Když se řekne dovolená, většině lidí se vybaví pohoda, relaxace a odpočinek. A mělo by to tak být. Jenže ne vždycky to dobře dopadne, zvlášť pokud se rozhodnete odjet na dovolenou s malým dítětem.
Jarka má zatím jen jedno dítě, ročního chlapečka Jonáše. Je to docela hodný a tichý kluk, ještě pořád spí dvakrát denně, prostě s ním nejsou téměř žádné problémy. Nebo až dosud nebyly. Než se Jarka rozhodla, že by letos mohli jet na dovolenou k moři, neměla ponětí, co její Jonáš dokáže.
A že to vyprávění stálo za to. „Už nikdy víc! V životě už nepojedu s mladším než desetiletým dítětem k moři autem. To byl očistec! Jonáš skoro celou cestu brečel, fňukal, házel sebou nebo se dožadoval jídla. Ještě že má zatím plenky, jinak bychom museli k tomu všemu každou půl hodinu zastavovat na záchod...
Rozhodovala jsem se docela dlouho, jestli už letos pojedeme někam dál na dovolenou, nebo to necháme až na příští rok. Nakonec jsem si ale řekla, že to zkusíme. Jonáš je poměrně klidné dítě, moc nebrečí, nevzteká se, připadalo mi, že tu jízdu zvládne v pohodě. Vybrali jsme Chorvatsko, místo na ostrově Krk, které je autem docela blízko, asi 10 hodin jízdy. A navíc jsme se rozhodli vyjet večer, myslela jsem si, že Jonáš třeba v devět hodin usne a vzbudí se až ráno, kdy budeme skoro na místě. Doma spí už celou noc.
Ale všechno bylo samozřejmě jinak. Vyjeli jsme, Jonáš po chvíli usnul, tak jsem si sedla dopředu na místo spolujezdce a chystala jsem si zdřímnout taky, abych mohla po pár hodinách manžela vystřídat za volantem. Ještě jsem ale nestačila usnout a Jonáš byl vzhůru. Nejdřív se jen rozhlížel, pak začal kňourat a nakonec i křičet. Musela jsem si sednout k němu dozadu, ale ani to nepomohlo. Nepřeháním, po třech hodinách jízdy s brečícím dítětem manžel zastavil a řekl, že dál už nejede. Ať se nezlobím, ale tohle už psychicky nezvládne.
Stáli jsme na té benzínce asi hodinu, Jonáš se proběhl, najedl se, najednou byl spokojený. Byla půlnoc, ale on měl den. Když jsme ho dávali do sedačky, okamžitě pochopil, co se děje, a začal znovu brečet. Doteď to nechápu, protože je na sedačku zvyklý, autem jezdíme docela často, i když ne tak dlouhé cesty.
Když to shrnu, z dalších šesti hodin jízdy brečel asi polovinu. Po dalších třech hodinách, kdy jsem řídila já, se konečně uřval a pak až do konce spal. To byl balzám! Dojeli jsme v tichosti na místo, přenesli malého do postele a sami si taky lehli, úplně vyřízení a s bolavýma ušima.
Naštěstí během pobytu u moře byl Jonáš hodný, líbila se mu voda i kamínky na pláži, užili jsme si to. Samozřejmě i zpáteční cestu, která byla jen o trochu lepší než cesta tam. Jeli jsme ale přes den, protože jsme usoudili, že je lepší nebýt aspoň ospalý, když už musíme poslouchat ten řev.
Nevím, proč Jonáš tu cestu tak nezvládl. Možná mu bylo špatně, ale neuměl to říct. Každopádně jsme se rozhodli, že se ještě hodně dlouho na žádné dlouhé cesty autem nevydáme.“
Po tomto zážitku tomu opravdu věřím...
Nový komentář
Komentáře
Utrpení? Vůbec. Já jsem jela s roční holčičkou do Chorvatska v minibuse s dalšími šesti lidmi. A byla to asi nejlepší dovolená za posledních několik let
Každy mimčo to asi snaši trochu jinak no :)
Vážně? Ja jsem byla s 1 a pul a bylo to uplně ok. Malá byla při startu trošku nervozní ale pak celou dobu spinkala jako brouček….
Myslím, že si delší cestu mohli zkusit ještě před rozhodnutím jet až k moři.
Naši klučíci třeba cestování autem moc nemusí, tak jezdíme zatím jen po Čechách a je to taky úplně super
(neschopností to nebude
, před pořízením dětí jsme jezdili bez cestovky do Asie atd.)
a třeba naopak sestřeniny holky v autě vždycky spěj, ať jedou 10 minut nebo 10 hodin...
