Vzpomínáte na ty doby, kdy byl internet v plenkách? A co internet! Byly doby, kdy se posílaly diskety, na kterých probíhal chat. Od diskutujícího k diskutujícímu, z ruky do ruky. Každý si mohl přečíst, co ti před ním napsali. To opojení technikou! To kouzlo komunikace! Pokud čtete Pratchetta, tak ten to přesně vystihl ve svojí Zaslané poště. Pošta musí proudit, říká se tam. A vy víte, že je to pravda.

Nutkání s někým mluvit... A kdo je osamělejší než člověk u počítače? S tou neživou krabicí, která sice umí daleko víc věcí než vy... No jasně! Vždyť ta věc toho umí daleko víc než my, sakra! Jak tohle snášet? Lidi potřebují lidi. A bůh jménem internet nám dal chat.

Samozřejmě že se komunikace na síti používala zásadně k řešení pracovních věcí. Firemní chat přece stál trochu programátorského úsilí, ale najednou už se nemuselo nikam běhat a všichni věděli o všem daleko rychleji.

Pak si ale někdo uvědomil, že to není zas až tak pitomý nápad a že by se na tom mohlo dát něco trhnout! Když dodáte pár grafických smajlíků, aby se to líbilo, musíte už jen vymyslet, jak prodat reklamu, a pasti jsou nastraženy.

Poprvé to zapnete po práci, když už máte všechno hotové a zbývá vám půlhodina, než budete muset někam odejít. Jenom půlhodina. Ahoj, jsem Dalila a je mi 17. Smajlík. Jsem blond, měřím 172 cm a mám modré oči. Smajlík. Odkud jsi ty a co děláš? Zase nějaký smajlík. Telátko! Usmějete se. A odpovíte. Dalila se jmenuje ve skutečnosti Květa a sedí u mamky v práci a nudí se, než půjdou nakupovat.

Půl hodiny je v čoudu, pak další půl a Květa Dalila musí jít na ten nákup. Ale zítra mají ve škole výpočetku a doufá, že tu na ni budete čekat.

Ženám se zase ozývají modroocí svalovci, jaké svět neviděl (a nikdy neuvidí, protože programátoři a uhrovití studentíci mít opálené svalstvo nikdy nebudou). Jsou velmi milí, chápaví a s největší pravděpodobností i přes líčení všech sexuálních praktik, které s vámi budou jednou, až se konečně sejdete, provádět, jsou to panicové.

Těch je na chatu neuvěřitelně vysoké procento, protože na písmenkách není vidět, že se zrovna červenají jako vlčí máky.

Tak či onak, najednou zjišťujete, že u toho počítače trávíte nějak moc času. Podezřele moc času. Na kafi nebo na vínu jste nebyli, ani nepamatujete, ale hlavně že komunikace proudí, že se bavíte! Že nejste u počítače tak sami.

Komunikace je mor lidstva. Nebo spása? Kolik času lidé jen proplkají na síti, aby neměli podvědomý pocit, že jsou otroky té mašiny, na které pracují? Snad právě proto jí obětují další a další hodiny svého jepičího života a ten skutečný život tak nějak zběsile protéká mezi prsty. Singlerských domácností neustále přibývá, lidé žijí sami a lepší to nebude. Namísto rande v reálu jdou totiž do místnosti nazvané Rande a nechají se hýčkat slovy někoho, koho v životě neviděli a asi ani neuvidí. Atrapa za lásku a něhu.

Venku je už ale moc hezky, tak snad se chataři trošku zmátoří a vyrazí se podívat, jestli jim ještě stojí chatička. Letos by se do ní dal už třeba také konečně přivést internet!

Reklama