Vztahy

Cesta za láskou, díl třetí

Ahoj holky, ozývám se po několika měsících znova. Vzpomínáte si na mě? Poblázněná Lenka, která se rozhodovala mezi přítelem a manželem, mezi citem a rozumem, mezi láskou a konvencemi. Počátek mého příběhu jste si mohli přečíst tady a tady. Napsaly(i) jste mi tehdy poměrně hodně reakcí, pozitivních i negativních, které mě donutily některé věci přehodnotit a popřemýšlet o nich. Spousta z vás mi radila, ať všemu nechám čas, ať se nehrnu do problému. Otázkou zůstává, jestli problém bylo to, co mě mohlo čekat, anebo to, co jsem prožívala. Těžko říct... Slíbila jsem vám ale, že o sobě dám opět vědět a že napíšu, jak se můj příběh bude rozvíjet dál. Pokud vás ještě zajímá ho číst, je tady:
Tajit svoji novou lásku jsem nevydržela dlouho. Nejen kvůli tomu, že jsem si byla jistá jako nikdy předtím, ale prostě mi to šlo čím dál hůř. Někdy v půlce října jsem doma načla flašku vína, hrcla do sebe pár skleniček, protože za střízliva bych asi nenašla odvahu, no a potom to roztřeseným hlasem oznámila manželovi. Stručně a bez obalu. „Zamilovala jsem se do někoho jiného a nevím, co dál...“ Nebudu líčit podrobnosti našeho rozhovoru. To, co následovalo v nejbližších dvou týdnech, bylo horší než moje očekávání. Můj letargický manžel, do té doby bez zájmu o cokoliv, především tedy o mě, se náhle změnil v cosi neskutečného. Doma se začaly objevovat pugéty, na nočním stolku drobné dárečky, na polštáři valentýnské srdce, neustálé pozvání do vinárny, hysterické výlevy, dokonce jsem dostala nabídku miminka, to byla poslední kapka... manžel byl popřením sebe sama, protože vše výše zmíněné byly skutečnosti, kterými dosud opovrhoval a značně se mu příčily. Lépe bych snad snesla fakt, kdyby nadával a zuřil, než tenhle pokus něco změnit. Tím spíš, že bylo úplně evidentní, že celá snaha nevychází z něj zevnitř, což se ostatně ukázalo o něco později. Změnil se opět během okamžiku zpět do původní podoby a začaly hádky a neustále dokola omílané stejné rozhovory.
Bylo to náročné a vysilující. Já vím, asi si řeknete, že jsem měla, co jsem chtěla... Očistec... před peklem nebo před rájem? Těžko říct... ale je pravda, že všechno zvládám v relativní psychické pohodě jenom díky neustálé podpoře svého přítele. Je na mě moc hodný, hýčká mě jako malou holčičku a dá se říct, že žádný muž v mém životě (a to ani vlastní otec, což je nejsmutnější) se o mě nikdy nestaral tak hezky a nedával mi najevo tolik svoji starost a svůj zájem. Jsou to maličkosti i velké věci a já je vnímám nesmírně pozitivně a cítím, jak je krásné a příjemné se po tolika letech moci o někoho opřít a důvěřovat mu.
Ještě během podzima se manžel odstěhoval do vypůjčeného bytu. To byl z jeho strany poměrně rozumný krok Vánoce po přemlouvání nakonec strávil s námi doma. Dále už se ale tolik rozumně nechoval. Především vůči dětem. Víceméně se o ně přestal zcela starat, téměř se o ně nezajímá, tu a tam jim pošle smsku. Když se ukáže doma, obvykle jde za mnou něco řešit, nebo si jde pro svoje zbylé věci, ale tím jeho snaha končí. Bála jsem se, že o děti bude chtít bojovat, místo toho je téměř vypustil ze svého života. Většinu času tráví s kamarády, kteří se mnou přerušili veškeré kontakty. Ani já je nevyhledávám. Poté, co se ke mně dopracovaly různé pomluvy, poněkud jsem svoje přátele a kamarády přehodnotila. Jasně, já jsem teď ta špatná, já za současnou situaci můžu. Ale myslím, že nikdo, kdo nežil můj život, nemůže soudit...
A co dál? V prosinci jsem podala žádost o rozvod, za pár týdnů budu mít soud o děti. Ty berou vzniklou situaci poměrně sportovně. Probírám s nimi všechno, nechci, aby je někdo „informoval“ podobným způsobem jako moji pomlouvači. Vzhledem k tomu, že během života byly svědky mnoha hádek a problémů mezi mnou a tátou, velmi dobře si uvědomovaly, že všechno není zcela v pořádku. Dcera mi naopak řekla, že nechápe, že už jsme se nerozvedli před 10 lety. Já vím, že to zní drsně. Každý by asi čekal plačící a prosící dětičky, které chtějí za každou cenu rodinu udržet pohromadě. Přiznám se upřímně, že něco podobného jsem čekala i já. Místo toho mi řekly, že když budu šťastná já, že budou také, protože díky tomu budem všichni v pohodě. Budoucnost je ještě daleko, zdá se mi v dané chvíli strašlivě vzdálená. Ale už dnes vidím, že můj krok nebyl krokem do neznáma. Můj přítel mě má opravdu hodně rád, plánuje společnou budoucnost, bydlení, sny, najednou je tady to krásné slůvko MY, cítím se strašně jistá a v bezpečí. Mám ochránce a chlapa do nepohody, jsem zamilovaná a jsem po strašně dlouhé době zase šťastná. Nevím, možná mi život jednou moje hříchy zúčtuje. Ale mám pocit, že to za to stojí...

