Reklama

Vždycky jsem snila o tom, že jednou budu žít ve srubu. Za okny les, za zády les, pod nos konejšivá vůně dřeva, když půjdu pozdě v noci spát. A budou se mi zdát samé krásné sny, které mě budou inspirovat. Když spíte a všude kolem sebe máte les, nemůže to ráno dopadnout jinak než dobře.

Konejšivá večerní se ráno změní v „hej rup,“ protože ve srubu uprostřed lesa se vstává lehce. Trampoty se zatím poschovávají pod kořeny pařezů, které mají pochopení a nekonečnou trpělivost neřešit to, co řešení momentálně nemá. Pro teď i pak stačí oči rozlepit vodou ze studánky a pohled stočit k tušeným špičkám borovic. Tam někde jsou všechny nekonečné možnosti. Tam všude se dá dolétnout a případně žuchnout do mechu a zkusit to znovu s tím, že sem tam nějaká ta větvička nás píchne do zadku a připomene, že napoprvé se to málokdy povede.

Když se romantik, kterému se splnil sen, probudí ve srubu uprostřed lesa, tak má chuť a hlavně sílu skály lámat. Slastně se protáhne v bílých voňavých peřinách do pozdravného cvrlikání ptactva. Někde v dálce se ozývá sekera, jak si notují s pilou. A oknem se vloudí představa praskajícího ohně v krbu a voňavé kávy. To jsou zvuky, které k životu ve srubu patří a znamenají, že někdo šikovnější a pracovitější vstal před vámi. Naštěstí. Poskakování v noční košili po pasece s plným košíkem prašivek je roztomilé jen jednou. Poprvé.

srub

Sním už docela dlouho ten svůj sen srubový, zatím v domečku z panelů, kde mě uspává spláchnutí toalety souseda vedle a sex sousedů nade mnou. Budí mě zvuk vrtačky těch, co vstali dřív a jsou pracovitější a šikovnější než já. Zvelebují si své panelové obydlí, protože ono je možná jejich sen. Můj ne, a peřina bíle povlečená, přetažená přes hlavu, nepomáhá přivolat zpět můj sen, který se v podstatě tak jednoduchým zdá - kláda ke kládě a je hotovo. Jak v té pohádce o třech prasátkách, která chtěla bydlet... hned.

Jenže na sen nemůžeme spěchat a točit s ním tak, jak se nám zachce. Domov… domeček, obydlí - ať už je ze slámy, dřeva, cihel nebo panelů, musí mít především dobré základy, a tak jako ideální sen začít od začátku. Růst od podlahy a rozpínat se do koutů a zakoutí, do kterých až se jednou probudíme a pohladíme je rukou, řekneme: Přesně takhle to v tom snu bylo...