Chtěla bych se s vámi podělit taky o jeden můj zážitek ze školních lavic. Ve 3. třídě k nám do třídy nastoupila nová spolužačka. Nebyla moc hovorná, a tak jak už to mezi dětmi bývá, začali si ji dobírat a smát se jí... Ona se za to na všechny hned vrhala a chtěla se prát.

Já si jí moc nevšímala... až jednou... šla jsem kolem její lavice a omylem jí shodila brýle na čtení. Když to viděla, hned mi začala nadávat a nenechala si vysvětlit, že jsem to neudělala schválně a omluvu slyšet ani nechtěla. Jen pořád opakovala, že si to rozdáme po škole. Nebrala jsem to zas tak vážně, ale když jsem po vyučování vyšla před školu a tam byla celá naše třída nastoupena v půlkruhu a uprostřed stála má bojovnice... trochu se mi roztřásly kolena.

Ale co... čest je čest, tak jsem šla do toho. Prohrát měla ta, která se dřív rozbrečí. Souboj, při kterém jsme se tahaly za vlasy a kopaly a strkaly, trval asi hodinu, a pořád žádná z nás nebrečela. Tak jsme se, vyčerpané, rozhodly, že toho necháme... souboj skončil nerozhodně.

Od té doby byla Katka má nejlepší kamarádka a zůstala jí dodnes:)

J.


Děkujeme za pěkný příběh :)

Já se prala jenom s klukama, ale občas to taky byly dlouhé boje. Jednou jsme se se spolužákem asi ve druhé třídě vsadili, kdo vydrží déle zakousnutý tomu druhému v ruce. Po půl hodině už crčela krev a pořád jsme nikdo nechtěli povolit. Problém byl, že to bylo cestou na pionýrský slib. Co se jenom učitelka navysvětlovala a namluvila, než nás přesvědčila, že na ,,raz, dva, tři" pustíme oba najednou, aby nikdo neprohrál :)

Jaké jsou Vaše zážitky z dětských bojů a válek? Napište nám o nich!

redakce@zena-in.cz

Reklama