Lenka
   
31.01.2003 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [58] Ivanka [*]

    Já myslím, že to pohádka není....moje sestra prožila něco podobného, a po odchodu od manžela strašně moc "rozkvetla" a stejně tak synovec (5let). Je to na nich moc znát, že už jsou v pohodě, že je netrápí žádné hádky, že je má někdo rád a mají s kým sdílet svý starosti!
    Lenko, hodně štěstí

    superkarma: 0 06.02.2003, 13:18:41
  2. avatar
    [52] Léthé [*]

    Lenko,to co jsem kdysi nedokázala udělat já,jsi dokázala udělat TY Já jsem přesvědčena,že i když tvoje "čerstvá" láska by nedej Bože uvízla na mělčině...tak tohoto kroku nikdy litovat nebudeš,nebo alespoň bys určitě litovat neměla(viz.celý tvůj příběh).Já dnes lituji jen toho,co jsem kdysi neměla sílu dokonat ...a důvody?...co já vím?...nejistota...pochybnost,strach z problémů...zbabělost.
    Mohla bych se tady ohánět stejným příkladem jako AKNEL...taky čekáme vnouče a dokonce již druhé v pořadí,ale vím a denně jsi to uvědomoji,i když to nedávám na sobě moc znát.Ale věř mi,že v mém nitru to někdy přímo řve,že můj život se ubral úplně jinou cestou než jsem chtěla a já nemám dodnes z toho dobrý pocit.Možná jednou vše vyřeší stařecká mozková skleróza,kdy budu šťastná i za to,že se vymočím až po dosednutí na záchodovou mísu a né dřív jako obvykle. A jen Bůh ví,o co všechno jsem se ošidila
    Tobě přeji ještě hodně síly z rozvodem a všemi špinavostmi kolem.A na zůčtování hříchů ty nedbej láska není hřích ....přeji hodně štěstí Lenko

    superkarma: 0 01.02.2003, 23:47:42
  3. avatar
    [46] Denča [*]

    Nadinko, souhlasím, já jsem táááák moc ráda,že si svou lásku a štěstíčko pěstuju už sedm let s miláčkem a taky to vždy nebylo růžové, taky bylo namále, ale teď jsem moc šťastná
    Přesti Ti Leni přeji, ať Ti to vyjde, proč by nemělo, snad jen ty společné vzpomínky, které chtěnechtě Ti budou připomínat děti, ale už jsi se rozhodla, tak užívej štěstí, ale měj oči otevřené, chlapi jsu opravdu v mnouha věcech stejní

    superkarma: 0 31.01.2003, 22:15:54
  4. avatar
    [45] Denča [*]

    Nadinko, souhlasím, já jsem táááák moc ráda,že si svou lásku a štěstíčko pěstuju už sedm let s miláčkem a taky to vždy nebylo růžové, taky bylo namále, ale teď jsem moc šťastná
    Přesti Ti Leni přeji, ať Ti to vyjde, proč by nemělo, snad jen ty společné vzpomínky, které chtěnechtě Ti budou připomínat děti, ale už jsi se rozhodla, tak užívej štěstí, ale měj oči otevřené, chlapi jsu opravdu v mnouha věcech stejní

    superkarma: 0 31.01.2003, 22:13:22
  5. avatar
    [36] Drahuška [*]

