Máme napečeno, nazdobeno, téměř hotovo. Ale ta podlaha, ta dostala zabrat. Dnes budeme drhnout lino, pucovat dlaždičky a čistit spáry. Hlavně nic nepřehánět. Ježíšek přijde i do nevyleštěného bytu a všeho moc ohrožuje zdraví. Je lepší mít nedostatky v úklidu než rozbitou bradu.

podlahaPostupem času se stále více stávám duševně vyrovnanějším a klidnějším člověkem. Manžel tvrdí, že flegmatikem. Někdy provokativně vezme hadr a začne uklízet, když už budou ty svátky. Zrovna dnes mají v práci odstávku a místo podřízených buzeruje mě. Jsem otočena k němu zády a k počítači čelem. Pročítám si ženu za hlasitého supění a nadávání na prach na skříni. K jeho smůle jsem málo vyrostla, prach nevidím, a ani s židlí na skříň nedosáhnu. Přiostřuje a zrakem hledá sebemenší smítko, zatímco já se v klidu hrabu na internetu. Tohle mě nemůže rozčílit. Převzal moji taktiku. Vždyť mu dělám totéž. Již několikrát jsem manželovi avizovala, že protéká záchod. Ačkoliv je nové splachovadlo dlouhé týdny koupeno, k výměně se nemá. Provokativně si vezmu šroubovák a kladivo. Na co? To nevím, ale manžel se zděsí, vylítne jak čertík z krabičky a žene se za mnou do koupelny. Raději vše spraví sám. Do deseti minut. Bez kladiva i šroubováku. Možná bych se měla zvednout a jít uklízet. Anebo ne. Třeba si poradí sám. Vidím blesky v jeho očích, kdykoliv se podívá na mou perfektní pózu gaučing-ležingu. Směju se. On šílí. No jo, i muži mají své dny. Škoda, že se nedají spočítat. Objevují se v nepravidelných intervalech a nikdo neví, jak dlouho potrvají. Je to hra, kdo déle vydrží.

Zlověstné ticho proboří mužův vyčítavý hlas: „Za pár dní Vánoce a tebe to ani netankuje. Co když někdo přijde.“
„No, co. Pomyslí si starou známou pravdu, že Ježíšek se narodil ve chlévě, takže se u nás bude cítit jako doma.“
Manžel připomíná rozzuřeného býka. Dala bych cizí ruku do ohně, že jsem právě z jeho nosních dírek viděla upouštět páru. Zkouší přiostřit: „Teď jsem vlítne sociálka a sebere nám i toho psa.“ Reklamy na čisticí prostředky mu zřejmě vjely pod kůži. A to jsem myslela, že každý muž při reklamě přepne pořad. „Podívej se na tu podlahu. Měla by být čistá, že by se z ní dalo jíst.“
„Vždyť se z naší podlahy v pohodě dá jíst.“

„To nemyslíš vážně, že ne?“
„Ale jó. Myslím to vážně. Podívej, kolik je na ní jídla.“ Kdyby mužův pohled mohl zabíjet, jsem nejspíše uškvařená. Tak mi nezbývá nic jiného než se zvednout a jít vydrhnout podlahu.

V kuchyni a koupelnách máme dlažbu. Přísahám bohu, že už nikdy nebudu dávat bílou spárovačku. Vyčistit ji, to je něco. Mám dvě možnosti. Buď vytáhnout parní čističku a mít doma jak v sauně, čekat, kde mi vyraší plíseň, při vší mé šikovnosti se ke všemu popálit. Nebo vzít neředěnou Fixinelu a hezky s ní okopírovat všechny spáry, pak kleknout na čtyři a drhnout rýžákem. Do dvou týdnů zešílet, neboť nebude vidět, že kdy byla spára bílá. A nebo za třetí - vzít obyčejný prostředek, vydrbat mopem a pak se jít zase válet k počítači a nad šedými spárami se povznést alespoň do doby, než mi tady některá poradíte, jak na to. Ve zbytku bytu je lino a koberce. Lino přetřu mýdlovým čističem na dřevěnou podlahu. Krásně se leskne a neklouže. Leštidla na podlahu nepoužívám.

To jsem vám takhle jednou čistila dlažbu a chtěla jsem ji mít jako zrcadlo. Už netuším, co to bylo za leštidlo. Něco s voskem určené přímo na dlažbu. Pečlivě jsem vyleštila každý kout a čekala, až podlaha uschne. Byla to nádhera. Kam se hrabe reklama na Mr. Propera. V tom někdo zazvonil na dveře. Manžel se zvedl z gauče, že otevře. Po vstupu na podlahu hodil úchvatného placáka a jeli jsme šít bradu. Přijeli jsme domů, chvilku jsme si zablbli, zabruslili v bačkorách, pak jsem pokorně vzala jar a všechnu leštěnku z podlahy smyla. Řeknu vám, jestli mě zbuzeruje za ty šedý spáry, vezmu nejdříve Fixinelu, vyčistím spáry doběla a na závěr přetřu leštěnkou. Jestli se pak opět na dlaždičkách přizabije, bude to jeho vina. Kdybych se nějak dlouho neozvala, zřejmě jsme se jeli podívat, co nového na pohotovosti.

Zabavte se proto zatím pročítáním historického okýnka. A já možná přijdou s novinkou - hysterickým okénkem.

Když muži vaří, tak se daří.

Ponořte se do voňavého světa.

Kašmír, ta příjemná a hřejivá látka. Za sebe mohu vřele doporučit šálku.

Zkuste vyrobit látkové věnce pro ty, co už s námi nejsou.

Vyhrajte si s balením dárků.

Vánoční dárek si občas najde vás.

Pohlédněte na módu trochu netradičně a s humorem.

A závěrem přídavek smíchu.

Reklama