Přispíváte na charitu? Většina z nás ráda přidá peníze na dobrou věc a charitativní činnost považujeme za činnost bohulibou. Ne vždy jsou ale naše peníze využity tak, jak je nám prezentováno. Máme věřit tomu, že se to jinak dělat nedá?
Kamarádka mi poslala e-mail s odkazem na stránky nejmenovaného nadačního fondu. S komentářem: Nechcete se přidat ke mně a pomoci také? Samozřejmě jsem klikla. Byla jsem zvědavá - a ochotná pomoci.
Stránky vypadaly moc pěkně a vybízely k pomoci známému dětskému centru, které podporu evidentně potřebuje. Ano, tady ráda pomohu, řekla jsem si. Jednou z forem, jak pomoct, byla koupě výrobků, které jsou uvedené na stránkách. Na výrobky můžete kliknout, prohlédnout si je, je u nich napsáno, kolik jich centrum bude potřebovat... a vy můžete přispět jakoukoli částkou, pokud chcete, můžete koupit celou „věc“. Výběr je široký, od zvlhčovače vzduchu přes stolky s židličkami až po celé vybavení heren...
Už už bych poslala peníze - jenomže mě doslova praštily do očí ceny oněch věcí, uvedené přímo u nich na stránkách. Dětský stůl se čtyřmi židličkami z přírodního dřeva - za patnáct tisíc korun??? Zvlhčovač vzduchu za patnáct set - no, dobře... ale - já jsem si ho našla, podle fotky, a reálná cena tohoto jednoho konkrétního produktu je ve většině e-shopů méně než poloviční, málem třetinová!
Proč jsou ceny věcí tak nadsazené? Kupuji přece konkrétní věc, která má konkrétní cenu. Anebo mám koupit rohlík za dvacet korun jen proto, že je to u něj napsané, i když vím, že jeho reálná cena je dvě koruny... a mám fantazírovat, komu nebo čemu dalšímu jsem tím asi přispěla?
Proč ta neprůhlednost?
Naděje umírá poslední
Nechtělo se mi pátrat dál.
Těžko popsat pocit, jaký z toho mám. Kamarádce jsem odepsala, že je mi líto, ale že podobný neprůhledný způsob pomoci opravdu nechci podporovat.
Věřím, že mnoho z nás podobná zkušenost může nadobro odradit od odhodlání komukoli, koho přímo neznáme, pomoci. A všichni se nemůžeme sebrat, nakoupit věci, naložit jimi auto a odvézt je přímo na místo určení, abychom si byli jistí, že přijdou tam, kam mají. Internetový, lépe řečeno „bezhotovostní“ způsob takové podpory je určitě dobrý nápad. Jenomže...
Zbývá asi jenom doufat v to, že ne všude to takhle funguje - a nějaké důkazy by tu byly. :) Například v našich rozhovorech s organizátorem Davidem Novotným nebo se studentkou Janou Kadečkovou se můžete přesvědčit, že pomáhat potřebným je možné i transparentně a účinně.
Takže já neztrácím naději.
Nový komentář
Komentáře
parkrat jsem venku prispela ale od te doby co pak za mnou chodil ten kluk co vybira pripsevky jsem prestala davat chodil pravidelne a to nevim zda to opravdu dostanou potrebni tez u nas chodej dva co vybiraji na divadlo pro deti na opravu loutek a tak podobne a je tomu nejakej patek a oni stale chodi a vybiraji a nikdo jeste nevidel divadlo tak jedine jejich opici za nese prispevky
Jednou jsem poslala z účtu na nějakou charitu 200,- a asi za týden mi přišly zpět se zprávou, že přijímají nejmíň 500,-, tak co si o tom myslet, kašlu na ně. A klidně mi napište, že jsem sobec, ale kdoví, na čí dům bych přispěla.
jsem velice opatrná a na ulici již nikomu nepřispěji
Ja nevim, kdybych chtěla přispívat, určitě si zistím kam a na co ty penízky dají....hlídala bych si to
Upřímně řečeno,dávám si už velký pozor,kam moje peníze směřují
peetrax — #43
Máš pravdu, vyspělá společnost se pozná podle toho, jak se chová ke zvířatům a seniorům.
