Rodina

Chceme dítě oba?


Jednou z vymožeností současné doby je možnost plánování rodičovství. S vytvořením mnoha různých kvalitních způsobů antikoncepce má dnešní moderní a zodpovědný člověk schopnost se o tom, kdy počne dítě, do určité míry rozhodnout sám. Náhodná a překvapivá těhotenství, tak jak nám je předvádějí některé televizní seriály, jsou zapříčiněna buď zvolením si ne zcela spolehlivé formy antikoncepce – například plodné a neplodné dny – nebo nezodpovědností či lhostejností jedince nebo obou v páru.

Civilizace nám ovšem také přinesla mnoho negativ, a jedním z nich je velké snížení plodnosti a mnoho neplodných párů. Nicméně téměř všechny páry v určitém časovém období řeší otázku: Chceme dítě, a chceme dítě oba?

Ve chvíli, kdy se partneři shodnou, že dítě chtějí, nic jim nebrání v tom, aby započali své úsilí. Problém nastává, když jeden z páru se na potomka ještě – nebo vůbec – necítí. Může si připadat ještě příliš mladý/á či málo finančně zabezpečený/á, bojí se změny životního stylu – jednoznačné přijetí dospělosti, co vše by kvůli dítěti musel/a omezit ze svých aktivit, koníčků a navyklých způsobů. Může mít pocit, že by tím ohrozil/a svoji kariéru, že ještě málo využil/a dnešních možností stipendií a stáží v zahraničí, možnosti cestování a užívání svobodného života bez závazků. Také strach či úzkost a obavy z neznámého mohou v rozhodování hrát významnou roli.

Současné zaměření na individualitu, na to, aby každý jedinec měl kvalitní vzdělání, našel si kvalitní práci a mohl dokonale využívat svůj volný čas například cestováním nebo věnováním se různým koníčkům, plánování rodiny úplně nepřeje. A pokud se již pár k rodičovství rozhodne, často dobrovolně zůstává pouze u jednoho dítěte, protože to představuje pro svobodný život minimální zátěž. S jedním dítětem se v současné „baby-friendly“ společnosti dá podnikat téměř cokoli. S více dětmi už je situace přece jen komplikovanější.
Čtěte také:

Co tedy dělat ve chvíli, kdy jeden z páru dítě chce, a druhý ne? Rozdílné názory, přání a touhy se čas od času objevují v každém páru. Stabilita páru závisí na schopnosti tyto nesoulady společně překonat ke spokojenosti obou. Existují páry, které na mnoho důležitých životních témat – například životní postoj, hodnoty, způsob trávení volného času – mají názor společný, v podstatě intuitivně se na něm shodnou, nemusejí si „problém“ nijak vyříkávat, své pocity a postoje sdílejí.

Pak existují páry, u nichž přece jen v některých oblastech panuje nějaký nesoulad, ale oba jedinci mají určitou schopnost se druhému přizpůsobit, rozdílnosti si vyjasnit a v zásadě bezbolestně dojdou k nějakému kompromisu. Je ovšem také mnoho párů, kde na většinu problémů panuje opravdu podobný názor, na zásadních životních dilematech se pár shodne, ale může se objevit jedna či dvě oblasti, kde se objeví výrazná neshoda. Podobně jako rozdíl v sexuální touze, tedy chuti na sex, je i přání mít dítě velmi emoční záležitostí, která může mít svůj vliv na pohodu a spokojenost obou partnerů.

Pro někoho je téma sexu a dětí natolik závažné, že ve chvíli, kdy není možné s partnerem najít rozumný kompromis, partnerský život opouští. Ale pro mnoho lidí je rozdíl pohledu na jednu zásadní životní událost velmi náročné a stresující téma. Jak se zachovat ve chvíli, kdy nám vše v páru funguje, svého partnera/rku milujeme, jen to dítě nechce?

