nosila naše čtenářka s nickem Janaa1. To byla čepice na sport a ještě se dala snést. Ale co teprve čepice zvaná „debilka“? Copak se v něčem takovém dal sbalit kluk?

Hezké pondělí všem ženám in.

 Dnešní téma je fajn, i když já čepice nenosím. Dokud jsem byla hodně mladá a bydlela u rodičů na Vysočině, čepice jsem někdy nosila. Ale přiznám, že nerada. Nejvíc jsem je nosila asi v dětství, to jsem musela. Pak když jsem sportovala -- na běžkách to bez čepice moc nejde, čelenky tehdy nebyly k dostání. Nosila jsem tedy sportovní čepici zvanou kohout.

Nebyla nic moc, byla spíš chlapecká, ale účel splnila. Jako puberták jsem čepice nosila opravdu nerada. Byla tehdy totiž moda čepic zvaných „debilka“. Hádejte schválně proč se jim tak říkalo a jak jsme v nich asi vypadaly.

Krom toho často domácí výroba z párané vlny po chvíli, kdy jste ji měli na hlavě způsobila zhruba stejné pocity jako krabička vší. Ty čepice kousaly až hrůza. A tak mimo dohled rodičů jsme je strkaly do kapsy a raději riskovaly omrznutí ucha, než poničení účesu.

No a představte si jak zbalit kluka v debilce...naprosto nemožné. Má nechuť k čepicím mi zůstala. Jakmile si dám nějakou na hlavu, okamžitě mě začne hlava svědit. Pletené čepice mě prostě ovlivnily natolik, že raději kapucu, než čepici. Jen co píšu tento článek-začínám se drbat ve vlasech :-). Možná s přibývajícím věkem po čepici sáhnu. Nyní jsou ale u mě v neoblibě natolik, že je nenosím.

Janaa1

Milá Janna1, díky za upřímnost a „pěknou“ vzpomínku na dopívající léta. Já si nějak čepici „debilku“ nevybavuji. Asi mě generačně minula

Text nebyl redakčně upraven

 

Reklama