V průběhu druhé světové války odešlo mnoho Čechoslováků do Anglie, kde se jich část dala do služeb britského Královského letectva (RAF). Přestože každodenně nasazovali své životy v boji proti hitlerovskému Německu, jejich zájmy se příliš nelišily od jejich dnešních vrstevníků. Pojďte se začíst do ukázek z intimního deníku jednoho z nich.

Autor deníku Bohuslav Kimlička (nar. 1915) byl jeden ze stíhacích pilotů, kteří sloužili během druhé světové války v řadách RAF. Po roce 1948 odešel z Československa do Anglie a dal se do služeb anglikánské církve na ostrově Wight. Pan Kimlička zemřel v roce 1991.


14. 8. 1940 Se slečnami je to tady zatím zero (=0)... Znalost angličtiny je problém, který bude muset být překousnut zubem času. Učíme se to dnes a denně asi čtyři hodiny... Nu, stejně si tuto práci bude muset u mne odpracovat nějaká slečna. Nebo si to budu muset odpracovat já u ní, ale angličtina půjde. Konečně, francouzsky jsem toho také moc neznal a dnes, když na mne někdo touto řečí promluví, zdá se mi mojí druhou mateřštinou.

21. 8. 1940 Cambridge... šli jsme zkontrolovat chvalně známý ballroom "Rex". ...Chování slečen, paní a dívek jest shodné s chováním tohoto druhu živočichů na celém světě.

14. 2. 1941 Život páně pisatele utrpěl trhlinu držením hotovostí, tj. vstupem do operací. O Virginií opuštěné místo se pokoušela zasnoubená Billie, ale byla předstižena mohutným náporem vdané Suzette. Finanční situace není vůbec situací, a je-li, je vepsí. Libra pozbyla své bývalé ceny neohlížejíc se na to, že Pilot Officer of Royal Air Force jest nejhůře placeným leteckým důstojníkem v této válce. Cocktail Party byla tentokráte uspořádána za účasti české dámské společnosti, kterou tvořila rozkošná stvoření, která jsme navštívili několik dní předtím za účelem knedlíků a zelí v jejich °splendid isolation°, ležící 70 mil odtud. Kromě toho je ta Táňa hezká. A milá.

4. 6. 1941 Paní Suzette ani Irene si nemohou naříkat. Nemohu ovšem tvrdit, že se mi po Tobě, Mančuličko, nestýská. Nikdy jsem vlastně nezapomněl slučovat moje exilové asociace s Tvou představou, ale obávám se, že úžasné oči paní Gladys se snažily vytýčit jiné majáky a přimět mne ke změně kursu. Neříkám, že by se jí to nepodařilo - a proto jsem od ní utekl. Na její trojí pozvání prostřednictvím Billie jsem odpověděl sebezapřením. A teď bych... ? Kromě toho nežiji bez zájmu o Táňu. Z toho vyplývá, že půvab ženina klína je lumpárna. Zvláště tehdy, když uzdy těch slečen jsou povoleny skutečností skutečně jsoucích slov: "Je válka".

24. 6. 1941 Stěhujeme se. V tomto ovzduší jsou také prováděna "Good bye". V obydlích, v hotelích, u řeky, v lesích atd. Do slz milenek se mísí pohledy na jízdní řády, telefonní seznamy a diagramy jejich dovolených. Za celou dobu pobytu v Duxfordu bylo učiněno jedno děcko a uloveno gamakoků asi v pěti případech... Odcházím z tohoto kraje, aniž bych viděl veslaře v Cambridge a koně v Newmarketu. Moje osobní chtíče byly omezeny jmény Buny, Billie, Suzette, Irene, Gladys a Jacqueline. A poněvadž Jacqueline byla první zde (a já jsem byl první vůbec), provedl jsem nejprve good bye u ní a dnes večer u prvně jmenované. Skóre 6:4 pro ni.

