„Já, když se podívám na Češky, tak vidím, že každá je hezká, nebo alespoň téměř hezká,“ říkávala často naše češtinářka na střední. Hrdá vlastenka. A dodávala: „To třeba Angličanky, ty jsou ošklivé snad všechny.“ Myslíte, že na tom bude to pověstné zrnko pravdy?  

Nedávno jsem si povídala s jedním ze svých virtuálních přátel. Je to Američan, který si velmi oblíbil Prahu. Krom naší metropole opěvoval taky naše ženy. Tvrdil, že prý zná spoustu mužů, kteří by si chtěli vzít Češku, Slovenku nebo Polku. Zajímalo mě proč. Copak jich v USA není dost?

„České ženy jsou hezčí a nejí tolik cheeseburgery,“ odpověděl. Krom toho umíme vařit, Američanky ne. Alespoň podle toho, co se říká.

Můj kamarád on-line tato slova jen potvrdil. „Některé ženy v Americe umí vařit jenom tehdy, pokud umí otevřít konzervu s fazolemi. Ale pokud má chytrého přítele, ten cestou domů z práce koupí jídlo v restauraci,“ řekl doslova.

Jenže naše dva národy jsou naprosto odlišný živočišný druh. Nevznikla by spojením české ženy s americkým mužem tak trochu italská domácnost?

Reklama