Ahojky všem,

na včerejší večer jsme měli koupené lístky do divadla. Když jsem koukla z okna a viděla, že jsou stromy za barákem v téměř vodorovné poloze, začala jsem přemýšlet, co si vezmu za botky. Na podpatcích si lámu nohy, i když je bezvětří, takže ty jsem okamžitě zavrhla. Vyhrály bagry. Takže jsme se s manželem ustrojili, učesali a vyrazili jsme čelit vichřici.

Cesta do divadla, která nám obvykle trvá 10 minut, trvala dvakrát tak dlouho, jelikož když jsme udělali krok, vítr nás vrátil o dva kroky zpět. S panikou ve tváři jsem míjela každičký strom a lampu a čekala jsem, kdy mi něco přistane na hlavě. Nakonec jsme do divadla dorazili bez újmy na zdraví, akorát jsem si říkala, proč jsem se vůbec doma česala...

Představení bylo skvělé, i když občas jsme slyšeli kvílení větru místo dialogu herců. A jakoby nestačil ten vítr, když jsme vylezli z divadla, začalo do toho pršet. Měli jsme docela hlad, tak jsme se rozhodli, že se jen tak nedáme, a vyrazili jsme do restaurace na pozdní večeři. Objednali jsme si pivečko a čekali jsme, s kručícími žaludky, až nám donesou objednané jídlo. A najednou cvak a všude tma. Sestřenice měla štěstí, polévku jí donesli ještě před výpadkem elektřiny... a naše žaludky kručíce ve tmě záviděly... bohudík jen čtvrt hodinky. Jídla jsme se nakonec dočkali. Pojedli jsme, popili a opět jsme šli čelit větru. Celou cestu domů mi připadalo, že vážím snad tunu. Když jsme za sebou zavřeli domovní dveře, táááákhle se nám ulevilo. A já pak usnula, jako kdybych právě uběhla maraton...

P. S.: Možná to tak hrozné nebylo, ale já se fakt bála, že na mě ten strom spadne :-)

Sepy


Děkujeme za příspěvek.

Já zas byla na koncertě :). Stálo to za to :).

redakce@zena-in.cz

Reklama