21. 7. 1941 Martlesham Heath je tedy za námi. Byla to zatím nejlepší stanice, kterou znám - co se soukromí týče. Přilehlý Ipswich byl semeništěm rozkoší všeho druhu a bungalovy u letiště, ve kterých jsme bydleli, dlouho nezapomenou. Ovšemže i blízký Woodbridge si přišel na své - a tedy, co se mne týče, byl Ipswich reprezentován slečnou Idou a paní Aillen, a Woodbridge dodal zatím nejkrásnější ženu, jíž jsem se kdy vzdal: Sybilu. Poslední noc, kdy už všechna soukromá vozidla byla na cestě do Skotska, byla erární lorry rozžhavena do neurčita dovážejíc: pány k milenkám, milenky k pánům, pány od milenek, milenky od pánů... Snídaně jsem se přesto zúčastnil, načež jsem ještě provedl good bye u Sybily ve Woodbridge během dopoledne.

16. 9. 1941 Dovolená skončila zasnoubením pisatele tohoto deníku se slečnou Sybilou Greenish. Nebylo vyhnutí. Posledních pět dnů dovolené jsem trávil v domě Sybiliny sestry, kde jsem byl představen rodině. Jezdili se na mne postupně dívat všichni přímý představení a po zjištění - "Mojí rodině se líbíš." - nezbylo mi než říci: "Ty se mojí rodině budeš jistě také líbit." No, a už to bylo. Rodina se skládá z lordů a jejich odštěpků. Zajímavá je jedině u večeře, kde se všichni sejdou a mluví vybranými slovy. Po straně se baví dvě dámy. Mají usměvané obličeje - řeknete si, že si pravděpodobně říkají nějaké neupřímné zdvořilosti. Přijdete-li však blíž, zjistíte, že jsou nanejvýš upřímné. Zaslechnete: "You ´re a bitch" (Vy jste čubka). "Thank you, bastard" (Děkuji, parchante), uslyšíte s úsměvem pronesenou odpověď. Maximální doba, po kterou jsem byl v těchto dnech vzdálen od Sybily, byla 30 minut. Dobrý zvyk je shromáždění pánů po večeři, když dámy opustí jídelnu. Pije se dosti značně. Pak se tančí, načež se jde koupat do zahrady ve vodě a v měsíčním světle. Koupe se v párech. Spaní se provádí za prázdnoty pánských pokojů. Služebnictvu, které přijde ráno budit, to nevadí.

24. 2. 1942 Soukromě se učím anglicky od paní zvané Marjorie. Sybila jest zahrnována a zahrnuje mne telefonáty a dopisy. Kromě toho trvá možnost její další návštěvy tohoto místa.

18. 6. 1942 Marjorie mne tady byla navštívit jednou. Sice jen tři noci, ale vzalo mne to pěkně, takže jsem tři dny nemohl létat.

24. 8. 1942 Zdravotní dovolenou jsem strávil v Hope Cove. Je to velmi pěkné místo, asi tak půldruhé míle od Bold Head. A poněvadž jsem měl ty nervy přeci jen trochu natažené z té kraksny, tak jsem si tam jel povolit. Marjorii, která tam trávila dovolenou se mnou jako Mrs Kim, jsem pravděpodobně moc nepotěšil. Zato se mi Venda Šikl za mé nepřítomnosti postaral o oficírku Barbaru.

9. 8. 1943 Jeden rok v Exeteru byl reprezentován celkem šesti paními a dívkami. První tři byly normální dámy, které potkáš někde při tanci, a ráno si už nepamatuješ ani křestní jméno. Čtvrtá byla jediná zatím WAAF-důstojnice, se kterou jsem držíval službu, když jsem byl v OPs (operačním sále). Kromě této dámy dodal OPs room jednu z nejlepších paní, kterou jsem dosud znal, ve formě krásného těla, v civilu manekýnky, ve válce LACW, jménem Barbara. Kromě skutečně perfektních tělesných proporcí oplývala tato dáma francouzskými způsoby. A pak je tu Jean! … Výhoda je, že je vdaná a pozítří k ní jedu na dovolenou.


Bohuslav Kimlička: osobní deník, záznamy z let 1940-1943. Otištěno s laskavým svolením synovce, pana Milana Kimličky (Toronto, Kanada).  

 
Reklama