Pojedeme do světa na zkušenou, jako se jezdívalo za starých časů, nebo raději zůstaneme za pecí, když vidíme, jak o nás státy „vyspělého světa“ nestojí?

Dnešek je zaplaťpánbu jiný, než býval včerejšek. Včerejšek před rokem 1989 i včerejšek těsně po něm, kdy jsme koukali jak čerstvě vyorané myši a lidé z venku na nás koukali, jako když nás setřásli z větve v pralese. Dnes je už celkem běžné, že se jezdí „ven“ i studovat, o „óperkách“ už skoro ani nikdo neuvažuje jako o něčem zvláštním.

I když moje babička (ročník 1909) nemohla pochopit, jak to to sousedovic děvče dělá, že se nebojí! Odjet sama až do Británie! A pak dokonce sousedovic dcera odjela do Ameriky, a tam se vdala. To už babička vůbec nepochopila a do konce svého dlouhého života pro ni byla mladá někdejší sousedka hrdinkou jako z filmu. Krátce po babiččině smrti se rozvedla a vrátila do Česka, protože už měla Ameriky dost, ale to už moji babičku netrápilo.

Práce v Americe už se také nebere tak dobrodružně, i když to, co vyprávějí ti, kteří zažili USA na vlastní kůži, je kolikrát lepší než nějaké smyšlené hororové příběhy. Je to případ od případu, co se s vámi může stát, ale málokdo lituje, a pokud se to obejde bez horších než finančních následků, je za zkušenost vděčný snad každý. Rozhodně ale není problém dostat se třeba do polské komunity, kde zjistíte po třech měsících, že sice neumíte anglicky o nic líp než před příjezdem, ale polsky že se domluvíte skvěle.

I to je případ od případu. Odjet má cenu, když jste student. Ovšem po dokončení školy se pozice mění, a zatímco v Česku můžete dělat kvalifikovanou práci, na Západě budete ve většině případů zase jen síla pomocná, i když možná lépe placená. A to je ten zásadní problém – málokdo dostane kvalifikovanou práci jako Čech. Když si navíc přečtete TENTO dnešní článek, zjistíte, že podmínky jsou pak často neúnosné, a to včetně ubytování.

Každý svého štěstí strůjce, ale ten šok, když to chcete zkusit a najednou zjistíte, že v Londýně existuje několik malých států, které kopou jen za svůj tým, když zjistíte, že polská mafie už zabrala většinu práce, a když se náhodou dostanete do arabské čtvrti, je vám jasně dáno najevo, že tu nejste vítáni a máte se dekovat, ona už vás touha po dobrodružství přejde.

A co teprve státy, které svůj pracovní trh vůbec neotevřely, a i přes to, že jsme v EU už nějaký ten pátek, nás víceméně ignorují? Jaké z toho máte pocity? Kde je ta rovnost, svornost a bratrství? Kde je to jednotné společenství evropských států? Pojďme si o tom dnes povídat!

Jak se díváte na cestu na zkušenou?
Byli jste dlouhodobě v zahraničí?
Co říkáte na kulturní menšiny?
Jak se díváte na etnické čtvrti a gheta?
Dostali jste se do nějaké cizinecké komunity?
Jaké jsou vaše zkušenosti s pohledem na Čechy?
Měli jste někde pocit méněcennosti?

Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!
Nejlepší příspěvek odměníme dárkem!

Reklama