Děkujeme naší čtenářce Ivetě za další příspěvek na dnešní dušičkové téma. Proč nikdy nekupuje věnce? To se za chvilku dozvíte.

Nikdy nekupuji věnce. Ani z chvojí, šišek a už vůbec ne z umělých hmot. Možná dlouho vydrží, jsou takřka nezničitelné, alepořád jsou to jen ponuré věnce. Příliš mi připomínají pohřeb a já nechci vzpomínat se smutkem, ale s radostí.

Když umřela babička, nechala jsem jí uvázat nádhernou ale netradiční kytici. Byla krásně sladěná v odstínech od růžové až po bordó, samozřejmě bez pohřební stuhy. Vypadala spíš jako kytice k narozeninám a to se mi na ní právě líbilo.

Když jsem ji přivezla na pohřeb, všichni příbuzní na ni koukali jako na zjevení. Nebyla jsem si jistá, jestli se jim líbila, nebo se v duchu ptali, kolik stála, či pochybovali o mém zdravém rozumu. Ale mně to bylo jedno. Se svou kyticí jsem se naprosto vymykala tomu pohřebnímu klišé a to mi dělalo dobře. Babičce by se moje kytice určitě líbila nejvíc. Byla veselá, krásná, voňavá a hlavně nepohřební.

Proto i na její hrob vždycky kupuji živé květiny v květináči, který vložím do barevně ladícího keramického obalu. Buď jsou to moje milované chryzantémy v optimistických barvách žluté, oranžové nebo růžové, nebo vřes. Živé květiny sice moc dloho nevydrží, ale působí optimisticky a hrob vypadá jako rozkvetlá zahrádka.

Iveta

Tak to jste můj člověk. Také mám raději živé květiny. Moje teta je vždycky před mrazíkem zasadí do skleníku. Většinou se jí ujmou a dělají radost na zahrádce. Každý rok kupuji jinou barvu.

Už máte vybranou výzdobu na hrob, milé ženy-in? Co jste koupily letos? Věnec, květinový koš, nebo květiny?

Napiště nám na redakce@zena-in.cz

 

Reklama