Tak jako problém rozdílné sexuální apetence je spíše problém mužů, kteří by se chtěli častěji milovat než jejich partnerky, je touha po dítěti zase spíše ženskou záležitostí. Důležité je tuto pravděpodobnost nebrat doslova, jedná se spíše o obecný předpoklad. Mužská sexualita je více biologicky založená, je ovlivňována hormonem testosteronem. Oproti tomu je více biologicky podmíněná ženská touha mít dítě. Nicméně tak jako ženy mohou pociťovat v páru sexuální nesoulad a rády by se milovaly častěji, tak i muži mohou pociťovat touhu po dítěti, zatímco jejich partnerka dítě odmítá. Pokud někdo zrovna toto životní dilema prožívá, pravděpodobně by rád slyšel nějakou zaručenou či zázračnou radu, jak si se situací poradit. Bohužel žádná zázračná rada, stejně jako v mnoha jiných problematických oblastech, neexistuje.
Čtěte také:

Existuje několik variant, jak situaci můžeme vyřešit:

- Pár označí situaci jako problém a tento problém začne řešit podobně jako jiné vztahové záležitosti. Vyjasňuje si svoje přání, postoje, názory a po mnoha diskusích a jednoznačném ujasnění si hodnot či priorit nalezne shodu a oba budou spokojeni. To je ideál, který by si asi všichni přáli. To se například může podařit páru, který se v zásadě na přání mít dítě shoduje, ale liší se pouze v časování, tedy v tom, kdy vlastně je na dítě ten vhodný čas.

- Jeden z páru se přizpůsobí a dítě nakonec bude. Jaké mohou být důsledky? Jestliže je jeden z partnerů do dítěte „natlačen“, situace může dopadnout dobře – když se dítě narodí, šťastný otec či matka si tvorečka zamiluje a na původní nechuť se zapomene. Ale také se může stát, že partner bude dítě stále odmítat a dítě se stane zdrojem partnerských konfliktů, mnohdy i jejich příčinou, protože odmítající partner nebude ochoten svůj život dítěti uzpůsobit. Co teprve, jestliže se dítě nenarodí zcela zdravé. Potom výčitky typu „vidíš, tys to chtěl/a“ mohou být velmi zraňující.

- Jeden z páru se přizpůsobí a dítě nakonec nebude. Dobré vyústění znamená, že oba si najdou uspokojení a naplnění ve svých pracovních či zájmových činnostech a dítě přestane být pro ně důležité. Špatné vyústění znamená, že jedinec toužící po dítěti bude strádat, bude to pro něj nenaplněná životní touha, která může být natolik silná, že pár opustí.
Toto dilema se může ještě komplikovat situací, kdy se již nejedná o první či druhé dítě, ale muž či žena chtějí dítě další (třetí, čtvrté...). Zde je situace ještě složitější, protože primárně je člověk přece jen biologicky nastaven nějakého potomka mít, předat dál svoji genetickou informaci. Ale jestliže už potomka má – nebo také z prvního či předcházejícího partnerství – po dalších už toužit nemusí, a veškerý apel na biologicky podmíněnou touhu je tedy neúčinný.

Jak tedy situaci co nejlépe vyřešit? Podobně jako u mnoha jiných těžkých životních rozhodnutí je možné, že situace nebude mít dobré řešení. Někdy je rozdílnost v přáních natolik veliká, že i přes veškerou snahu druhého pochopit, rozumět mu či vyhovět by bylo na úkor svého vlastního já partnerovi ustoupit. A to může být někdy nepřekonatelné. V takové chvíli pak zvítězí to, co je pro jedince silnější, důležitější, či to, co neporuší jeho osobní integritu.

Rozhodnutí je pak velmi emočně náročné a mělo by být velmi pečlivě uvážené a vycházet z jednoznačného přesvědčení a znalosti sebe a svého partnera. V těchto případech je mnohdy velmi dobré požádat o radu někoho třetího – nejlépe odborníka na mezilidské vztahy, například psychologa či terapeuta – který dokáže s partnery životní kroky rozebrat a podívat se i za jednotlivé motivace. Může rovněž pomoci poodhalit některá skrytá přání, touhy, ale také strachy a obavy, které se při společných rozhovorech často podaří překonat.

Článek je převzatý ze serveru www.sexualne.cz

Plánovala jste těhotenství? Měla jste problém svého partnera přesvědčit? Jak reagoval, když jste mu oznámila, že čekáte dítě?

