Svého zdraví si povětšinou nevážíme - až do té doby, než se něco přihodí. Jenže nikdy nemůžeme vědět, co nás čeká. Rozhovor, který si nyní můžete přečíst, je o lidech, kteří mají handicap, přesto to nevzdávají. Naopak, svůj život si užívají naplno a dokazují, že i bez nohy se můžete věnovat volnočasovým aktivitám.

sd

Kdo vlastně jsou Černí koně? Řekněte nám o sobě něco více.
Černí koně, to je parta skvělých lidí, kteří dokážou společně táhnout za jeden provaz. Zaměřujeme se hlavně na cyklistiku handicapovaných, organizujeme závody Českého poháru, mistrovství ČR, zápisy do knihy rekordů a další volnočasové aktivity zaměřené na handicapované a mládež.

Výraz Černý kůň jsme si zapůjčili ze sportovního slovníku, který takto označuje sportovce nebo tým, který nemá zřejmé šance na vítězství – je outsiderem, ale přesto dokáže vytěžit maximum a často i překvapivě zvítězit. Černí koně vnáší do sportu nečekaný zvrat a sportovní fandové je mají rádi.

Proč a kdy jste vznikli?
Vznikli jsme v roce 2008, a to z důvodu, že zde doposud nebyl žádný tým, který by se věnoval cyklistice na všech úrovních (hobby, rekreační, vrcholová pro handicapované) a věnoval se hlavně nováčkům. Naším hlavním cílem je změna vnímání handicapu ve společnosti, ale i změna vnímání u samotných handicapovaných.

Může se do vašeho týmu přihlásit kdokoliv? Nebo „pouze“ handicapovaný člověk?
Členem se může stát každý. V našich dresech můžete potkat cyklisty s handicapem i bez. V našem týmu se sešli skvělí lidé, kdy ti „zdraví“ pomáhají handicapovaným. Jsme pro sebe navzájem přínosem a máme nespočet skvělých zážitků.

sd

Setkali jste se někdy s nějakou odvrácenou stránkou? Nebo vám naopak všichni jdou tzv. na ruku?
Odvrácená stránka? Myslíte přístup společnosti? Situace je již výrazně jiná, než bývala, zcela výjimečně se setkáme s názorem, že žijeme na úkor ostatních. Většinou nám lidé rozumí a fandí nám. Občas se ještě stane, že se setkáme s pasivním přístupem, že se lidé bojí komunikovat, aby náhodou z úst nevypustili něco, co by nás snad mohlo urazit. Věřte, že tyto obavy jsou bezpředmětné, vše závisí na aktuálním psychickém stavu jedince. Pokud se někdo teprve srovnává s handicapem, hledá předně sám sebe a své místo ve společnosti, může být podrážděný z bariér, které nyní jeho život omezují. V takovém případě může být chování podrážděné a reakce negativní, ať dotyčného oslovíte, či nikoliv. Ale prosím, i když se jedná o výjimky, nemějte nám to za zlé, někdy je to opravdu hodně těžké.

Vy se dnes a denně potkáváte s lidmi, kteří mají nějaký handicap, ať už z důvodů nehody, nemoci… a je jistě velmi těžké se s tím srovnat. Co byste vzkázali těm, kteří např. nedávno přišli o končetinu a nemohou se s tím „poprat“?
Je důležité se na věc podívat z nadhledu, zkusit získat nezaujatý postoj sám k sobě. Prostě se něco stalo, ale to ještě neznamená konec. Nepřehrabujte se neustále v mysli nad tím, co už nemůžete dělat, ale nad tím, co dělat můžete, a jak to nejlépe uchopit.

Uvědomuji si, že se to snadno říká, ale věřte, že hovořím z vlastních zkušeností. Řekněte si, že máte tolik času, kolik potřebujete, abyste se s handicapem vyrovnali. Mně osobně to trvalo téměř 20 let a mým účinným lékem na bolavou duši byla právě cyklistika. Proto je cyklistika i naším hlavním zaměřením, lidem s pohybovým omezením umožňuje opět zažít pocit „cítit vítr ve vlasech“.

Je ve vašem týmu někdo, jehož příběh vás osobně opravdu velmi dojal?
My si na dojímání nehrajeme, každý z nás má na svém kontě silný příběh, každý musel čelit neúspěchu, projít si svou trnitou cestou, aby se naučil žít. Víte, být ve společnosti takovýchto lidí, a bez příkras mohu říct ve společnosti hrdinů, se dotkne vašich srdcí a dodá vám to povznášející pocit. Stačí pár dní, pár akcí, a pokud jste otevření, změní se vám pohled na svět, uvědomíte si, že priority jsou někde jinde, že obavy a strach jsou jen nafouklá bublina a vy si náhle uvědomíte… použiji slova jednoho dobrovolníka, co dělal na závodě asistenci vozíčkáři: „Přišel jsem mezi vás, abych vám pomohl, ale netušil jsem, že to vy pomůžete mně.“

sd

Určitě máte spoustu úspěchů na vašem kontě, na co jste opravdu hrdí?
Úspěchů máme na kontě opravdu dost, jsou to tři zápisy do knihy rekordů, nespočet titulů Mistr ČR, celosvětové prvenství v organizování závodů horské cyklistiky pro handicapované v kategorii handbike (kolo na ruční pohon), a určitě objevíme ještě další. Ale zmíním už jen ten poslední, kdy jsme se účastnili náročného závodu 111 hodin, který má limit oněch 111 hodin, za které tým musí objet celé Česko a Slovensko, což celkem činí necelých 2.300 km. Podmínkou účasti je sestavit tým tak, aby jeden závodník byl handicapován. My jsme tento závod dokončili v limitu s týmem, který byl sestaven pouze z handicapovaných cyklistů. Byl to opravdu náročný závod, ale dokončili jsme ho.

Mě osobně by zajímalo, kolik stojí speciální kolo pro handicapovaného?
Pokud máte na mysli speciální kolo pro vozíčkáře, tak to vychází od 120 tisíc Kč, ideální je střed kolem 170 tisíc. Jinak závodní speciály přesahují 250 tisíc. Bez sponzorů je pro handicapované provozování cyklistiky téměř nemožné, a bohužel není moc firem se sociální zodpovědností.

A klasická otázka na závěr: Jaké jsou vaše plány do budoucnosti?
Naše aktivity jsou opravdu rozsáhlé. Provozujeme první bezplatnou půjčovnu speciálních kol pro handicapované, abychom ke sportu přivedli více nováčků, organizujeme Český pohár a mistrovství ČR pro handicapované cyklisty, realizujeme volnočasové aktivity pro handicapované i projekty zaměřené na děti. Záběr je skutečně velký, hlavním plánem do budoucna je zajistit stabilní přísun financí, což znamená získat finančně silné partnery, a pak bychom rádi rozjeli větší projekty zaměřené na děti. Ale jak jsem již nastínil, nejprve potřebujeme mít pevné a stabilní zázemí, abychom nestavěli pověstný dům z karet.

sd
Zdroj foto: Facebook.com

Za Černé koně odpovídal Tomáš Pouch, který je jejich manažerem. Tímto mu velice děkuji za rozhovor a držím palce do budoucna!

Více na www.cernikone.cz

Čtěte také:

Reklama