Čtenářka Lída má při svých cestách štěstí na vojáky. Přečtětete si o nich v jejím příspěvku, za který děkujeme.

Přestože cestuji vlakem docela často a byly doby, že i denně do zaměstnání, tak můj příběh se stal již o mnoho let dříve. Protože jsem v té době byla docela malá, tak ho znám zprostředkovaně. Bydleli jsme v Brně a jako malá holčička jsem měla babičku až v Čechách v Mimoni.

Jezdilo se tam docela často, ale v té době neměl každý auto a proto se jezdilo vlakem. V době, kdy mně byly asi 3 roky, jsem cestovala pouze s tatínkem. Ale co čert nechtěl, cesta vlakem ho uspala a nyní si dovedu představit, jaké měl asi probuzení, když mě v kupé nenašel.

Proto honem vyběhl a začal mě hledat po vagonu se strachem, kde můžu být. Mě to asi samotnou nebavilo a vydala jsem se na průzkum vlaku. Naštěstí jsme nedošla daleko. Našla jsem kupé s vojáky a ti mně dělali zábavu do doby, než přiběhl vyplašený tatínek .Ale to jsem už měla ruce plné odznáčků a tatínek byl velice rád, že mě našel.

Další příběh z vojáky mám díky své dceři. V době, kdy šel manžel na vojnu, jí byl asi rok a tak si ho potom pamatovala pouze ve vojenském. Jednou, když jsme jeli z jeho návštěvy z kasáren, mě při cestě tramvají udělala docela trapas. Nastoupily jsme na konečné tramvaje a asi po dvou zastávkách nastoupilo asi šest vojáků. Dcera měla v té době asi 1,5 roku a tak na celou tu tramvaj zavolala: "Mámo, táta!" No pobavila celé osazenstvo tramvaje a já s červenou tváří ji jen řekla:"Tak si vyber."

Lída

Milá Lído, to jste ten trapas ustála ještě v pohodě a s humorem.

A co vy milé ženy-in, nemáte také nějakou veselou příhodu z cestování? Veselou ne? Klidně může být i dojemná.

Svěřte se se svými radostmi i strastmi z cest a napište nám na:

redakce@zena-in.cz

Reklama