Ve svém okolí znám dva malé špunty přibližně stejného věku. Jednomu byly dva roky nedávno, druhému teprve budou. A hádejte, který z nich lépe mluví? Překvapivě ten mladší. Čím to je?

Když jsem na redakční poradě nadnesla toto téma, hned se ozvala kolegyně Klára, že začala mluvit v osmi měsících. A přidala krátkou vtipnou příhodu. Když prý lidé potkávali maminku s kočárkem, často se vystrašeně ohlíželi, kdože je to z toho kočárku zdraví. Snad ne to „miminko“? :)

talk

Mluvení a komunikace u malých dětí je velice individuální. Kluci jsou prý obecně na mluvení línější než holčičky, ale protože nemám srovnání, vrátím se zpět k dvěma chlapečkům, kteří se stali předmětem mého soukromého výzkumu. Samotnou mě zajímalo, co za tím vězí. Jestli se dá mluvení uspíšit, a pokud ano, tak čím.

Ačkoliv se oběma chlapcům věnují rodiče přibližně stejně, to znamená s velkou péčí a láskou, rozdíl ve výřečnosti je patrný. Oba jsou velmi inteligentní a zvídaví, ale v řeči starší Honzík za mladším Dominikem zaostává. Zatímco Honzík spíš gestikuluje a používá jen jednotlivá slova, kterým sotva rozumíte, Dominik už pomalu skládá jednoduché věty, lépe vyslovuje a má mnohem větší slovní zásobu.

Když jsem jeho schopnost mluvit obdivovala a chválila jeho maminku, měla pro to jednoduché vysvětlení: „Nenecháme ho koukat na televizi“ Podle ní to má velký vliv na rozvoj řeči, protože dítě jen pasivně nepřijímá, ale nutí ho to komunikovat. Hodně mu čtou a celý den se vlastně pohybuje mezi dospělými, takže i hodně odposlouchá. V hlídání se střídají s manželem, ale často se ho ujmou i kamarádky, nebo prarodiče. Možná i to je velká výhoda, protože se pohybuje ve větším okruhu lidí, každý s ním mluví jinak, a dítě tak získá širší obzor. 

Naproti tomu Honzík tráví většinu dne jen s maminkou, a protože je to hodně živé a neposedné dítě, které není jednoduché zabavit, občas ho posadí k pohádkám na DVD, aby měla čas uvařit a obstarat domácnost.

Ale možná víc než sledování televize má na vývoj řeči vliv okolí. Čím více lidí na dítě mluví, tím více ho to nutí porozumět, ale i pregnantněji vyslovovat.

Zeptala jsem se na názor dětské lékařky Jiřiny Švecové:

Mluvení je opravdu hodně individuální a záleží na mnoha faktorech. Ale vaše postřehy jsou určitě zajímavé a do jisté míry mohou souviset s vyspělostí mluveného projevu obou chlapců. Určitě hraje roli, mezi kolika lidmi se dítě pohybuje. Když tráví čas jenom s maminkou, která se naučí jeho slova identifikovat, nenutí dítě, aby se jasněji vyjadřovalo, protože mu rozumí. Často se děti rozmluví ve školce, protože se dostanou do kolektivu, musí si zvykat na různé úrovně verbální komunikace a to je rozvíjí. Je to podobné, jako když se učíte cizí řeči.

A sledování televize? Bohužel, některým maminkám nic jiného nezbývá než dítě takto zabavit, ale pokud se to s časem tráveným před obrazovkou nepřehání, neviděla bych to tak tragicky. Mám známého, který své děti učí cizí jazyk pomocí anglicky mluvených pohádek.   

Čtěte také:

Reklama