Moji rodiče mají domeček, zahrádku a živý plot. A za živým plotem je činžovní vila, kde bydlí primář jedné kliniky v místní fakultní nemocnici. Shodou okolností je to nadřízený jednoho mého kamaráda a kamarád pro něho nemá jediné publikovatelné pojmenování.

A primář rád chlastá, neuvědomuje si, že živý plot je sice neproniknutelný zraku, ale slyšet skrz je velmi dobře. Takže máme dokonalý přehled o tom, jak za komunismu bylo všecko nejlepší, protože ti (cenzurováno) pacoši drželi hubu, kdežto dneska si ta (cenzurováno) pakáž furt stěžuje, jak je všecko (cenzurováno) (cenzurováno) (cenzurováno) a jak on by to vyřešil nejlíp, ale na to by byl potřeba ten komunismus, kde on by byl náčelníkem. A že ten (cenzurováno) ředitel nemocnice nemá uznání pro jeho kvality... a (cenzurováno) (cenzurováno) (cenzurováno).

Pravda, stejně chlapci přisprostlí reformujou kulturu, státní finance, byrokratický aparát OSN a cokoli, na co přijde řeč, ale při představě, že tohle hovado by mě mělo léčit... a údajně se stejně jemně a vybraně chová ke kolegům a pacientům. No, na dotčené klinice pracuje dotčený kamarád, takže pokud bych něco potřebovala, neskončím ve spárech někoho, kdo mě místo pozdravu poplácá po zadku se slovy Prdelaté já mám nejradši.

Nicméně, když si vezmu rozličné bolístky svého otce, je české zdravotnictví (v kombinaci s jeho nezdolnou náturou, řekla bych) vcelku dobré, protože jinak by byl tata už tuším osmnáctkrát mrtvý. Ve skutečnosti je živý, zdravý a veselý a místně zjizvený.

Gentiana

Neskuhrat. Jsem přesvědčená, že ač jsou některé detaily dost hrozné, tak ve špitálu se léčí, není to degustátorský pobyt v salonu krásy...


Gentiano, takhle z toho ale nic nemáme! :-))

 

Reklama