Pravidelně přispívám na jednoho konkrétního kocourka v útulku a pak taky na domov seniorů (žijí tam i váleční veteráni, i když nejen ti). Na ně se, myslím, zapomíná, ještě více než na zvířata, aspoň mám ten dojem.
já mám ověřenou chráněnou dílnu,kde pravidelně přispívám,jedná se o lidi,kteří jsou postiženi a kreslí nádherné obrázky rukama a nohama.Jejich nabídka mi chodí na vánoce a velikonoce
zaplatím za výrobky a ještě něco připlatím
jinak vím,že holčička,co k nám chodí z dětského domova spíše uvítá parádu,nedávno jsme jí kupovaly pořádné boty a pár triče
wich — #29 úplný souhlas,vím to taky od lidí z dět.domova
no,je to pravda,když to člověk nemá nějak ověřené,tak taky nikam neposílám,radši dám pár prostředků do organizací přímo v mém okolí co si mohu ověřit a zhruba vím na co padli,než se užírat pochybnostma,že jsem možná přispěla někomu kdo dělá jakože charitu na dovolenou.
Já zatím ještě nepřispívám, ale pokud bych se jednou rozhodla, určitě budu vše pečlivě prověřovat.
trefa:na charitu nikam penize neposilam,me take nikdo nic nedal,kdyz jsem potrebovala.
pokud mám pochybnosti, kam peníze půjdou - nepřispívám
wich — #29 Také jsem v tomto zařízení pracovala a vím, jak to tam chodí. Tam děti opravdu nestrádají. Každou zimu jedou na hory, každé léto k moři. A přes rok mají ještě několik rekreací u nás v ČR. Opravdu, nekecám. Takže, proto jsem zásadně proti přispívání takovým zařízením.
dřív jsem taky přispívala hlavně na ověřené třeba pastelku, květiny a i byla jednou z "výběrčí" pastelky dva roky. Poslední dobou se hlavně snažím sehnat co nejvíc pro Buněčnou terapii. Zkuste mrknout na web, je tam i můj příběh, který vám dokreslí můj příběh z ženy-in, který jsem psala na téma o rodičích tento týden :)
Přispívám i když si iluze moc nedělám.Přestala jsem již přispívat peníze, když vybírají venku před supermarkety.Posílám DMSky a na Adopci dětí v Africe. Jinak do psího útulku krmení a nebo deky odnesu.
také ráda vím, kam jdou peníze, jen je těžké to zjistit...
Mně přijde, že se nejvíc zapomíná na staré lidi. Když jsem ještě dělala v minulé firmě, kde šéf občas něco málo poslal, tak jsem prosadila hospic. Byl v důchodovém věku /šéf/ a stejně na mě koukal, jako že jsem upadla.
Na ulici nedávám nikomu ani kačku.
Já přispívám jen občas a vybírám si,komu.A na charitu občas i něco dovezem.Nikdy nás s tím nevyhodily.
Ale věřím,že jsou takové svi*ně,co se snaží na doprčinosti napakovat vlastní kapsy:(
a jak tu bylo zmiňované NKÚ..tak nemužu nezmínit,že jak jsem se dočetla a viděla v mediích,tak to tam tak čisté taky není..
Dante Alighieri — #28 Mám ověřeno v praxi, že neziskovky jsou nejprolustrovanějšími organizacemi. Kdyby NKÚ a další kontrolní instituce buzerovaly jiné instituce tak, jak neziskovky, neexistují tunely. Sbírky fungují jako kofinanc těchto organizací a často tvoří významnou část jejich rozpočtu, takže i když se konkrétní desetikoruna nedostane přímo potřebnému do peněženky nebo k zaplacení konkrétní pomůcky, jde to do provozu té organizace, která je potřebná, bez toho by neexistovala.
Ale mám to stejně jak ty - na ta zvířata se zapomíná, takže já se soustřeďuju hlavně na ně
Přispívám na onkologii,podporuji skauty,mladé rybáře a útulek u nás ve městě pro psíky a kočičky.