Domácnost

Charlieho příběh od Vodfon

vodfon

Jmenuji se Charlie a jsem pes. Ne, že bych se choval podle přirovnání, že je někdo na někoho jako pes, ale jsem to, čemu se říká přítel člověka.

Dva roky jsem bydlel u ne moc hodných majitelů, kteří mě ani nekrmili, a tak jsem se rozhodl, jít se podívat, jak to vypadá jinde. Toulal jsem se asi týden, než jsem potkal dva muže v uniformě. Volali na mě. Myslel jsem, že něco chtějí, a tak jsem k nim přiběhl. Oni se ale vůbec na nic neptali. Strčili mě do auta a někam odvezli. Potom mě dali do kotce, kde byli další čtyři psi. Došlo mi to. Byl jsem v útulku. Byla hrozná zima. A ani zateplený kotec mě moc nezahřál. Byl jsem tam asi dva týdny.

Jednou v neděli jsem koukal vedle na cvičák a záviděl těm psům, že jejich páníčkové s nimi takhle cvičí. Taky se mi takhle chtělo skákat přes překážky, nebyla by mi alespoň taková zima. Všiml jsem si, že z cvičáku k nám míří holka a kluk. Otevřeli právě můj kotec a prohlíželi si mě. Tvářil jsem se jak nejlépe umím a dělal jsem různé figury. Myslel jsem, že to nezapůsobilo, protože zase odešli. Ale naštěstí jsem se mýlil. Na druhý den se tam objevili zase a připínali mi vodítko. Strašně dlouho vypisovali nějaké papíry. Vůbec mě to nebavilo a chtěl jsem už pryč. Doufal jsem, že nejdeme jenom na procházku.

Cestou jsme se stavili u hrozného člověka v bílém plášti. Díval se mi do očí, uší,… prostě všude. Jestli jsem měl nějaký problém, tak ten, že jsem pořádně prochladl. Proč se mi ale díval na zuby? Tohle však nebyl náš konečný cíl.

Vešli jsme do nějakého domu. Na dveřích od bytu visela cedulka: „Tady hlídám já!“ a obrázek kolie. Došlo mi, že někomu lezu do teritoria, a že ten někdo ze mne určitě nebude nadšený.

Obrázek nelhal. Vyběhla obrovská kolie, která mi začala nadávat. Dále se ukázalo, že tam bydlí strašně nesympatická kočka, která na mě hrozivě syčela. Přitom jsem si jí vůbec nevšímal.

Největší zájem u mě ale vzbudila suchozemská želva, kterou jsem se snažil vysát z krunýře. To se ale asi nesmí, protože jsem byl pořádně pokárán. Hned jsem se cítil jako doma, a tak jsem si chtěl svůj byteček označkovat. Za tohle mě potrestali ještě víc, než kdybych olizoval želvu. Protože jsem nechtěl, aby po mě křičeli tak jsem všechny tyhle věci přestal docela rychle provádět. Co kdyby mě snad vrátili zpátky do útulku?!

Pořád na někoho volali Charlie. To křičeli asi na mě. Neuměl jsem jim ale vysvětlit, že já nejsem žádný Charlie, nýbrž Darcy. Nechtěl jsem jim však kazit radost, tak jsem vždy šťastně přiběhl.

Jednoho dne mě vzali na cvičák. Nevěřil jsem svým očím! Tam jsem přece moc chtěl! Slyšel jsem štěkat svoje kamarády z útulku. Na „cvičáku“ jsem taky potkal svého bývalého souseda. Černého kokříka. Jeho majitelka říkala něco té mé. Chvíli jsem poslouchal a pak jsem se dozvěděl, že mluví o mně a o mých původních majitelích. Jo, ta holka je znala.

vodfon

Panička se rozhodla zavolat původním majitelům, aby jim sdělila, že mě mají. Jeden rok jsem totiž jen v pěstounské péči. Moje panička byla moc smutná, hodně jsme si na sebe zvykli. Mně se vůbec nechtělo zpátky k původním majitelům. Kočka Máša se tvářila spokojeně, protože doufala, že se k nim vrátím. Já jsem tam ale nechtěl. Ovšem na můj názor se nikdo neptal. Po dlouhých telefonátech se ale najednou začalo slavit. Mí původní majitelé už o mě neměli zájem.A mě to došlo, jsem jejich. Jenom ta protivná kočka nebyla ráda. No a moje psí spolubydlící si už na mě začala zvykat, i když se jí nelíbilo, že se snažím její porci granuli ukořistit pro sebe.