    Nezbývá než držet palce, abys byla opravdu šťastná i pak, za pár let. Lásku a pěkné vztahy musí člověk opečovávat a hýčkat. Měj se!

    superkarma: 0 31.01.2003, 16:03:34
  6. avatar
    [32] pajda [*]

    No dobrýýýýýýýýýýýý....na to pokračování jsem byla zvědavá Je príma, že to vypadá dobře a nadějně, teď jen aby to vydrželo.

    superkarma: 0 31.01.2003, 13:29:13
  7. avatar
    [28] bobatko [*]

    krásný příběh, snd dojdete všichni štěstí. Zní to trochu pohřebně, tak to nemyslím, skutečně moc držím pěsti, aby to bylo krásné a pokud o to budete stát, tak i navždy

    superkarma: 0 31.01.2003, 11:47:39
  8. avatar
    [26] Kocicka [*]

    držim pěsti...

    superkarma: 0 31.01.2003, 10:37:51
  9. avatar
    [24] Lhasa [*]

    Lenko, přeju hodně štěstí A pevné nervy u soudu...

    superkarma: 0 31.01.2003, 09:35:35
  10. avatar
    [23] sarobrouk [*]

    Aknel: Naši známí se po necelých 30ti letech manželství rozvedli právě proto, že jejich dvě dcery dospěly, žádná nezůstala doma rodičům na krku a oni zjistili, že si nemají co říct, že mají jiné zájmy, jiné koníčky, jiné přátele.
    Lenko, moje kamarádka se rozvedla s gemblerem (nevím jak se to teď píše), k tomu jezdil na kole nějaké soutěže, takže v noci fuč, přes víkendy fuč ve dne v práci a ona se starala o dvě děti, šila jim, vychovávala je, on je ani na ty soutěže moc nebral. Když se rozvedli, tak jí její starší syn, který chodil do druhé třídy řekl, že je dobře, že se rozvádí, protože už se ten křik a hádky nedaly vydržet. On pak spal ve vyučování a měl špatné známky, přitom to je inteligentní a bystrý kluk, po rozvodu byl zase jedničkář. Takže holt setrvávat v rodině která nefunguje za každou cenu není vždy dobré ani pro ty děti.
    Držím pěsti, kámoška má nového chlapa už 3 roky a je to opravdu CHLAP. Přímý, čestný a kluci ho zbožňují a klape jim to báječně.

    superkarma: 0 31.01.2003, 09:34:25
  11. avatar
    [22] Kájina [*]

    Aknel - nesouhlasim s tebou, pises ze konec jen v pripade biti atd. ale co kdyz se ze vztahu vytrati laska a porozumeni? to je prece dulezity!!!! a bez toho to proste nejde...ty bys zila s nekym koho nemilujes a nemas si s nim co rict?ja teda ne
    a Lenko tobe preju hodne stesticka aby ta pohadka vydrzela co nejdele

    superkarma: 0 31.01.2003, 09:17:11
  12. avatar
    [21] Acinka [*]

    Jé,zase jednou šťastnej příběh Leni, přeju hodně pevný nervy s "manželem" a hodně štěstíčka v "novém" životě ..

    superkarma: 0 31.01.2003, 08:58:30
  13. avatar
    [14] megrin [*]

    No já nevím, něco jiného je běžný život jinak se milujících manželů a něco jiného je nezájem, neúcta a nechuť udělat cokoliv, co by druhého mohlo potěšit. A to se nezmění k lepšímu, až děti odejdou...spíš naopak. Najednou ta žena zjistí, že je sama. Lidé v sobě dokáží strašně dlouho hýčkat naděje, že ten, koho si v prvopočátku zamilovanosti vzali je ten pravý.
    Prostě nevím...jsem rozhodně pro tradiční rodinu, celou s mámou a tátou, ale nikdy ne za cenu něčí oběti. A to ani ne pro vlastní děti. Určitě je budeme milovat a chránit, jsou součástí nás samotných...ale jednou dospějí, odejdou...možná i řeknou, že tenkrát hrozně trpěli, když se máma s tátou tolik hádali.

