Reklama

Štefan čistil auto rád a do myčky s ním jezdil ještě raději. Čas od času jsem svého motorového miláčka Štefanovi půjčila. Považoval si toho a za volantem se tvářil patřičně hrdě. Byl výborný řidič a díky své submisivitě nikdy neriskoval. Měl už se mnou svoje zkušenosti. Věděl, že nesmí jezdit nebezpečně. Jednou jsem se s ním na dálnici bála, přehnal to s rychlostí, a tak, když jsme přijeli domů, jsem ho přivázala k topnému žebříku a tam ho nechala do rána. Ráno fňukal jako malé déčko, aby směl jít na záchod. Povolila jsem mu to, ale před tím obdržel ještě svou oblíbenou pětiminutovku s bičem, přičemž si cvrkl. Musel to slízat. Od té doby se mnou jezdil jako v bavlnce.

Zvykali jsme si na sebe. A šlo to. Moje okolí si na mého nového partnera taky pomalu zvykalo. Holkám v práci neušla má sebevědomá spokojenost a hlavně jim neušlo, že jsem najednou měla spoustu casu. Čas jít ke kadeřníkovi. Čas jít na kosmetiku. Kdykoliv bylo potřeba něco sehnat, jako například keramickou žehličku na vlasy pro Magdu, nebyl problém. Martin dnes jede do města, on to zařídí. Martin včera nakoupil úplně úžasný maso, z bio kuřat krmených kukuřicí, a sehnal nádherně zralou papáju. Nadšeně jsem vychvalovala Martinovy (Štefanovy) přednosti. Sem tam jsem se sice přeřekla a vylétlo ze mě Št... místo Martin, ale naštěstí se mi to vždycky podařilo nepozorovaně zkorigovat. Já byla zvyklá na Štefana. Moje okolí na Martina. ...No, to nám řekni, kdes k takovýmu chlapovi prišla? To je snad úplnej poklad. Ten sebou ale mrská, aby tě ulovil...

SYLVA LAUEROVÁ: OTROK

otrok...jsou to hlubiny lidské duše, co nás znepokojuje.

V Heleně, která je jinak úspešnou realitní maklérkou, doznívá intenzivní pocit frustrace z dalšího nevydařeného vztahu. Ocitá se poprvé v životě sama, a tak se rozhodne zpestřit „svůj svět“ opravdu nekonvenčním způsobem. Najde si muže – otroka. Zdánlivě nevinná hra však roztočí spirálu událostí, které se Heleně zcela vymknou z rukou…

Otrok je šokující román, ve kterém autorka zcela otevřeně a bez zábran popisuje detaily intimních scén striktně definovaného sadomasochistického vztahu a poukazuje na vnitřní touhu násilně ovládat na straně jedné a touhu být ovládán na straně druhé. Nutí čtenáře překročit onu pomyslnou hranu dnes stále ještě tabuizovaného tématu. Vlastně jej nenutí vůbec – dynamika příběhu, přicházející ve vlnách, přirozeně vtahuje čtenáře do děje.

Prakticky on sám se, paradoxně, ocitá v jakémsi zvláštním vztahu dominance a submitivity ke knize samotné. Fascinován a překvapen svou vlastní zvědavostí začíná přehodnocovat své počáteční sympatie a antipatie, a dochází tak k nečekaným závěrům nejen o hlavních postavách, ale i o sobě samém. „Otrok“ je kniha, u které budete nuceni odložit všechny své předsudky. Ale před tím, než vyřknete svůj ortel, že autorka zašla příliš daleko, kniha sama vás naprosto přirozeně postaví před podobnou otázku: Jak daleko jste ochotni zajít vy?

Koupíte si Otroka? Co říkáte na knihy s podobným tématem?