   
13.02.2008 - Děti - autor: Pavel Miškovský

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [149] mindulinka [*]

    Landriel: existuje, ale pro podezření z plicní embolie a z 3měsíčního zápalu plic - jsem jí musela na nějaký čas HA vysadit a kondomy tak praskaj.

    superkarma: 0 15.02.2008, 21:05:49
  2. avatar
    [148] Landriel [*]

    mindulinka: nojo, ona dnes existuje i taková věc, které se říká antikoncepce.

    superkarma: 0 15.02.2008, 08:15:17
  3. [147] mindulinka [*]

    Já jsem vždycky říkala, že na děti je do 30ti čas, ale byla jsem si jistá, že dítě chci. Tehdejší přítel (nyní manžel) tvrdil, že dítě nechce nikdy (bodejť by jo v 25), ale tak nějak si nedával pozor a mě se v 26ti narodil kluk. Manžel je nejlepší táta a totálně šťastnej. Přesto jsme už druhý mimčo neplánovali, ale loni jsem "omylem" otěhotněla a bohužel potratila. Bylo nám to moc líto a utvrdilo nás to v to, že druhý mimčo chceme a budeme se hodně snažit, aby bylo. Tím jsem jen chtěla říct, že člověk může být rozhodnutý předem jestli dítě chctí či nechtít, ale zároveň věkem a situacemi se rozhodnutí mění. Je to jen každého věc a rozhodnutí.

    superkarma: 0 14.02.2008, 17:52:56
  4. [146] mindulinka [*]

    Lyoness: jenže pejska můžeš nechat doma samotného, ale dítě do určitého věku ne. Pejska maximálně vyvenčíš a proběhneš se s ním, s dítětem vaříš, uklízíš, nakupuješ, vyzvedáváš ho ze školky apod. Mám pejska i dítě, ale srovnávat se ta péče nedá. A věř tomu, že malé děti jsou nemocné mnohem častěji než pejsci.

    superkarma: 0 14.02.2008, 17:48:52
  5. [145] Lyoness [*]

    Ja mam pejska jen jednoho a staci mi to. Musim zkloubit praci, peci o ni, svou i jeji zabavu... A kdyz onemocni nebo kdyz musela na operaci... Jak s ditetem... A vydaje? Taky nejsou male. Nesrovnavam peci o ni s narozenym miminkem, ale je to opravdu jak dite :)

    superkarma: 0 14.02.2008, 13:53:32
  6. avatar
    [144] Meander [*]

    Bellana: Jediě snad - good luck.

    superkarma: 0 14.02.2008, 11:59:30
  7. avatar
    [143] wtipna [*]

    Bellana: Jo, bohužel je to tak.

    superkarma: 0 14.02.2008, 09:02:53
  8. [142] Bellana [*]

    Fructia: Vy, které děti nechcete, ale okolí vás s tím otravuje, jste na tom z mého pohledu ještě dobře. My jsme děti chtěli, opakovaně jsem potrácela, ale nezveřejňovala jsem to, nefňukala a nelitovala, a tak jsem pořád poslouchala řeči o kariéristkách, o tom, že bez dítěte nemá život smysl a tak dál. I muži mi předhazovali méněcennost. A pak, když jsem si nechala i třetí dítě, tak jsem zase byla cvok, že nejdu na potrat. Teď zase mé okolí kroutí hlavou, proč ještě netoužím po vnoučeti. Lidi holt musí ostatním pořád mluvit do života.

    superkarma: 0 13.02.2008, 23:31:27
  9. avatar
    [141] OlgaMarie [*]

    Kelly: Jo,jo,vše vzniklo z toho, že jsem hned po ránu napsala,že pokud by mi partner řekl,že nechce děti,do vztahu bych nešla,protože blablabla...

    superkarma: 0 13.02.2008, 22:24:32
  10. avatar
    [140] borovice [*]

    Kelly: Taky si myslím. Vzájemně se tu přesvědčují dvě skupiny již přesvědčených....Ať si to v životě každý zařídí, jak chce a jak to cítí. Každý si ponese důsledky svých rozhodnutí sám.