    Přeju moc a moc štěstí. Je to ještě dlouhá cesta, ala držím palce, aby na jejím konci byla měkká tráva a strom, pod který se budete moci společně posadit a mít se už jenom rádi

    superkarma: 0 31.01.2003, 08:25:35
  14. avatar
    [13] *daisy* [*]

    Lenka: preju hodne stesti a taky sily k preziti vseho toho neprijemneho, co vas ceka

    superkarma: 0 31.01.2003, 08:21:09
  15. avatar
    [12] *daisy* [*]

    aknel: ale nerikej mi, ze jsi ve svem okoli nezazila i pary, ktery ztroskotaly prave na tom,ze po odchodu deti ti dva, kteri zustali zjistili, ze uz si nemaji co rict a jsou to pro sebe cizi lidi. Ne, nechci soudit (je to zivot kazdyho a kazdy ma jiny reseni - a kazdy si taky nese nasledky, at uz v dobrem nebo zlem), proste jen mi pripada, ze rikat, ze to co zafungovalo u me, zafunguje i u druhyho, trosku...rekneme ne uplne na miste

    superkarma: 0 31.01.2003, 08:20:26
  16. avatar
    [7] Lotka [*]

    Tak to já věřím, že tohle není pohádka. Hlavně některé pasáže o manželovi mi silně připomínají toho mého

    superkarma: 0 31.01.2003, 06:50:24
  17. avatar
    [6] Toniniella [*]

    Myslím, že Tě čeká ještě hodně horkých chvilek a to nejenom teď, ale i později. Jenom samotný rozvod je dobrá zkouška. Když tam člověk přijde jako já, v pozici odvržené odpůrkyně, kterou dávno, dávno vystřídala jiná, a dozví se, že to vlastně ona byla ta špatná, vyválela se kdejakým chlapem, nestarala se o děti a o domácnost a je to vůbec zrůda zrůdná. Měla jsem v té chvíli jenom strach, že mi soud nedá děti. Naštěstí (jak jsem se dověděla později) soudci nejsou tak hloupí a většinu lidí mají přečtených, jakmile promluví. Ta dobrá žena pochopila o co jde, že je to smyšlená sprostota rovedla nás během 23 minut na první stání a děti samozřejmě svěřila do mojí péče. Taky proto, že ten světec o děti neprojevil zájem, jenom pořád omílal jak chce koncečně ŽÍT se svou pravou láskou.
    I tohle se Ti může stát, mohou přijít pozdější útoky, snaha získat děti na svou stranu nebo alespoň poškodit Tě v jejich očích, někdy zaúřadují babičky z obou stran (u nás naštěstí ne), kamarádi a známí (tu zkušenost už máš). Zkrátka, nečeká Tě rozhodně jenom to růžové, ale to už víš.
    Pokud jde o děti, radím Ti hlavně se na ně neupnout ve snaze jim něco nahradit nebo si polepšit svědomí. Ať už budeš žít s přítelem nebo ne, měj svůj čas pro sebe, nějakého koníčka nebo jen odpočinek, rozhodně se nestaň servicemankou. Tuhle chybu udělá mnoho žen a pak se diví, že jejich vztah s dětmi není zdravý. Mně taky hodně pomohlo, že jsme s dětmi všechno dělali spolu. Moje situace byla jiná, ten fěšák nás nechal téměř bez prostředků, ale když děti vidí, že Tě nic nepoloží, že nefňukáš, ale to jdeš prostě udělat (vymalovat byt, narubat dříví do lesa, obdělat pole....), jdou do toho s Tebou a ještě užijete srandy. Pokud k tomu máš fajn přítele, je to jen dobře.
    To jsem se ale rozpovídala, no každopádně Ti přeju moc a moc štěstí, pevných nervů a pohody

    superkarma: 0 31.01.2003, 06:49:38
  18. avatar
    [3] clarCa [*]

    ... taky mi to přijde trochu jako pohádka, ale jestli takové pohádky fakt existují, tak je to dobře... hodně štěstí...

    superkarma: 0 31.01.2003, 01:46:06
  19. avatar
    [2] Fifinka [*]

    Lenko, co dcera Tvého přítele?

    superkarma: 0 31.01.2003, 01:00:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme