Reklama

Letos v březnu 2014 jsem s mým mužem Radkem byla na dovolené v Indonésii. Procestovali jsme část Bali, letěli na Flores, na ostrovy v komodské přírodní rezervaci. Z této dobrodružné cesty chystám tento cestopis, budu ráda, když se vám některé rady budou hodit, pokud se ocitnete na stejných místech, nebo budou moje články pro vás inspirací.

V minulém článku jsem vám napsala, jak jsme se dostali na zapomenutý božský ostrůvek Kanawa v Komodském národním parku. Odsud jsme měli možnost vyrazit na jednodenní výlet za komodskými draky na ostrovy Rinca nebo Komodo.

Rinca

Předchozí články:

Spolu s hosty Kanawa Bungalows jsme se dohodli, že vyrazíme na ostrov Rinca, který je blíž než Komodo (loď byla menší a někteří z účastníků výletu dali přednost ostrovu Rinca kvůli vlnám a nechtěné mořské nemoci). I když jsme raději chtěli na Komodo, nakonec jsme se přidali k větší skupině.

Výlet byl velmi vypjatý – tedy alespoň pro mě. Kromě dvouhodinové zastávky na ostrově Rinca jsme měli 3 zastávky na širém moři spojené se šnorchlováním a poznáním části toho nejkrásnějšího, co místní vody nabízí.

Rinca

Přiznám se, že i po nádherném šnorchlování v Egyptě jsem to, co bylo tady v té části Indonésie, neviděla.


Přiznám se vám bez mučení ještě k vlastní blbosti: Nevzala jsem si frajersky ploutve. Jen brýle se šnorchlem. A to byla velká chyba. Ještě jsem se dívala s despektem na americký pár, který si vzal oranžovou záchrannou vestu. I když jsem dobrý plavec, na to, jak jsem to podcenila, jsem přišla hned na první šnorchlovací zastávce u skály Batu Bolong. 

Moře na mezi ostrovy Rinca, Komodo, mezi ostatními rozesetými ostrůvky Komodského národního parku patří mezi nejkrásnější a nejživější na Zemi. Mísí se tady silné studené a teplé proudy, které přináší potravu. Díky tomu je zde neuvěřitelně bohatý podmořský život – ráj pro šnorchlisty a potápěče. Jenže, kvůli silným proudům a divokým vlnám je velmi nebezpečné. Na hladině můžete už z lodi vidět, jak se voda úplně „vaří, škvíří“, dělá široké víry, kus hladiny je regulérní divoká řeka tekoucí jedním směrem vedle stojaté hladiny. Proudy jsou i pod hladinou, takže potápěči ví moc dobře, kde jsou místa, kam vůbec nesmí, protože by je proud stáhl ke dnu a vyplivnul je až po čase, kdy by dávno neměli vzduch a ponor by byl fatální.

Rinca

Ale zpět ke skále Batu Bolong. Loď připlula co nejblíže skále, naskákali jsme do vody se šnorchly a hned nás očaroval pohled pod hladinu. Opravdu to byla pecka! Jen ty krásné, všebarevné ryby různých velikostí, ale i predátoři – ty hnusné zubaté ryby, ty, co vypadají jako plovoucí korály nebo podmořské maskované křoví, malí žraloci. Potravinový řetězec přímo před očima.

Loď musela odplout o kus dál, nemohla kotvit u skály, kde byl proud. Šnorchlisti se rozprchli objevovat podmořský svět, Radek mi řekl, že si jde obepolut skálu a že se potkáme tam, kde mě nechal. Byla jsem najednou sama a zjistila jsem, že nemůžu a nestíhám plavat v proudu. Nejen že nestojím na místě, ač se o to snažím, ale že mě to táhle od skály pryč. Když tohle zjistíte, i když nechcete, přepadne vás panika – tedy aspoň mě. Loď daleko, ostatní někde kus dál a pryč, můj muž někde za skálou. A já už v těch vlnách nemohla.

Rinca

Prožila jsem asi 10 minut vysilujícího snažení dostat se zpátky ke skále. Někteří vylezli na okraj skály a stáli na ní v ploutvích. Jenže já blbec je neměla. Šnorchloval s námi kapitán lodi, jeden ze správců z Kanavy, a zapískal, aby nám řekl, že za skálu nesmíme, protože tam je „řeka“ – velmi silný proud. Jak se tak rozhlížel, nejspíš si všiml, jak se zoufale potácím o kus dál od něj. Když plaval kolem mě, vděčně jsme se ho chytla za rameno a pak za ruku. Ihned pochopil, že mám problém, a ptal se mě, jestli chci zpátky na loď.

Zamával na ni, opakovaně křiknul na posádku (byla fakt docela daleko) a táhnul mne za ruku směrem k lodi. Ještě jsem se ohlížela, jestli uvidím Radka, naštěstí ze vrátil z „řeky“. Vytáhli mne na palubu, kde jsem si konečně vydechla.

Rinca


Další šnorchlovací zastávkou bylo místo, kde se srocují manty „manta poit“. Je to nedaleko ostrova Komodo, toto místo je zakresleno na všech místních mořských mapách. Manty se sem stahují a všichni výletníci, kteří sem přijedou, mají zážitek. Opravdu. Připlouváme a už z paluby je vidět přes průzračnou vodu tak odhadem padesát mant. Přes hladinu vypadají jako rozvlněné symetrické rohožky, prostě krása. Naskákat do vody a užít si jejich přítomnost – to je cílem každého z nás. Není tu tak silný proud, i tak, bez ploutví raději plavu s Radkem za ruku, aby mě kdyžtak potáhl a pomohl. Je to krása, majestátné manty jsou kolem nás, a když jsou blízko, jen zaberou trojúhelníkovou ploutví, naberou rychlost a mizí v dáli..

Třetím místem, kde šnorchlujeme, je Pink Beach, větší skalisko trčící z moře. Tady už nás žádný adrenalin nečeká, jen klidné šnorchlování a pozorování všech možných rybek a korálů.

Hlavním cílem tohoto výletu byl trek po ostrově Rinca a setkání s komodskými draky. O tom bude příští článek

Rinca


Komodo je národní park v Indonésii v souostroví Malé Sundy. Rozkládá se na třech rozlehlejších ostrovech (Komodo, Rinca a západní část ostrova Flores) a na mnoha dalších menších ostrovech. Celková rozloha parku je 1817 km².

Předchozí články: