Letos v březnu 2014 jsem s mým mužem Radkem byla na dovolené v Indonésii. Procestovali jsme část Bali, letěli na Flores, na ostrovy v komodské přírodní rezervaci. Z této dobrodružné cesty chystám tento cestopis, budu ráda, když se vám některé rady budou hodit, pokud se ocitnete na stejných místech, nebo budou moje články pro vás inspirací.

Čtěte také:

Třetí den dovolené jsme se rozhodli navštívit památky na východě Bali. Bydleli jsme ve vesničce Cadidassa na východním pobřeží a díky vypůjčenému autu jsme byli pány svého času.

Bali

Volba padla na chrám Pura Lempuyang a na vodní zahrady Tirta Ganga. Asi po hodinové jízdě autem, po šplhání do výšky úzkými serpentinami a jednom bloudění kvůli mé navigaci jsme zaparkovali u vchodu do chrámového komplexu Pura Lempuyang. Při platbě vstupného nám ospalá dívka kontroluje správné oblečení na posvátnou půdu – moje improvizovaná sukně z dlouhého šátku ji uspokojí, Radek si ale musí vypůjčit tzv. sarong. Ukazuje nám mapu, na které je klikatá cesta a sedm různě položených chrámů, ten poslední, bílý, je na vrcholu hory Lempuyang (1058 m).

Bali

Přiznám se, že jsem četbu v průvodci poněkud podcenila. Myslela jsem si, že navštívíme jeden chrám, trochu se porozhlédneme, nafotíme fotky, nasajeme atmosféru… nečekala jsem, že navštívíme chrámový komplex, rozesetý na obrovském prostoru. Takže nás přivítala džunglí porostlá hora s chrámy různých velikostí se spoustou opic a komárů, nabízela vytesané schody, které nás, zcela zpocené, po dvou hodinách túry, vyplivly na samém vrcholu, který byl v mracích.

Bali

První chrám nás ale oslnil svou krásou. Chrámové schody lemované precizně zpracovanými sochami různých draků, dravých ptáků a jiných přirozených i nadpřirozených zvířat a bytostí, oddělovaly první chrámové komplexy. Otevřené prostory a důmyslně zbudované „brány do nebes“, při kterých se konaly různé ceremoniály, měly jen jednu chybu – kvůli mrakům byl zastřený pohled na nejsvatější balijskou horu – sopku Gunung Agung.

Bali

Na další chrámy jsme šli pěkně hrdě po svých, odolali jsme místním nabízečům, kteří túrovali motorky a mávali, že nás svezou. Během hodiny mi došlo, že to byl špatný nápad. Že jsem si mohla už zpočátku výstupu ušetřit trochu sil a energie, kterou jsem vydala po dvoukilometrové asfaltce, ve vedru a vlhku. Tam, kde končila asfaltka, se cesta změnila ve stoupání po betonových či dřevěných schodech, kterých bylo 1700 až na vrchol. Cesta se klikatila kolem dalších chrámů, které někdy připomínaly jen jakousi posvátnou kapličku nevelkého významu.

Cestou jsme míjeli různé balijské ženy, které buď měly skromný stánek, nebo jen košík s občerstvením a hlavně se studenou vodou. U jedné jsem si koupila červený meloun, opravdu byl osvěžující. Radek zase ochutnal při sestupu místní sladkou polévku s oříšky.

Bali


Mám docela dobrou fyzickou kondici, ale přiznám se, že mě výstup velmi zmáhal. Výstup po schodech je namáhavý na lýtka, vedro bylo zničující, trička a spodní prádlo jsme měli tak nasáklé potem, že to vypadalo, jako když jsme vylezli z vody. I když jsme se chránili repelenty, na zpocené pokožce stejně občas přistál nenasytný komár a pil krev. Celá džungle byla plná opic. Drzých makaků, nad kterými se v turistických oblastech rozplývají návštěvníci tak, jako by viděli poprvé v životě milou opičku. Přitom, pokud je znáte, tyto opice vůbec nejsou milé, naopak jsou to pěkné potvory, které na vás klidně skočí a to, co držíte v ruce, klidně vyškubnou a zmizí s tím někde ve větvích. Blízko vrcholu, kde byl Bílý chrám, seděli u cesty místní chlapi s plašícími puškami, aby modlící se věřící měli od opic klid na své modlitby.

Bali

Vrchol hory a Bílý chrám byl odměnou za náročný výstup. Chrám se halil do mraku, všude prostupovala magická mlha, voněly posvátné tyčinky a zněly modlitební zvonky. Muži i ženy s dětmi seděli na zemi, ponořeni do své modlitby. V prostoru před chrámem si po modlitbě rozbalili piknikové deky, bavili se a jedli své typické rýžové pokrmy, které si sebou na vrchol donesli.

Bali

Cesta zpátky sice ubíhala rychleji, ale byla stejně namáhavá – když jdete zase tolik schodů dolů, i když je to z kopce, stejně je to náročné. Cestou k autu už jsem cítila, jak budu mít namožená lýtka, a těšila jsem se, až se vykoupu v moři a nohám ulevím plaváním. Bylo to ale krásné odpoledne. Výlet byl nádherný, vrchol v pomyslném božském mraku také.

Bali

Překvapilo nás také, že na tak významné památce jsme sami. Potkali jsme za celý den jen asi desítku turistů, zato asi stovku slavnostně, do bílých rouch oděných balijců, kteří mířili do nejvyššího chrámu na nedělní církevní slavnost.

Bali

Další připravovaný článek: Vodní chrámové zahrady Tirta Ganga.

Bali

Bali

Čtěte naše předchozí články

Reklama