „Víš, Lubor není špatný, ale on se mně tolik nevěnuje, pořád nemá čas, pořád pracuje. Když třeba něco potřebuji, tak jdu raději za tatínkem, ten mi „vždycky“ vyhoví.“

V duchu jsem si řekla, ty si snad toho svého tatínka strčíš jednou i do postele. Vzápětí jsem se vyděsila vlastní myšlenky, ale jsou i takové případy. Doufám, že k nim Adéla nepatří, znám ji odmalička, přála bych jí, aby prozřela a byla normální. Ale ona snad ani nechce, to bychom jedině museli společně s jejím přítelem toho jejího tatínka „odstřelit.“ 

Čtěte také:

Rozmazlená manželka, nebo nezodpovědný chlap?

Svou sestru jsem začala mít ráda až v dospělosti