    superkarma: 0 13.02.2008, 21:09:16
  11. avatar
    [139] Kelly [*]

    To je teda diskuse. Bavíte se tu o h...

    superkarma: 0 13.02.2008, 21:02:15
  12. avatar
    [138] fructia [*]

    Nikdo mi živit děti nebude, tak snad má každá žena právo rozhodnout si sama (společně s mužem) ne?

    superkarma: 0 13.02.2008, 20:19:11
  13. avatar
    [137] fructia [*]

    Cožpak každý musí mít děti? Nechápu, že je to nepochopitelné pro některé duše.
    Já se také netajím svou neláskou k dětem, alespoň prozatím

    superkarma: 0 13.02.2008, 20:10:31
  14. avatar
    [136] risina [*]

    Lucimo: Mám obojí - děti (naštěstí velký) i psa a musím říct, že přinejmenším v prvních 10 letech dají děti mnohem víc práce, stojí víc času i peněz a vůbec jsou celkově náročnější .

    superkarma: 0 13.02.2008, 20:05:35
  15. avatar
    [135] Lucimo [*]

    fialinka:

    superkarma: 0 13.02.2008, 19:21:58
  16. avatar
    [134] OlgaMarie [*]

    Meander: Také bych cizí život nechtěla žít.

    superkarma: 0 13.02.2008, 19:12:35
  17. avatar
    [133] *Kotě* [*]

    OlgaMarie: děti mám a chci je a ještě se mi nestalo, že by mě Meander kvůli tomu zesměšnila nebo urážela.

    superkarma: 0 13.02.2008, 19:08:53
  18. avatar
    [132] fialinka [*]

    OlgaMarie: nechci nijak komentovat vaše názory, jen jsem chtěla poprosit, jestli byste třeba nemohla psát za diakritikou mezery... já opravdu nechci být nijak zlá, ale když ty příspěvky čtu, přinejmenším z tohoto důvodu mi vadí.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:59:33
  19. avatar
    [131] Landriel [*]

    OlgaMarie: nemáš pravdu, Meander se rozhodně nenaváží do KAŽDÉHO, kdo děti má. Aspoň do mě teda rozhodně ne. Myslím, že s mateřstvím to rozhodně souviset nebude.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:56:45
  20. avatar
    [130] Lucimo [*]

    ještěrka.ehp: Já mám teda psy jen dva, ale jsem přesvědčena, že péče o ně a o dítě je veeeelmi podobná!

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:55:56
  21. avatar
    [129] Meander [*]

    Zase jsem Bulhar.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:53:11

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [128] Meander [*]

    OlgaMarie: Tebe jedině pohladit. S některými trpícími mám soucit. A tvůj život bych žít nechtěla.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:52:50
  2. avatar
    [127] OlgaMarie [*]

    Meander: Najdi si chvilku,prospěje ti,pokud se naučíš číst,co je psáno.Vždyť už zase vynášíš soud.Opravdu,když nevíš jak dál,když ti dojdou argumenty,musíš plivnou nebo uhodit?

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:51:37
  3. avatar
    [126] Meander [*]

    OlgaMarie: Já řvu ze všech nejmíň. Období, kdy jsem se za svoje názory potřebovala omlouvat, mám pár let za sebpu. Ostatně, nejvehementněji svou pravdu prosazují majitelé drobné havěti. I ty. I když tvoje havěť už odrostla. Dále tvůj příspěvek nekomentuji. Potvrzuje, co si o tobě myslím. Straší ti na cimbuří.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:33:47
  4. avatar
    [125] OlgaMarie [*]

    Meander: V mužském světě,kde se dovolává rovnoprávnosti pro muže žena,pokládám za úsměvné,přesto Josephinu nepokládám za pošahanou,jen jsem ji poslala mýt okna. V jakékoliv diskusi,která se týká mateřství,ty přímo řveš "né,děti né"a mnohdy způsobem a slovníkem ženy nedůstojné.Toho,kdo děti má a chce je, se snažíš všemi dostupnými způsoby zesměšňovat,urážet a jen hledáš,kdo ti nahraje,aby ti dal zapravdu.Ve všem si musíš nalézt někoho,kdo ti tvůj názor odsouhlasí. Sama sebou si nejsi jistá.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:28:29
  5. [124] 7kraska [*]

