Ty tam jsou doby pianin a křídel, které bylo tak náročné pořídit hned z několika důvodů, z nichž ty hlavní byly místo a peníze. Slušný klavír stál na začátku devadesátých let kolem 40 tisíc a o křídlech nemá ani cenu hovořit, ale ta se stejně dítkám školou povinným nepořizovala (pokud doma nebylo křídlo po dědovi továrníkovi z první republiky).

Takže se to řešilo pianinem, pokud možno nějakým z druhé ruky, někdy se chodilo i k sousedům. Často mezi lidmi desetiletí kolovala stará pianina s vídeňskou mechanikou, která však nešla náležitě naladit bez ohrožení ladiče a posléze hráčů. Proto se ladila o půl tónu níž a bylo štěstí, když ladila. Kdo měl pianino nové, mohl si pískat.

Pianino k záhubě neodsoudila ani léta devadesátá a mohutný nástup keyboardů, převážně firem Yamaha a Casio, se spoustou zvukových efektů a celou škálou nástrojů. Počáteční nadšení opadlo, protože na keyboard se sice dal zahrát vrtulník, ale úhoz se žák hry na klavír nejenže nenaučil, ale měl-li nějaký, záhy o něj přišel a pedagog v ZUŠ se děsil, co se mu to děje s ručičkou.

Pianina zůstala. Přežila 20. století a těšila se na to 21., v němž jim i nadále pokvete pšenka. Ale pianina se mýlila. Přicházejí první piana elektrická, s vyváženou mechanikou, mají svoje mouchy, klaviatura není ještě tak kvalitní, ale zvuk se podobá velmi slušně a úder není likvidován. Cena je zhruba stejná jako u pian normálních, jen místo pár set kilo váží pár desítek. Opět boduje Yamaha.

Přesto skalní jedinci stále i na domácí hraní upřednostňují klasická piana a nechtějí slyšet o výhodách nastavení hlasitosti a o možnosti přidat sluchátka, takže klavírista svým brnkáním leze na nervy jenom sobě.

Elektrická piana také nejsou tak prostorná (není potřeba rám, na němž by byly napnuty struny) a časem se prodávají i modely, které mají více a více funkcí, takže uspokojí i touhu hraní na cembalo či varhany. Clavinova mechanika se i zde zdokonaluje, až je u některých modelů (zejména dražších) k nerozeznání od klasických pianin.

Ta smutně stojí v obchodech a sledují, jak jejich novodobí příbuzní opouštějí obchody po desítkách, zatímco jich si nikdo ani nevšimne. Nová piána není totiž ani třeba ladit! Česká výroba je ohrožena, pianina nikdo nechce, ale stále zůstávají křídla, která máme na světové úrovni a stále je vyvážíme do světa (o pozdějších potížích darmo mluvit).

Dobu nechce zaspat hradecká Bohemia, která vrhá na trh cenově dostupný a docela dobře příslušenstvím vybavený model BDP, který se před několika málo lety stal cenovým hitem, protože i přes nedokonalou klaviaturu (Yamaha je stále lepší) je cenově podstatně dostupnější než zahraniční modely a ve své cenové hladině toho umí zaručeně nejvíc.

Už ani nejskalnější odpůrci nemohou nic namítat proti elektrickým piánům, navíc právě teď se už i velmi kvalitní kusy dají sehnat těsně nad hranicí 20 tisíc korun, kteréžto peníze jsou zcela jiné, než 40 tisíc na počátku let devadesátých. Elektrické klavíry jsou dostupné širokým vrstvám a dají se propojovat i s počítačem. Nová doba je tady a na trhu je už i první hybrid mezi keyboardem a elektrickým pianem - keyboard s vyváženou mechanikou...

Jak je vidět, nic nebrání vašim dítkům vrhnout se na hudební vzdělávání! Vybavte je sluchátky a postarejte se o jejich duševní růst! Hudby není nikdy dost!

Reklama