Reklama

Přispíváte na charitu? Většina z nás ráda přidá peníze na dobrou věc a charitativní činnost považujeme za činnost bohulibou. Ne vždy jsou ale naše peníze využity tak, jak je nám prezentováno. Máme věřit tomu, že se to jinak dělat nedá?

charita

Kamarádka mi poslala e-mail s odkazem na stránky nejmenovaného nadačního fondu. S komentářem: Nechcete se přidat ke mně a pomoci také? Samozřejmě jsem klikla. Byla jsem zvědavá - a ochotná pomoci.

Stránky vypadaly moc pěkně a vybízely k pomoci známému dětskému centru, které podporu evidentně potřebuje. Ano, tady ráda pomohu, řekla jsem si. Jednou z forem, jak pomoct, byla koupě výrobků, které jsou uvedené na stránkách. Na výrobky můžete kliknout, prohlédnout si je, je u nich napsáno, kolik jich centrum bude potřebovat... a vy můžete přispět jakoukoli částkou, pokud chcete, můžete koupit celou „věc“. Výběr je široký, od zvlhčovače vzduchu přes stolky s židličkami až po celé vybavení heren...

Už už bych poslala peníze - jenomže mě doslova praštily do očí ceny oněch věcí, uvedené přímo u nich na stránkách. Dětský stůl se čtyřmi židličkami z přírodního dřeva - za patnáct tisíc korun??? Zvlhčovač vzduchu za patnáct set - no, dobře... ale - já jsem si ho našla, podle fotky, a reálná cena tohoto jednoho konkrétního produktu je ve většině e-shopů méně než poloviční, málem třetinová!

Proč jsou ceny věcí tak nadsazené? Kupuji přece konkrétní věc, která má konkrétní cenu. Anebo mám koupit rohlík za dvacet korun jen proto, že je to u něj napsané, i když vím, že jeho reálná cena je dvě koruny... a mám fantazírovat, komu nebo čemu dalšímu jsem tím asi přispěla?

Proč ta neprůhlednost?

Naděje umírá poslední

Nechtělo se mi pátrat dál.

Těžko popsat pocit, jaký z toho mám. Kamarádce jsem odepsala, že je mi líto, ale že podobný neprůhledný způsob pomoci opravdu nechci podporovat.
Věřím, že mnoho z nás podobná zkušenost může nadobro odradit od odhodlání komukoli, koho přímo neznáme, pomoci. A všichni se nemůžeme sebrat, nakoupit věci, naložit jimi auto a odvézt je přímo na místo určení, abychom si byli jistí, že přijdou tam, kam mají. Internetový, lépe řečeno „bezhotovostní“ způsob takové podpory je určitě dobrý nápad. Jenomže...

Zbývá asi jenom doufat v to, že ne všude to takhle funguje - a nějaké důkazy by tu byly. :) Například v našich rozhovorech s organizátorem Davidem Novotným nebo se studentkou Janou Kadečkovou se můžete přesvědčit, že pomáhat potřebným je možné i transparentně a účinně.

Takže já neztrácím naději.