Suzanne — #24 Naprosty souhlas, zdrava decka jsou gumova a vydrzi vic, nez by si lecktera pecliva maminka myslela. Tahala jsem nasi holku od 3 mesicu na hory, 4 hodiny vlakem zvladala v pohode a ve 3 letech letadlem do Bulharska nebyl problem. klidne bzch s ni byla letela i driv, ale nebyla moznost. Pred mesicem letela snacha se 4 letym klukem a 4 mesicnim miminem z Vancouveru do bratislavy, bez problemu a ten starsi letal taky od svych asi 6 mesicu tam a zpatky, zvladal cesty po Evrope autem i busem, jen to chce mit pripravenou zabavu a neco delat behem cesty, pocitat s ruznymi situacemi a nepanikovat. A hlavne neprenaset nervozitu a veskere "ocekavane" potize na caparty. Kdyz je mama v klidu, jsou vetsinou i deti. Zduraznuju, ze zdrave deti, ktere maji vsechno co potrebuji, ne s rymou, bolavym uchem, bolavym brichem, hladove, pokajdene, kterym sviti slunicko do oci, skrti je gatky, nemuzou se nadechnout, protoz enervozni tatinek si zapalil v aute, atd. :) Dite, ktere nekolik hodin jeci k tomu asi ma nejaky duvod. I kdyz nektere dnesni deticky jeci jen proto, aby jecely, pac ti tim vynucuji pozornost a uz zjistily, ze jiny zpusob nefunguje a nedej boze, aby jim nekdo jednu placnul pres plinu...ale to uz je zase jine tema...
phoebe24 — #27
peetrax — #26 ale i to mě napadlo. Však píšu: neschopnost
phoebe24 — #25 škoda, že tě nenapadly taky omezené finance.
Ne každý, kdo necestuje kraj světa, je předposránek. 
peetrax — #23 možná. Ale když se teda nikam daleko nejede, tak to může být taky neschopnost, pohodlnost nebo předposranost.
SOBEC hned v prvním příspěvku
Já byla velkej sobec, co se týče cestování
Dítě to přežilo, tahala jsem ho (kojíc do roka) jako kočka kotě úplně všude. Jenže já sobectví považuji za ctnost 
phoebe24 — #20 občas.
Asi je to kus od kusu
Cestovala jsem s malými dětmi,taky přes noc téměř 10h. a žádný problém nebyl 
No co,mrňous se několikrát za cestu přebalil.Občas se přicucnul a byl klídek
Pentlička — #18 já byla s malými dětmi taky nejdál na Mácháči, ale ono je možné, že je např. někdo z rodiny alergik nebo astmatik a prostě chtějí být spolu, takže jedou k moři zlepšit si imunitu všichni
peetrax — #19 a když tam někdo s batoletem jede, tak to nutně neznamená, že je to tupý sobec
phoebe24 — #9 že si někdo dokáže odříct na pár let, než mimino odroste, nemusí nutně znamenat, že je to typ "nehne se z Horní Dolní". Tohle zevšeobecňování...
phoebe24 — #9 Já cestuju ráda, nebaví mě sedět doma na zadku, ale když jsem měla malé děti, tak jsem se prostě překonala a vydržela to pár let jet jenom na krátkou cestu někde po Česku. Malé děti si stejně nejvíc užijí někde u rybníka nebo v lese než někde na sluncem rozpálené pláži u moře, v nepohodlí, s cizokrajným jídlem a s hordou cizích lidí kolem. Jenže v dnešní době se nikdo nechce omezovat, každý musí mít všecko a hned. Je to trend doby, ale nelíbí se mi to ani za mák.
doginka — #15 tiež si myslím, že je to individuálne - my sme s našimi 4 r. a 5 r. deťmi cestovali po prvý raz k moru autobusom a bolo všetko v poriadku, švagrovci cestovali s rodinou so 4.r. synom a povedala, nikdy viac...
řinka — #14 Já jsem o rychtářovi jako o potisku toaletního papíru již přemýšlůela, pak by to bylo nejen vhodné, ale vykukoval by i z toaletní mísy a to doslova
phoebe24 — #11 To jí vymeslel ten její seladon jako láskyplné oslovení ařehtá se jí celá republika
S půlročním dítětem bych nejela,ale mi jeli se šestnáctiměsíčním na
dovolenou autem a vše bylo v pohodě,záleží na dítěti,každé je jiné.
ToraToraTora — #10 phoebe24 — #11 Ježiš
ještě sem zamotejte Džambulku a bude to akorát
Vždyť člověk se bojí otevřít i záchodovou mísu aby náhodou nevystrčila hlavu a nechtěla cucíka