Můj život byl od toho předešlého úplně jiný. Všichni se o mě starali a hlavně se se mnou mazlili. Panička mě strašně ráda češe. Když ji vidím jakou má radost, tak spokojeně ležím, často i usnu. To má potom ze mě velkou legraci. Hodně často taky chodíme na procházky. Ty mám hrozně rád. Cestou potkáme moc psů a já se jich ptám, jestli se taky mají tak dobře. Myslím, že mě má panička ráda.

Někdy ale asi zlobím, protože jdu k tomu pánovi v bílém plášti. Chodil jsem na injekce a pořád mi dávali nějaké tabletky. Byl jsem dost nemocný. Panička se mnou ráda hrála takovou hru. Tabletku pořádně zabalila do salámu a mým úkolem bylo sníst salám a tabletku vyplivnout. Zkoušela to pořád znovu, a když mě to přestalo bavit, tak jsem snědl i tu tabletku. Tuhle hru jsme hrávali pravidelně, ale teď už jí nehrajeme, protože jsem zdravý kluk.

Mým pelechem se staly postele všech mých lidských páníčků. Jsem sice dost malý, ale když si lehnu doprostřed, tak nemá šanci nikdo další. A oni nemají to srdce dát mě pryč. To si potom lehnou na maličký kousíček a čekají, kdy ráčím odkráčet do jiné postele. Taky strašně chrápu, takže se nikdo pořádně nevyspí. Mně to ale vůbec neruší.
Dnes je již bohužel Cindička v psím nebíčku a já brzy oslavím své 11-té narozeniny. Od napsání tohoto příběhu, uplynulo již téměř 9 let a já jsem tyto nádherné roky prožil a stále prožívám s mou báječnou rodinou. Během této doby k nám přibyli další 3 kavalíři a já jsem po Cindě převzal funkci vůdce smečky.

Své paničce vodfon diktoval pes Charlie.

vodfon

Text nebyl redakcí upraven.

Charlie bude spisovatel :)

Dnes si povídáme o opuštěných zvířátkách.

  • Vodila jste si v dětství domů psy a kočky z ulice?
  • Máte doma nějakého nalezence?
  • Musela jste i vy sama svého mazlíčka opustit?
  • Pomáháte útulkům?

redakce@zena-in.cz

   
19.10.2010 - Zvířátka - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [13] vodfon, kolie [*]

    Tanzánie — #12 díky za KarlíkaSml58

    superkarma: 0 19.10.2010, 15:13:17
  2. avatar
    [12] Tanzi [*]

    parádní článek, moc se mi povídání "Karlíka" líbiloSml59

    1. na komentář reaguje vodfon — #13
    superkarma: 0 19.10.2010, 15:03:50
  3. avatar
    [11] mio [*]

    vodfon — #8 kdybych to jen bývala tušila, co vše je možné!!Sml30

    superkarma: 0 19.10.2010, 13:46:21
  4. avatar
    [10] vodfon, kolie [*]

    enka1 — #9 Já vím, hezky umí psátSml59

    superkarma: 0 19.10.2010, 13:36:25
  5. avatar
    [9] enka1 [*]

    Sml67Moc hezkéSml16

    1. na komentář reaguje vodfon — #10
    superkarma: 0 19.10.2010, 13:32:56
  6. avatar
    [8] vodfon, kolie [*]

    mio — #7 Sml30To je  jenom vaše chyba Sml30 Co je v mládí naučíšSml59

    1. na komentář reaguje mio — #11
    superkarma: 0 19.10.2010, 13:31:14
  7. avatar
    [7] mio [*]

    Měli jsme už dost psů, ale žádný tak hezky nepsalSml16Sml67

    1. na komentář reaguje vodfon — #8
    superkarma: 0 19.10.2010, 13:23:15
  8. avatar
    [6] vodfon, kolie [*]

    átéčko — #5 díkySml58

    superkarma: 0 19.10.2010, 12:01:44
  9. avatar
    [5] átéčko [*]

    vodfon — #2 Moc krásně napsané!!!!!!!

    1. na komentář reaguje vodfon — #6
    superkarma: 0 19.10.2010, 11:54:02
  10. avatar
    [4] nadenica [*]

    hezký článek a krásné fotky!!!Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 1 19.10.2010, 10:02:25
  11. [3] smoky [*]

    Super pejsci!!!Sml16

    superkarma: 0 19.10.2010, 09:55:10
  12. avatar
    [2] vodfon, kolie [*]

    heligona — #1 Děkuji, jeSml59

    1. na komentář reaguje átéčko — #5
    superkarma: 0 19.10.2010, 09:38:14
  13. avatar
    [1] heligona [*]

    To je suprový článek, Charlie je šikula Sml30Sml67

    1. na komentář reaguje vodfon — #2
    superkarma: 0 19.10.2010, 09:28:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme