Před kamerou začínal v roce 1919 v němém snímku Zloděj, skončil v roce 1941 jako ředitel Hotelu Modrá hvězda. A ve hvězdném mezičase stříbrného plátna konzul, profesor tělocviku, Quido z Grispaldiců, hrabě Kocharowski, seladon s kapesníčkem, bez kterého by Kristiána byla jen část. Účinkoval v téměř 90 filmech, byl také úspěšný režisér a scénárista. Ze stanoviska tělovýchovného navíc báječně ovládal kolenotoč.

Byl zářící prvorepublikovou hvězdou, elegantním „pejsáčkem“, kterého publikum milovalo. Přesto zemřel chudý, zatracovaný, opuštěný, s cejchem nadšeného zastánce a propagátora nacismu a protektorátní politiky. „Dobře, vyřízeno k dennímu pořádku,“ mohlo by se respektovat rozhodnutí Mimořádného lidového soudu. Můžeme však z dnešního pohledu posoudit, má-li lidský život vyšší hodnotu než občanská čest?

Čeněk Šlégl (vlastním jménem Vincenc Schlögel) se narodil 30. září 1899 v Praze. Po maturitě měl jít studovat technickou školu. Odjel však na prázdniny ke svému strýci, který byl ředitelem divadelní společnosti. Do divadla se na první pohled zamiloval a ze studia techniky naštěstí pro české divadlo a film sešlo. V letech 1917 až 1924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (např. soubor Elišky Zöllnerové, příbramská divadelní společnost J. Blažka, klatovská společnost Josefa Faltyse) a také v malých divadlech v Táboře a v Praze. V letech 1925 až 1944 byl členem Divadla Vlasty Buriana, kde ho jeho milovaní diváci několikrát vypískali. Co způsobilo tak zásadní obrat v chování publika vůči doposud oblíbenému herci? Proč se od něho začali odvracet jeho dosavadní přátelé? A Čeněk Šlégl musel odehrát svou nejtěžší roli v životě…

slee

Provdám svou ženu, 1941 (režie Miroslav Cikán)

Jeho dcera Blanka měla za muže Žida Arnošta Weisse, což všem velmi komplikovalo život. Weiss byl zatčen, Blanka předvolaná k výslechu, po kterém se zhroutila a pokusila se o sebevraždu. Čeněk Šlégl, jako milující otec, to tak nemohl nechat a začal předstírat spolupráci s nacisty. Měl úspěch, své blízké se mu podařilo z rukou gestapa zachránit. Nebylo to ovšem zadarmo – obětoval milovanou hereckou práci i svou občanskou čest pro život druhých.

O tom, jak těžké rozhodnutí to bylo, svědčí Šléglova slova: „Dostatečně poučen o postupu okupantů a maje obavy z budoucna, nasadil jsem si masku. Ta však musela sedět dokonale, aby ani cípkem nebylo možno pod ni nahlédnout.“

Po válce byl Čeněk Šlégl předán Mimořádnému lidovému soudu a odsouzen za kolaboraci k těžkému žaláři v trvání 6 měsíců a k doživotnímu zákazu umělecké činnosti.

Čeněk Šlégl

Ducháček to zařídí (1938)

Po propuštění z vězení žil jako důchodce s minimální penzí v pražských Strašnicích, přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Musel se starat o vážně nemocnou manželku a po srpnu 1968 zažil poslední těžkou ránu. Dcera Blanka i s manželem Arnoštem emigrovali do Rakouska a Čeněk Šlégl zůstal zcela sám. Zemřel chudý a opuštěný 19. února 1970.

Foto zdroj: Facebook

Čeněk Šlégl ve své poslední filmové roli

Reklama