    Ja nemela na deti zadny nazor, cekala jsem, jakeho partnera potkam :-). Kdyz mi bylo 36 let, tak jsem uz neverila, ze deti budu mit. A ooops, najednou jsem potkala JEHO a do roka byla neplanovane v TOM a neprestavam zasnout, jak uzasne dite se mi narodilo - a ze jsem to malem prosvihla. ON dite moc chtel, mozna ho zaridil schvalne (prerusovany styk), fakt nevim, uz je to jedno.

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:24:58
  6. avatar
    [123] *Kotě* [*]

    OlgaMarie: nasírají mě přiblblé dotazy na jakékoli téma, neboť mě nasírá přiblblost obecně. Zřejmě nejsem vyrovnaná vůbec s ničím

    superkarma: 0 13.02.2008, 18:19:43
  7. avatar
    [122] Meander [*]

    OlgaMarie: Já jsem s tím vyrovnaná, nepotřebuju nikoho přesvědčovat, že to myslím vážně. Nicméně ty bys už ty svoje stíhy mohla přestat ventilovat způsobem tak ubohým, jako jsi to předvedla v příspěvku 63, kde se nebohou obětí tvojí pošahanosti stala Josephine.

    superkarma: 0 13.02.2008, 17:52:27
  8. avatar
    [121] OlgaMarie [*]

    Meander:Už se s absencí dětí ve svém životě vyrovnej.Jakmile se s tím opravdu smíříš,nebudou tě přiblblé dotazy nasírat.

    superkarma: 0 13.02.2008, 17:48:48
  9. avatar
    [120] kareta [*]

    Josephine: chlap co nechce děti se nespoléhá na antiko partnerky O tom jsme se bavili s tím nádherným samcem, co se nechce množit Jeho v podstatě ani nezajímá názor jeho ženy

    superkarma: 0 13.02.2008, 17:42:05
  10. avatar
    [119] Meander [*]

    Josephine: Já sem svyňě, nefandím nikomu. Já chci jenom, aby mi dal každej pokoj.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:56:34
  11. [118] Josephine [*]

    V patře bez balkonu. :) Já fandím těm, co dítě nemaj a nefňukaj, ale i těm, co dítě maj a není jen ono středem vesmíru.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:55:39
  12. avatar
    [117] Meander [*]

    Josephine: V technickém zázemí?
    Mno, jistěže to píšu s notnou dávkou nadsázky. Raději na to upozorňuji, protože moje zkušenost s hormonálními otrokyněmi je taková, že ji nejsou schopné poznat.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:53:58
  13. [116] Josephine [*]

    Však oni budou v jiném patře. Meander...

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:51:01
  14. avatar
    [115] Meander [*]

    Josephine: Ne, protože oni na to nebudou mít prachy.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:50:15
  15. avatar
    [114] verlit [*]

    Josephine: Na druhé straně mám jednu fajn kamarádku, která má hyperaktivní dítě a když jsem u ní na návštěvě, tak se na mě občas podívá s odevzdaným výrazem a praví: “Děti jsou radost, víš?”

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:49:47
  16. [113] Josephine [*]

    meander: good :-) no ono ne každé dítě se rovná svatoušek, takže pak se s nima v tom penzionu potkáme. No ne?

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:47:57
  17. avatar
    [112] Meander [*]

    Josephine: Tak ať si to klidně myslí. Aspoň budeme mít komu prodat ten byt, až budeme staří, a zaplatit si profesionální péči v penzionu.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:46:09
  18. [111] Josephine [*]

    Meander: Protože mají pocit, že s příchodem svého potomka na svět mají právě oni ten jediný a podle nich správný názor, že každá žena chce mít děti a že bez nich není naplněný život.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:44:46
  19. avatar
    [110] Meander [*]

    verlit: Lidi to většinou prostě nedokážou pochopit. Soudí podle sebe, což je přirozené. I když v tom případě nechápu, jak je možné, že já jim tu jejich drobnou havěť nerozmlouvám a nevyčítám.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:43:01
  20. avatar
    [109] verlit [*]

    Josephine: Možná. Ale spíš myslím, že jim to prostě nejde do hlavy, a tak se snaží přesvědčit. Nicméně jak říkám, posledních pár let už je docela klid.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:39:58
  21. avatar
    [108] Meander [*]

    Josephine: Já se jenom směju, když slyším "A tu pracovnu pak předěláte na děcák, že jo."

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:38:00
  22. [107] a.... [*]

    verlit: Kdybychom byli nesmrtelní, tak se samozřejmě nemnožím!

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:35:32
  23. [106] Josephine [*]

    Meander: To víš, třeba Ti závidí právě ten byt a to vše, co ony nedobrovolně obětovaly svým dětem. Holt ten, kdo nejde s většinou je prý vždycky divnej. ach jo.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:34:55
  24. avatar
    [105] verlit [*]

    a....: To je dobré. (I když...být jediný takový exemplář výrazně zvyšuje cenu, ne? )

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:34:05
  25. avatar
    [103] Meander [*]

    verlit: Já na otázku, co by bylo, kdyby takto uvažovali moji rodiče, odpovídám, že nic. Nebyla bych já, tedy by mi to nemohlo vadit.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:32:28
  26. [102] a.... [*]

    verlit: Tak já mám pro své množení jiný argument: jsem tak krásná,úžasná, dokonalá a chtěla bych na tomto světě být v ještě jednom, mladším exempláři. Jo ..a povedlo se!

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:32:15
  27. avatar
    [101] verlit [*]


    Jak už jsem zmiňovala, jeden čas jsem sbírala nejabsurdnější argumenty pro mateřství. Některé si pamatuji stále:

    „Vždyť každý chce děti, jsou tak roztomilé“. (No comment)
    „ Kdo se o tebe bude na stará kolena starat.“ (Odkdy je dítě ekvivalentem penzijního připojištění?)
    „Nestydíš se, když vidíš kolem ty zoufalé ženy, které děti mít nemůžou? A ty můžeš a nechceš.“ (Nestydím. Pochybuji, že by ty ženy potěšilo, že dítě mám, i když nechci.)
    „Podívej se kolem sebe, vždyť naše bílá populace za pár desetiletí bude menšina, když nebudeme mít děti.“ (Ehm. No comment)
    „Však on by se mateřský instinkt projevil, jakmile by se ti to mímo narodilo.“ (Aha. A pokud ne?)
    „A komu teda odkážete byt. Přece nechceš, aby ho zdědil někdo cizí.“ (Myslím, že zrovna tohle mi bude po smrti už celkem dost jedno).


    Jeden docela dobrý uplatnila desetiletá dcera kamarádky, která se mě zeptala, jestli vím, že kdyby stejně uvažovali moji rodiče, tak bych tady nebyla. S odpovědí, že má pravdu, ale že to je věc, kterou si každý člověk musí rozhodnout sám za sebe, byla spokojená.
    Na rozdíl od autorek některých z těch předchozích výroků, které mé odpovědi rozhodně neuspokojily.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:27:32
  28. avatar
    [100] Meander [*]

    verlit: Já doufala, že to ustane už po třicícte. Pravda, docela ty ataky okolí ustaly, i když ne úplně. Jakmile okolí zjistilo, že mám chlapa, který není loser, a koupili jsme velký byt, už jsou blbé řeči opět na scéně.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:24:47
  29. avatar
    [99] Ch.Z. Kochanská [*]

    verlit: Já asi působím tak nepřístupně, že se málo kdo odváží téma mého rozmnožení nadhodit.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:22:21
  30. avatar
    [98] verlit [*]

    Nyotaimori: U mě to bylo nejhorší zhruba mezi 28 a 35 lety, vdala jsem se a řada kamarádek kolem mě právě v tom věku začala plodit. Kamarádky většinou fakt, že po dítěti netoužím, respektovaly, ale jejich maminky, to byla jiná káva, ty to nemohly přenést přes srdce
    Teď už je mi přes čtyřicet a je pokoj.

    superkarma: 0 13.02.2008, 16:17:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme