Zdravím do redakce! :)

Když jsem byla malá, asi tak sedm let, sebrala jsem mámě lak s tím, že si nalakuju nehty. Jenže jsem vůbec nevěděla, jak na to, a tak jsem si je nalakovala úplně celé, i s okrajema prstů. Před rodičema se mi to povedlo večer nějak utajit, a tak jsem se svým veledílem ráno nadšeně nastoupila do školy.

Na nehtech jsem měla otištěnou látku polštáře, jak jsem si nanesla velkou vrstvu a pořádně neuschly, lak rozpatlaný všude... Ale mezi spolužačkama jsem byla za hvězdu. Až do okamžiku, než si toho všimla soudružka učitelka. :( Nevynadala mi, udělala něco mnohem horšího - začala se strašně smát a ptala se, kdo mi to provedl...

Nakonec mi odlakovala nehty i prsty svým odlakovačem a řekla mi, ať se příště radši zeptám mámy, jak se to dělá... Zeptala jsem se starší sestry mé kamarádky, a ta nás to nakonec obě naučila. Ale od té doby jsem do školy s nalakovanými nehty nepřišla.

Dnes si nehty moc nelakuju - ráda dělám různé sporty a taky masáže a na to nejsou dlouhé nehty dobré a krátké zas nalakované nevypadají dobře. Ale když náhodou mám někam vyrazit, nechám si je třeba tak týden růst - mám je pevné a nelámou se - a pak je nalakuju.

Zjistila jsem, že na tyhle jednorázové příležitosti moc dobře působí, když je vezmu bezbarvým lakem, na ten něco hezkého nakreslím takovýma těma fixama na plast, a pak to zase přetáhnu bezbarvým lakem - můžu si tak na nehy namalovat, co chci, a protože umím malovat, bývá to sranda... Na jeden ples už jsem měla i malé jednorožce. :)

Ahoj

Jitka


Dekujeme za pěkný příspěvek :). Jak jste na tom s lakováním nehtů Vy, ženy-in? Vzpomenete si na své první pokusy? A jak postupujete dnes? Měla jste s lakováním nějaké zajímavé zážitky?

Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama