Bulvár

Červík hlodal

Další příspěvek na dnešní téma přišel od čtenářky s nickem SStream03. Přečtěte si úžasnou příhodu, která se jí stala při jízdě služebním vozem.

Byla to holka jako lusk, Octavia Combi, 2004, 2.0 v naftě a strávila se mnou krásná dvě léta a 230 tisíc km po silnicích východních, západních, jižních i těch hodně děravých. Bylo to auto, které přežije všechno. Mínus 30 stupňů celsia, železniční přejezd v rychlosti 100kmza hodinu, parkování přes obrubník i rozjezdy z křižovatek se zvukovým pozadím filmu Rychle a zběsile. Převozy nábytku, substrátu pro pokojové rostliny, sportovního vybavení i soustruhu pro kamaráda. Ano, bylo to auto služební. Zaměstnavatel pln pochopení vyžadoval fyzickou kontrolu vozu pouze jednou ročně a soukromé využití bylo při dohodě dovoleno.

To auto mi bylo druhým domovem. Vozila jsem s sebou půl šatní skříně, téměř celou koupelnu, kousek kuchyně a celou kancelář. Jezdila jsem taky občas za maminkou - potvrdit existenci a fyzické i duševní zdraví.

Maminka mne vždy s láskou vítala a ve jménu udržení dobrého zdraví také vždy vybavila vajíčky, domácím uzeným, okurkami, králíkem v rosolu... Na co byla zrovna sezona, to jsem si vezla zpátky.

Byl to nádherný podzimní víkend. Pomáhala jsem při sběru úplně všeho a hrdě si v neděli večer do auta naložila jablíčka, dýni, ořechy, naložené okurky i pořádnou hlávku bílého zelí. Po několika dnech jsem zjistila, že vlašáky byly bohužel červivé, a tak jsem je musela vyhodit. V pondělí jsem auto pečlivě vyluxovala, dokonce jsem utřela i prach a v úterý se vydala na cestu, kterou jsem tehdy měla absolvovat se svým šéfem.

Pohoda jazz. Brno, na nádraží nakládám šéfíka a jedeme směr Blava. Hovor je veden na velmi profesionální úrovni, připravujeme se na jednání, šéf vytahuje jeden papír za druhým... Sehnutý vejpůl prochází svůj batoh a vytahuje ohromný svazek. V tom se ozve řev. UAAAAAAAAA!!!!!!!  Ženský, pištivý, hysterický řev! Krve by se ve mně nedořezal. Tuším, že se jedná o srdeční zástavu či projev ataky šílené nemoci, možná zrovna těch krav. Chladnokrevně nespouštím oči ze silnice a hledám možnost k zastavení. Hysterický řev se pomalu ztrácí a jeho dech se nápadně zrychluje. Sípe. Soustředěně sleduji silnici, můj dech je čím dál kratší a hlava přestává fungovat. Zastav, zastav! Křičím snad sama pro sebe. Jo, tady, sjíždím, zastavuji.

To procitnutí bych nepřála nikomu. Ten chlap byl zalisovaný do sedadla. Jeho tvář byla tak rudá, že i Indián by se divil. Krůpěje potu mu stékaly po skráních a jeho pohled byl upřen do neurčitého bodu před ním. Šílenství, to je jasné. Ještě se mě pokusí zabít, blbec, zvažuji pomalý útěk z vozu. Načež on pomalu zvedá prst a snaží se ukázat na ten neurčitý bod. Zaostřím. V tom prostoru se něco hýbalo. Nebo vlastně jakoby houpalo. Heh?  Bílý červík, s černou hlavičkou. Houpal se na svém „laně“ tři centimetry před nosem toho pána. Jak pán funěl, tak se houpal sem a tam, blíž, dál, blíž dál. Inu vzala jsem červíka za lanko s tím, že ho vyhodím. V tom okamžiku popadl kliku a z auta téměř vypadl. Dívá se na mě a sípe: „na sstropě, na stropě vole!“

Nebylo mi z toho nejlíp. Otočila jsem hlavu a podívala se na strop. Bylo jich tam snad tisíc! Pomalu se přesouvali, někteří viseli a houpali se na svých lanech. Bílí červíci. Hajzlíci vylezli z ořechů. Šéf vyhrožoval, že už do toho auta nesedne a mě nezbývalo nic jiného, než je sesbírat a na další benzince opět kvalitně vyluxovat. Od té doby fakt nemám ráda bílé červíky. Po celé proceduře jsem se vrátila pro šéfa, který celou cestu neřekl ani slovo a ostražitě pozoroval vše, z čeho by na něj mohl skočit červík a na smrt ho zardousit. Po jednání mu však již otrnulo a chvíli chtěl dokonce vyhrožovat zákazem soukromých cest. Navrhla jsem však umístění značky zákaz vstupu červíkům a cestu zpátky jsme již absolvovali ve velmi humorném duchu.

Má skvělá Oktávie, jak jsem jí s oblibou říkala, si své odjela a limit pro nárok na odpočinek byl splněn. Zatlačila jsem slzu v oku a předala ji do laskavé náruče našich servisáků, kteří  s ní „lítají“ dodnes.

Přeji všem pokud možno co nejméně červivá auta a krásné babí léto!

SStream03

Moc hezká příhoda.

 

A co vy, milé ženy-in? Máte také nějaký zážitek? Jaké řídíte auto? Vzpomínáte na své první?Jaké bylo? Které auto bylo vaším miláčkem? Které auto byste nejraději hodila ze skály? Npaište nám o svém plechovém miláčkovi. Pošlete nám třeba jeho fotku.

Na vaše příspěvky se těšíme na: redakce@zena-in.cz

   
30.08.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] enka1 [*]

    Sml52Tři oříšky pro Octavii

    superkarma: 0 30.08.2010, 10:44:49
  2. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    Sml54 to byla výživná jízdaSml52

    superkarma: 0 30.08.2010, 10:41:24
  3. avatar
    [2] heligona [*]

    Tak to je mazec, celkem šéfíka chápu Sml52

    superkarma: 0 30.08.2010, 10:36:02
  4. avatar
    [1] mio [*]

    fůůůj!Sml52Sml52

    superkarma: 0 30.08.2010, 10:35:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme