Reklama


Chameleon je bezesporu jedno z nejzajímavějších zvířat na světě, a pokud ho zrovna mají v prodejně se zvířaty, zaslouženě budí velkou pozornost. Jeho chov ovšem není zrovna jednoduchou záležitostí.
Chameleoni obecní dosahují v zajetí délky zhruba do 20 cm, v přírodě jsou asi o 10 cm větší.

Původ: Na světě je asi 80 známých druhů chameleonů a většinou pocházejí z Afriky a jižního Španělska. Najdeme je ale i na Arabském poloostrově, v Indii nebo na Srí Lance.

Jejich pokožka je schopna vnímat světlo i včetně odrazů okolí a rostlin kolem něj. Barevně reaguje i na teplotu. Za tmy, spánku či při nemoci chameleon bělá, s rostoucím světlem a při stresu tmavne.

Barevný rejstřík je opravdu široký. Vybarvit se může od černé po citronově žlutou, většinou však chameleon bývá v tónech šedé, hnědé a zelené.
Podstatou tmavnutí a blednutí pokožky je pohyb pigmentových zrn v buňkách pokožky. Je-li pigment rozptýlen v jemných výběžcích těchto buněk, chameleon tmavne. Jsou-li zrnka soustředěna uvnitř buněčného těla, kůže světlá.

Při pocitu ohrožení se začne kývat, nafukovat své tělo, syčet a měnit barvy. V přírodě tak odradí od útoku i svého úhavního nepřítele -  užovku bojgu africkou.

Další zvláštnosti jeho těla
Dva prsty na končetinách velmi obratně chytají větvičky a k dobrému balancování pomáhá chameleonovi ještě chápavý otáčivý ocas. Oko kryje kuželovité šupinaté víčko. Zornice se pohybují nezávisle na sobě, což je velká rarita. Díky tomu má chameleon široké zorné pole, rozsah pohybu 180 stupňů vodorovně a 90 stupňů ve svislé rovině. Lepkavý jazyk vymršťuje během zlomku vteřiny. Na jeho silnější kyjovitý konec navine hmyz a vrací zpět do úst. Vymrštění má na starost složitá struktura svalů v tlamě. Například chameleon obrovský z Madagaskaru uloví i drobné savce a ještěrky, většina druhů si ale vystačí s hmyzím jídelníčkem.

Rozmanitost chameleoních druhů je opravdu veliká. Někteří kladou vejce do jamek v zemi, jiní rodí živá mláďata jako například živorodé druhy z horských pralesů.

Chov
Chov chameleonů v zajetí je velmi složitý a nelze ho popsat v krátkém článku. Obecně lze shrnout asi toto:

Velmi často se chybuje
Začínající chovatelé dělají několik základních chyb. Chameleon chřadne a hyne, pokud mu k pití dáváme vodu z kohoutku, která je pro něj příliš tvrdá. Způsobuje pak kolaps metabolismu, a tak je lepší měkká dešťová nebo kojenecká voda. Stejně tak není vhodné chameleonům příliš přitápět. Dlouhodobá teplota nad 25 stupňů je pro ně smrtelná!!!! Důležité je také větrání, doporučuje se mít 2/3 chovné nádrže pletivové kvůli dobré ventilaci…

Několik základních pravidel chovu
Teplota je nejvhodnější do 25ti stupňů, je vhodné když v noci klesá… Chameleonům prospívá umístit jejich příbytek na chráněné venkovní stanoviště. V každém případě nelze kvůli vzájemné nesnášenlivosti chovat více kusů pohromadě, dokonce by na sebe neměli ani vidět, protože i to je velmi stresuje. Jsou totiž velmi citliví na ohrožení svého vlastního teritoria.
K přezimování je ideální teplota kolem 15ti stupňů a nádrž v té době nesmí být osvětlena, chameleoni spí a nepřijímají potravu.

Po přezimování je možné rozmnožování. Po páření potřebuje samička kvalitní stravu, poté klade po  70-80ti dnech vajíčka do vlhkého substrátu. Líhnou se mláďata, která je také lépe chovat od začátku odděleně. Potřebují taky kvalitní potravu, protože rostou velmi rychle – až o 2 cm měsíčně. Pohlavně dospívají v jednom roce.

Živí se hmyzem, pavoukovci, případně drobnými obratlovci (větší druhy). Nejlepší je venku nasmýkaný hmyz, mouchy, cvrčci nebo larvy.

Pro opravdu úspěšný chov chameleonů je třeba nastudovat odbornou literaturu, případně se poradit se zkušenými chovateli. Chameleon je zajímavý, tichý a krásný spolubydlící, ale poněkud náročný na podmínky a pohodlí.


foto: Pavel Šmek, pavel.smek@csa.cz