Žádost o úplatek, poskytnutí sexuální služby zdarma, rasistické urážky, vyhrožování zadržením na služebně, fyzické násilí či ponižující jednání. Na takové násilí ze strany policie a strážníků si stěžují ve výzkumu organizací ROZKOŠ bez RIZIKA (R-R) a Spolek Ulice Plzeň české prostitutky. Řešením by prý mohly být zóny tolerance.

„Není výjimečné, že se ženy setkávají s problematickým jednáním i v situacích, kdy se staly obětí trestného činu a hledají u policie pomoc. Máme zdokumentovány případy bagatelizování hlášené události, vinění oznamovatelky, že si za skutek může sama, nebo ponechání ženy na místě činu v případě únosu,“ říká spoluautorka výzkumu Petra Kutálková z ROZKOŠE bez RIZIKA.

Jedna z žen například uvedla: „Mám špatné zkušenosti, asi jako každá z nás. Stal se mi incident se zákazníkem a samozřejmě jsem zavolala policii. Chovali se ke mně tak, jakože tam nemám co dělat, místo, aby mi nabídli zdravotní prohlídku, protože ten zákazník mně nastříkal pepřový sprej do obličeje. Když mě odvezli na služebnu, tak se ke mně chovali s nezájmem. Říkala jsem, že protokol takhle nepodepíšu, ale přinutili mě ho podepsat. Nakonec to dopadlo tak, že mně poslali pokutu tisíc korun, že jsem tam neměla co dělat. Takže dobrý zkušenosti nemám, byla jsem na tom pak psychicky špatně.“

prostituce

Zdroj foto: Shutterstock

Situace žen komplikují obecní vyhlášky, které poskytování sexuálních služeb na území obce zakazují. „Negativními dopady vyhlášek na ženy nabízející sexuální služby jsou jejich větší zranitelnost, snížení bezpečí při práci, zdravotní rizika či zhoršení sociální situace,“ uvádí spoluautor výzkumu a vedoucí Terénního programu Ulice Jiří Frýbert a dodává: „Ženy mají s různými složkami různé zkušenosti a ne všechny policisty či strážníky „hází do jednoho pytle.“

Zjednodušeně lze říci, že nejhorší zkušenosti mají české prostitutky s Městskou policií, lépe hodnotí Službu pořádkové policie (Policie ČR) a největší důvěru chovají k Službě kriminální policie a vyšetřování (Policie ČR), což vyplývá i z toho, že každý orgán má jiné úkoly a jinak do jeho práce zasahuje vyhláška o zákazu prostituce.“

Nesnadnou situaci žen pracujících tzv. „na trase“ by podle R-R i Ulice vyřešily zóny tolerance a tippelzóny, které už úspěšně odzkoušeli například v sousedním Německu nebo Rakousku. Jedná se o vyhrazená místa, ať již formou oploceného areálu či určených lokalit v obci, kde může výměna sexuálních služeb za peníze probíhat snadněji podle určených pravidel. „Obec, která takovou zónu zřídí, dává jasně najevo, že jí záleží nejen na zajištění veřejného pořádku, ale i na bezpečí žen, které sexuální služby poskytují. Úlohou strážníků pak není sexuální pracovnice z místa vystrnadit a za poskytování služeb sankcionovat, ale naopak zajistit v prostoru bezpečí. To mění dynamiku vzájemných vztahů k lepšímu,“ doplňuje Petra Kutálková z R-R.

Reklama