Co jste sledovaly v sobotu, milé ženy-in? Oba pořady měly něco společného. Klání, soupeření, trumfování.
Já narozdíl od svých dcer dala přednost Thálii. Fotbalu nerozumím a bylo mi úplně fuk, kdo vyhrál nebo prohrál. Samozřejmě, že jsem vítězství přála Čechům, ale omlouvám se všem fanynkám, to je asi tak všechno. Proč se mám tvářit jako hromádka neštěstí a pít na žal, když se někdo netrefí kulatou blbostí do hranaté blbosti? V tom naprosto souhlasím s Věrou Chytilovou, která kdysi prohlásila, že muži jsou fotbalisti a myslela to trochu pejorativně, že se celý život nesnaží o nic jiného, než se trefit do nějaké díry. Připadalo mi to vtipné.

Ale zpět k Thálii. Dívám se každý rok. Jsem potrefená divadlem a vím, že to není vůbec jednoduchá, ani dobře placená branže. Je to srdeční záležitost. Měla jsem radost za skvělou herečku Vilmu Cibulkovou. Působí sice jako drsanka, ale ten věčer byla tak dojatá, že skoro nemohla mluvit.
Davida Prachaře (oceněného v oboru mužská činohra) znám ještě ze školy, už tehdy byl nadějný a dostával hlavní role. Takže moje generace už sklízí ovoce. Ten čas strašně letí.

A co vy milé ženy-in? Fotbal nebo divadlo?
Co vás bere víc?
Reklama