wine

„Kam vyrážíte?“ ptala jsem se kamarádky, když jsem ji potkala u auta s několika kufry. „Ále, jako každý rok jedeme na dovču do sklípku,“ zavýskla a potutelně se usmála.

Rozumíte správně významu té věty? Oni nejedou na Moravu, nejedou si oddechnout od města do přírody, na vesnici. Nejedou ani za příbuznými. Oni zkrátka jedou 300 kilometrů jenom do sklípku. Naložit se do alkoholu na týden, z něhož si možná budou pramálo pamatovat, a pak se z něj další týden léčit.

Výlety na vinobraní, prohlídky pivovarů nebo vinic, německé pivní festivaly, dokonce i trochu luxusní výlet za hranice do kolébky dobrého pěnivého moku, Champagne ve Francii, jenom proto, aby si mohli dopřát přímo tam to nejlepší víno, vyrazit do Irska a ochutnat tamní kuchyni i tamní whisky – to vše plně chápu a občas i provozuji.

Ale trávit dovolenou u sudu vína, aniž bych si prohlédla jeho přilehlé okolí, to jsem si neuměla představit ani po detailním vyprávění právě odjíždějící kamarádky. To je jako jet k moři, abych strávila týden ve vaně hotelového pokoje.

O svoje čerstvé úvahy jsem se jala ještě téhož večera podělit se svou drahou polovičkou. S nadějí, že se dočkám pochopení. Dočkala jsem se. Moji kamarádku chápal velice. „Tak jim nezáviď, v pátek odjíždíme na Slovensko,“ pravil.
„Jo? A co tam v tohle počasí chceš dělat?“
„No…“ zamyslel se. „Jíst a chlastat.“

Sice mi to všechno bylo nejen podrobně vysvětleno a názorně ukázáno, byla jsem donucena se aspoň jednou se tohoto procesu účastnit, ale stejně to pořád nechápu.

Vy ano? Cestujete taky někdy za alkoholem?

Reklama