Domácnost

Černý led na žlutém koberci!

...titulky na začátku praví O několik měsíců později.
Střih, zatmívačka.
Velkými písmenky: Můj nový byt II

Menšími písmenky podtitul: Pomsta záclonové tyče
Akce!

Několik měsíců jsem žila bez záclon a jiných hadrů přes okna. Bylo mi to vcelku putna, i po bytě chodím oblečená a nešťourám se v nose, ale mamince to leželo v žaludku a žádala, abych si nad okno přitloukla dva hřebíky, na ty natáhla špagátek a na špagátek zavěsila nějakou textilii. dokonce mi v sekáči za tímto účelem našla staré závěsy s medvídkama, ale naštěstí usoudila, že mi je ukáže a pak koupí, ne naopak. A já s něčím takovým odmítla bydlet. Velmi rezolutně.

Tyče na záclony jsem měla nachystané, tedy, ne tyče, ale kolejnice, které se měly přidělat ke stropu. Nevlastním ovšem vrtačku, takže otec můj jediný, všemi mastmi mazaný, všemi klacky praštěný, mi slíbil vyvrtat díry do stropu, do děr hmoždinky vecpat, šrouby našroubovat a tyče přidělat.

Vsuvka I. S kamarádkou Eliškou (to je ta, co získala docela cool stáž ve Finsku a pak dostala rakovinu a škola jí tu stáž zrušila, aniž jí co sdělili, protože nějaký krasoduch usoudil, že stejně umře a žádný stipendium potřebovat nebude. Proto je strašlivě cynická) jsme byly nakupovat drobnější věci, jako třeba talíře, kudly, koberečky do koupelny ap. neřádstvo. A závěsy z Marimekka, což je, jak jsme zjistily až v obchodě, strašně drahá značka. Výpočtem vyžadujícím znalosti třeťáka jsme zjistily, že hadra potištěná borovicemi a jezery je sice moc pěkná, ale že za ty prachy pořídíme stejnou bavlnu v Ikee v bílé barvě plus 4 kýble akrylových barev v základních barvách a za ušetřených 550 euro rozdílu pojedem do toho Finska osobně. Laciná bavlna z Ikey visí, barvy jsou ve skříni, ale Eliščiny trasy se nesetkávají s mými ani v čase, ani v prostoru, takže borovice a jezera nás teprve čekají. Konec vsuvky I.

Trubky topného systému jsou zde vedené ve zdech a stropech. Ptala jsem se správcové, kde že přesně ty trubky vedou, že chci přidělat záclonové tyče do stropu, abych nenarazila na nějaké překvapení. Správcová mě ubezpečila, že trasa topení není blíže než metr od obvodové zdi.

Otec přijel, prohlédnuv různé ventily trčící ze zdi a pravděpodobně přídatný otopný systém sestávající z křivě vinutých trubek u zdí na místech, kde to bude ošklivé a překážet, kriticky dílo změřil pohledem a pravil, že takovou blbost snad nemohli vymyslet ani komunisti, že kdyby si byl jist, že se mu to nezdá, myslel by si, že se mu to jenom zdá.

Pak jsme vyměřili jsme, kde povede kolejnice, udělali křížky na díry a vrtali. Tři díry proběhly v nejbližším pořádku, čtvrtá díra taky, až na to, že z ní tak trochu kapalo.
Nikdy jsem neviděla svého otce, který je v oblasti odolnosti vůči čemukoli šampiónem nad šampióny, tak rychle zezelenat.

Sehnala jsem správcovou, ta sehnala topenáře, to trvalo asi půlhodiny, mezi tím nakapala tak půlka kýblu. Otec mezitím seděl přikrčen v kuchyni, za nějakou dobu trochu nabral barvu, usoudil, že trubku jenom štrejchnul, že kdyby se trefil o centimetr vedle, tak jsme teď byli po pás ve špinavé vodě a opět zezelenal. Pak chvilku koukal do prázdna a nalomeným hlasem začal líčit svou představu topné apokalypsy, která byla velmi realistická, protože kdysi mu nechal údržbář popraskat trubky v hotelu, kde dělal ekonoma, bylo 26. prosince, mínus pětadvacet, metr sněhu, hotel zarezervovaný po střechu na Silvestra a tři pokoje zničené, protože se někdo nekoukl...

„A ze stropu tam visely rampouchy té černorzivé vody... Nově vymalovaný tam bylo, ty pokoje se v létě kompletně zrekonstruovaly a nově vybavily... Byly tam žlutý koberce, dokážeš si představit žlutej koberec s deseti centimetry špinavýho ledu, ve kterým stojí úplně, ale úplně novej nábytek... nemáš tu něco na pití, já potřebuju panáka. A ty trubky byly kompletně popraskaný ve zdech.... a všude byl ten zmrzlej led s tím bincem, co je v topným systému, rez, svinstvo..."

Netušila jsem, že tato krizová příhoda byla pro něho až taková noční můra.

Druhý den topenář trubku spravil, ve stropě byla díra jako ve Faustově domě, ale to mi bylo vcelku putna. Myslím, že právě tehdy jsem se poprvé dostala v domě do drbů, jako později ještě mnohokrát, protože, pani, mladá ženská, sama tam bydlí, furt jí tam chodí návštěvy, má značkovou kočku, která, přectavtesi, sedá na okně... a ta pošta co jí chodí, tuhlevá jí přišla taková veliká obálka a na štemplu bylo Suomi, co to tak může bejt. Ale kolejnice byla uchycena na tři šrouby místo na čtyři a konec přilepen k trubce v díře ve stropě montážní páskou a v druhém pokoji byla ta pružná stropová kolejnice nabastlena na dosti otřesné konzole. Závěsy naštěstí visí a třeba dojde i na krajinu s borovicí u jezera.

Post scriptum: Po generální rekonstrukci, kdy byla zasádrována fuj díra s trubkou, udělány celistvé omítky a přidány radiátory (místo jakýchsi zkroucených trubek u zdi), přišel mi chlapík brousit parkety. Zmínila jsem cosi o zdejším topném systému, on se zahloubal a zasmušile odtušil, že jeho máma je z týhle čtvrti a že říkala, že tyhle baráky v těch padesátejch stavěli političtí vězni, takže Bůh ví, co tu kdo vyváděl.

Když jsem to říkala otci, tak se chechtal a začal rozvíjet teorie, že projekt zadali nějakému doktorovi filosofie (té špatné filosofie, pochopitelně), protože uměl psát, ale už ne projektovat. Nebo že to byla pomsta kapitalistického projektanta, co mu zavřeli kancelář. A že když mi sousedi nad hlavou budou pořádat festival dřevákových tanců, můžu jim vypnout ohřev a bude klid.

Pak to otec shrnul slovy, že jestli chci obrazy, mám si je opřít o zeď, protože v tomhle proklatým baráku do zdi nehtem nerýpne.

Žádné další budovatelské zážitky nemám a mít nehodlám.
vaše čtenářka Gentiana


Tak trubka ve stropě je hodně dobrá. Jen k těm kolejnicím bych se stavěl skepticky, jsem pro kroužky.:) Pan otec musel utrpět zřejmě obrovský šok, ale žluté koberce s černým ledem... To se pak není co divit. Jak dlouho už tam bydlíte? Tohle jsou hrozné začátky.:)

Máte také podobně otřesné zážitky s domácím kutilstvím? Nebo jste na tom lépe? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

   
14.02.2007 - Dům a byt - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. [8] gentiana [*]

    Hodila jsem obě dnešní i tu včerejší skoropovídku na blog, takže pro zájemce
    http://liskapolarni.bloguje.cz/

    superkarma: 0 14.02.2007, 16:51:41
  2. avatar
    [7] ducka [*]

    Moc krásný. Tak mě napadlo, že by ti mohla redakce nabídnout spolupráci. Třeba jako "něco na čtení" nebo "zážitky všední i nevšední". Jako byla ta Herta... Hezky se čteš. Příhody ze života. Fakt hezký. A já ti budu dělat "menegera"

    superkarma: 0 14.02.2007, 13:07:52
  3. [6] gentiana [*]

    Nojo... kdyby to vyšlo, tak by tam muselo být, jak se jmenuju, všichni by se v tom poznali, ztloukli by mě, že to bylo jinak, že o nich nemám co psát, protože teď vypadají jako paka, která neumí udělat díru do zdi a furt chlastaj a tak.
    A... kdo by to kupoval. Není v tom žádnej sex, drogy ani rokenrol a nejsem ani Viewegh, ani dcéra někoho slavného.

    superkarma: 0 14.02.2007, 12:09:05
  4. [5] Macek123 [*]

    piš dál jsi talent.........

    superkarma: 0 14.02.2007, 11:56:56
  5. [2] gentiana [*]

    Ale jo, když je nějaké téma dne, které se hodí na povídku a já mám čas.... mám teď jeden rozkošný zážitek na téma srážky s blbcem, jiný o notorickém žárlivci, jeden pěkný příběh, byť lehce bezpointový, by byl o tom, co jsem si koupila za první výplatu.... něco bude.

    superkarma: 0 14.02.2007, 10:59:38
  6. avatar
    [1] Kopretina3 [*]

    Gentiano piš dál. Tvoje příhody se mi moc líbí.

    superkarma: 0 14.02.2007, 10:48:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme