Letos v březnu 2014 jsem s mým mužem Radkem byla na dovolené v Indonésii. Procestovali jsme část Bali, letěli na Flores, na ostrovy v komodské přírodní rezervaci. Z této dobrodružné cesty chystám tento cestopis, budu ráda, když se vám některé rady budou hodit, pokud se ocitnete na stejných místech, nebo budou moje články pro vás inspirací.

Předchozí články:

Pokud jste nečetli mé předchozí články - jsem na zapomenutém božském ostrůvku Kanawa v Komodském národním parku. Předešlý den jsme zrealizovali jednodenní výlet za komodskými draky na ostrov a celý den jsme šnorcholovali v divokém moři. No, večer mi nebylo moc dobře... „Asi jsem dostala úpal z toho sluníčka,“ myslela jsem si, když jsem šla úplně hotová spát.

Bali

Vzbudila jsem se asi ve čtyři ráno a nemohla jsem se hnout. Tichý ostrov ještě spal a já jsem vyděšená zjistila, že se nemůžu hnout díky strašné bolesti ve všech kloubech a že mám horečku. Na horečky netrpím a tahle mě spalovala jako oheň. Takže asi vysokou. Zvláštní, dělalo mi problém i otevřít pusu, jak mě bolely čelistní klouby. Hučelo mi v hlavě a byla jsem jak moucha. Donutila jsem se vstát a jít na záchod a taky, že se hodně napiju vody. Ruce a prsty jsem měla úplně zchromlé, dělalo mi potíž otočit kohoutek s vodou a otevřít uzávěr u láhve s pitnou vodou. „Co je to sakra za sračku…“ běželo mi hlavou.

Bali

Jsem preventivní maniak a nic nepodceňuji. Jak cestujeme do různých zemí, mám všechna doporučená a možná očkování. Ještě před cestou jsem si nechala dát vakcínu proti vzteklině a proti japonské encefalitidě.

No i připraveného cestovatele můžou potkat nemoci, na které vakcíny nejsou. A nemusí to být zrovna skoro na konci světa, kde jsem teď byla já. Na ostrově, kde jde elektřina 3 hodiny denně, do přístavu 10 km a jediná loď, která odsud jede, odjíždí v 8 ráno.

Bali


Vzbudila jsem Radka, že musí zabalit věci a že musím pryč odsud, někam do civilizace k doktorovi. A někam jinam, než je Labuanbajo, přístav na Floresu (odporná díra se spoustou odpadků). Tahle představa mi pomohla zmobilizovat všechny síly s jedinou myšlenkou: Musím odsud pryč, nejlépe na Bali. Což nebylo snadné. Protože jsme nevěděli, zda koupíme letenku ještě na tentýž den.

Rychle jsme se sebrali (já tedy moc ne), vlezli na loď směr Labuanbajo, tam jsem pak seděla nadopovaná práškama na horečku v kavárně a čekala jsem, jestli Radek přinese letenku. Nemohla jsem nic jíst, zvedal se mi žaludek, horečku se mi dařilo trochu tlumit práškama. Na nohou mě držela spásná myšlenka, že opravdu tady v tom koutě světa doktora hledat nebudu, že fakt musím na milé Bali. To už se k horečce a šíleným bolestem kloubů ještě přidala vyrážka na rukou, nohou a břiše. A pupínky se, jak čas ubíhal, zvětšovaly.

Bali

Přišel Radek s letenkou (hurááá, let byl ve dvě odpoledne), hledal na netu, co mi asi je… variant bylo několik, ale nejvíc pravděpodobná byla horečka dengue nebo skrz ty fleky meningokok (fuj, na to jsem vůbec nechtěla myslet!)

Ještě z Labuanbajského letiště jsem volala našemu kamarádovi Filipovi Keménymu na Bali (psala jsem o něm v předchozích článcích), že mi je děsně, jestli by mi poradil, kam mám jít k lékaři. Filip byl skvělý. I když byla neděle, domluvili jsme se, že me z letiště nasměruje do nemocnice BIMC Nusa Dua, která je na jihu Bali, že tam, na mě počká a vše zařídí. Řekl mi, ať se uklidním, že je to prověřená australská nemocnice, a pokud mám zdravotní pojistku, ať to neřeším.

Bali

Ve čtyři odpoledne jsem se dostala do nemocnice. Filip tam na nás čekal, šel se mnou na vyšetření. Doktor mě vyšetřil, udělali mi krevní testy (uklidnil mne, že to není meningokok) a poslal mne do hotelu, ať vyležím horečku, že je to nejspíš horečka dengue (propukne po 7 dnech od štípnutí infikovaným komárem), na kterou nejsou léky. Je to viróza, a ta musí odeznít. Kdyby se mi přitížilo (horečka by stoupala, fleky by se zhoršily, tekla by mi krev z nosu atd.) měla jsem hned přijet, že by mě hospitalizovali.

Tak jsem se uklidnila, šla jsem si lehnout a další 2 dny jsem nevěděla o světě, nějak mi vše plynulo v horečnatém oparu. Pak, jako když mávne proutkem, byly horečky pryč. Klouby sice ještě bolely, fleky taky zůstávaly, ale měla chuť jíst a jít na chvíli ven.

Bali


Díky tomu jsme ještě mohli v dalších dnech opatrně zajet na chvíli na pláže jižního Bali a na konci dovolené na ostrovy Gili. Bohužel na sopky, kam jsem měla v plánu jet, jsme nejeli. Tam bych nevyšla.

Co to bylo za nemoc, jsem zjistila až na pražské Bulovce – v centru infekčních a tropických onemocnění, kde mi z odběrů zjistili, že to nebyla horečka Dengue, ale horečka Chikugunya (nikdy jsem o ní neslyšela), která se stejně jako dengue přenáší infikovaným komárem jiného druhu.

Takže i cestování má své stinné stránky. A onemocnění jsou rizikem, které k tomu patří. Vím, že se příště budu mazat repelenty ještě víc než předtím.

Další článek bude jižní Bali a krásné pláže.

Náš tip:

Pokud budete na Bali, můžete zkontaktovat sympatického chlapíka, jmenuje se Filip Kemény a žije na Bali již 3 roky. Pokud byste sem někdy jeli, potřebovali pomoc s ubytováním, výlety, s nalezením lékaře či nemocnice, nebo jste se rozhodovali o investici, s naším doporučením ho kontaktujte filipkemeny@gmail.com nebo jeho FB strankách https://www.facebook.com/Filip.kemeny

Filipe, děkuji za pomoc!

Tip na dobré stránky: http://www.zivotnabali.cz

Reklama